Oblíbené seriály (8)
Živí mrtví (2010)
Živí mrtví je přesně ten typ seriálu, u kterého se dalo očekávat, že splní očekávání a nezklame. Ovšem, oproti komiksové předloze je tu přece jen pár rozdílů, které zarputilé fanoušky určitě trochu nadzdvihnou ze židlí, ale myslím si, že tvůrci vědí, co dělají, a musím se podvolit, dělají to velmi dobře. Upřímně, je to úžasně odvedená práce. Krutý svět plný zombie, nehostinná džungle, ve které i sebemenší šlápnutí vedle, jakékoli rozhodnutí a příčina může mít obrovské následky, je opravdu tak realistické, až z toho mrazí. Bravurní herecké výkony, nečekané zvraty, skvělý scénář a akce, která je na čas příležitostně přerušena dlouhými a táhlými scénkami, které sem a tam chvílemi dokážou mile i nemile překvapit. Je to emotivní a je to kruté, což přesně zapadá do vize o světě, v němž bychom se ocitli, kdyby něco podobného nastalo. Nemohu se zkrátka ubránit dojmu, že se jedná o jeden z nejlepších seriálů, co kdy vznikl.
Jak jsem poznal vaši matku (2005)
Začalo to Přáteli a skončilo to vlastně zde a nic proti předchozím, povedeným dílkům, které taky stály za to, ale Jak jsem poznal Vaši matku rozhodně patří na pomyslný vrcholek komediální seriálové tvorby. Nechci zde uvádět detaily a tak řeknu jen tolik, že když seriál skončil, byl jsem nejen mrzutý, ale i lehce zklamaný. Kouzlo se vytratilo a vše nabralo tak zběsilou rychlost, až jsem se domníval, že v mém žebříčku klesne seriál hluboko do stoky, kam by si to zasloužil, alespoň za ten závěr, ale nestalo se, ba naopak. Seriál je to kvalitní a moc dobrý, má to všechny prvky reálného života, fórky a scénky, které prakticky člověk může s čerstvostí sledovat až do omrzení a co má především jsou krásné, milé a dojemné momenty, dobré prostředí, humorné narážky, scénář, herce a legendární hlášky.
Sherlock (2010)
V podstatě mě tenhle Sherlock opravdu velice, ale velice děsil. Dnes bych si s radostí nafackoval. Nebylo čeho se bát, měl jsem se jen na co těšit, ale netušil jsem to. Benedict a Martin jsou opravdu jako bratři. Je to excelentní herecká kombinace a duo, které se dnes vidí jen zřídka. Je to herecký koncert, scénář je opravdu velice propracovaný, skoro až bezvadně matoucí a moderní pojetí je strhující. Je to nezvyklé, ale perfektně to do sebe zapadá a atmosféra, nádherně podtržená a pestrá nebere vůbec žádné konce. Nehledě na fakt, že Benedict Cumberbatch je mimořádně skvělý, vysoce funkční sociopat, čím si mne získal na svoji stranu a přiměl uvěřit, že je dokonalým Sherlockem Holmesem.
Mr. Bean (1990)
Legendární Mr.Bean. Človíček, co baví už po generace, aniž by u toho snad cokoli řekl. Rowan Atkinson je prostě zábavný génius na poli současného humoru a společně s tvůrci dokázal vlastně vytvořit kult. Je to opravdu komediální klasika od začátku až do konce a na kvalitě to neztrácí ani po letech. Dílo tak povedené, že už není možné, aby zrezivělo.
Hale and Pace (1988)
Tyhle dva šašky mohu vidět pokaždé. Je to plné srandy, vtípků a zvratů a je to prosáklé britským humorem skrz naskrz a krátké skeče daly vyniknout opravdové satiře, na které se Hale a Pace doslova vyřádili. Jedna z dalších, dnes již klasik, u které pevně doufám a modlím se, aby bavila dál a nepropadla se na smetiště dějin.
Daredevil (2015)
Přistihl jsem sám sebe v momentě, kdy jsem se usmíval a třásl po celém těle v ten samý moment, kdy skončila první série. Přestože jsem se nacházel ve stavu katatonickém, nemohl jsem uvěřit přelétavým, avšak veskrze pozitivním myšlenkám, jak odlišná a perfektní, je tahle MARVELovka. Daredevil je vrcholem. Ano, je to tak. Je to strhující, akční podívaná, přestože se vlastně svým způsobem jakoby jedná o detektivku zařazenou do nejspodnějších částí složené jen z lidského odpadu, lepkavého svinstva a korupce, je to řežba, která nebere konce. Kdykoli bych si jen na čas mohl při sledování pomyslet, že teď už to bude vše a blíží se závěr, nakonec se ze skvěle sepsaného díla, vynoří opět něco děsivě překvapujícího. Začátek, průběh a konec dávají smysl, vše je dáno a má to řád, což se zatraceně hodí. Skvělá atmosféra, dobré prostředí a akce, to je prostě Daredevil, na kterého jsem čekal roky a ani v nejmenším nezklamal.
Krkonošské pohádky (1974)
Krkonošské pohádky jsou dnes již další srdeční záležitostí, která se na mé osobě podepsala a uvázla v paměti, odkud se pravděpodobně nehne. Je to možná infantilní, ale mám je stále rád, jako tehdy, kdy jsem měl možnost vidět je poprvé. A kdoví, možná jsou nejen součástí našich dětských let, ale již naší vlastní, sentimentální podstatou, která nám za žádných okolností nedovolí pohřbít to dítě, které v sobě pečlivě schováváme před ostatními dospěláky. Z pohledu všech osobnostní, které v sobě skladuji, říkám a prohlašuji, že je to i po těch všech letech nezapomenutelná, laskavá a mírumilovná, kouzelná klasika.
Batman (1992)
Tenhle Batman je dnes již klasickou záležitostí a jako takový je prostě mojí nejoblíbenější vzpomínkou na dětská léta. Seriál, který to u mě vše vlastně započal, má za následek i můj převeliký zájem o podobná díla a komiksy. A doteď je to u mé maličkosti ten nejoblíbenější Batman, jaký se kdy objevil v kreslené podobě.