Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (16)

plakát

Seveřan (2022) 

Bohužel, je to celá taková nablýskaná nuda, která se navíc bere až nesnesitelně vážně a tváří se, že je to něco víc (Amlet - Hamlet, ha, ha, mrk, mrk). Škoda, má to skvělé obsazení, úchvatnou kameru, milá je i bezbřehá brutalita včetně vyhřezlých střev a prokousávání hrdel, ale není to ani novodobý Barbar Conan, ani variace na Hamleta. Je to jen nepovedená slátanina obého.

plakát

Loki - Season 1 (2021) (série) 

Na Lokim mi vadí především dvě věci. Za prvé, je to strašně natahované, na to jak málo se toho během celého seriálu stane. Schválně, běžte si pustit první dva díly trilogie Pána prstenů a potom znova celého Lokiho, což by mělo stopáží tak zhruba odpovídat a pak si zkuste pro sebe shrnout děj obou děl a porovnat výsledek. Tak co - rozumíme si? Ono ostatně zbytečné natahování seriálů a naprostá absence alespoň trochu příčetného střihače, je současný velký neduh veškeré TV produkce, to není jen případ Lokiho. A druhá, a tady budu muset trochu ZASPOILEROVAT, pro mě ještě zásadnější věc, že se z Lokiho, boha klamu a lží v průběhu série stane tuctový, bezkrevný klaďas. V rámci "vývoje" postavy vzali tvůrci seriálu všechno to, co dělá Lokiho Lokim, až nezbylo nic, co dělá tuhle postavu zajímavou. Loki ve své podstatě zosobňuje archetyp šprýmaře (v angl. trickster), jde o postavy jako např. Tyl Enšpígl, jejichž často kruté kousky lid miluje a rád si o nich vypráví. V seriálu ovšem tenhle aspekt zcela chybí. Loki navíc ani není pro děj nikterak důležitý, není hybatelem, v podstatě jen nepříliš nápaditě reaguje na to, co se kolem něj děje. Správně by se seriál měl jmenovat TVA, protože o téhle organizaci vlastně celé je. Loki je tam navíc, spíš jako marketingové rozhodnutí, protože jeho jméno táhne. Seriál tak vlastně nejspíš slouží jen proto, aby si Disney mohl vytvořit předpolí pro další eskapády s multivesmírem, na které budou zřejmě další filmy navazovat. Ale sám o sobě to žádná velká pecka není.

plakát

Dobrodružství Buckaroo Banzai napříč osmou dimenzí (1984) 

Tohle je přesně ten typ filmu, který se vymyká jakémukoliv hodnocení. Čistě objektivně je to strašná blbost, zmatená, nesmyslná a přepálená. Přitom to ale není taková blbost, aby to bylo zábavný způsobem, jak třeba Flash Gordon nebo Rocky Horror Picture Show. I když svoje kouzlo to přeci jen má... takový fakt divný "WTF" kouzlo. Strašně mě bavil herecký výkon a italský akcent Johna Lithgowa, škoda že ho ve filmu není víc. A ačkoliv bych to už znova nechtěl vidět, to avizované pokračování v závěru by mě dokázalo nalákat :-)

plakát

Stará puška (1975) 

S určitou nadsázkou je to taková kombinace Wolfensteina a červené knihovny. Dost mi vadila ta melodramatičnost a patos, který tahal za vlasy. Noiret je každopádně skvělý, plytký scénář svým herectvím do značné míry zachraňuje. Šablonovití "zlí" esesáci jsou nudní a nevěrohodní. Noiret tak nemá důstojného protihráče a v podstatě se jen utápí v sebelítosti ve filmu vyjádřované otravnými flashbacky. O válečných zvěrstvech a vypořádávání se s nimi dle mého názoru mnohem lépe vyprávi například takové Oběti války.

plakát

Ready Player One: Hra začíná (2018) 

Nějak nerozumím těm pětihvězdičkovým hodnocením a nadšeným výkřikům. Jo, je to totální geek fest, osmdesátková nostalgie jako hrom, ale když se od toho oprostíte, nic jiného film nenabízí. Příběh je prostinký, postavy generické a v podstatě nezajímavé. Je to takový příjemný popcorn, na který se hezky dívá, film slušně odsýpá a nemá žádná vyloženě hluchá místa. Není to ale žádná pecka, ze které bych si sednul na zadek. Čili celkově poctivý průměr. Nic víc, nic míň.

plakát

Ghostland (2018) 

Skutečně děsivá záležitost, která především v první půlce zaujme netradičním způsobem vyprávění, kdy divák vůbec netuší, o co vlastně ve filmu půjde. To je dle mého mínění jedna z nejsilnějších zbraní hororů, tedy kdy neznáme pravou povahu zla, netušíme, co se vlastně děje. Neznámo děsí. Například v prvním Vetřelci podstatnou část filmu žádnou příšeru nevidíme, jen něco tušíme, domýšlíme se... Jakmile se povaha zla objasní, částečně zmizí i napětí. Druhá půlka je tedy už o dost slabší než ta první, děj se odvíjí předvídatelně a v rámci tradic žánru. Přesto si i druhá půlka uchovává jistou nezanedbatelnou sílu v tom, že se na plátně odehrávají skutečně ošklivé věci a divák je prožívá společně s hlavními hrdinkami. Film dokáže diváka vtáhnout do děje a donutit ho prožívat události na plátně. Takže celkově velmi silné tři hvězdy a spokojenost. A poznámka na závěr s jistým drobným SPOILEREM - z filmu je cítit inspirace především Texaským masakrem motorovou pilou, odkazy na Lovecrafta jsou v tomto ohledu dosti matoucí.

plakát

Dům smrti (1971) 

S přimhouřeným okem za čtyři - správně by to bylo za poctivé tři, ale tohle je prostě takové mile starosvětsky okouzlující, že veškerá přísnost jde stranou. Nečekal jsem příliš a byl jsem velmi příjemně překvapen.Jde o poctivou práci klasické hororové školy. Povídkový film s jednotícím motivem zakletého domu aneb když se váš realitní makléř jmenuje Stoker, fakt od něj nic neberte :-) Pozvolna budované napětí, tušení temných tajemství hlavních postav, úderné, laškovně černohumorné pointy. Obzvláště poťouchlá je scéna s psychiatrem a jeho analytické interpretace potíží hlavního hrdiny. Je úžasné s jak málo prostředky a na jak malém prostoru všechny příběhy skvěle fungují. Výteční herci v čele Peterem Cushingem. Jako nejlepší hodnotím příběh s Christopherem Lee, jeho záhadnou dcerkou a najatou paní učitelkou. To je pecka za plnou palbu. Skvělý film na halloweenskou party.

plakát

Nerodič (2017) 

Velmi dobře natočený dokument, který zachycuje různé alternativy k tradiční rodině. Lesbický pár, střídavá péče, adopce, svobodná matka, slátaná (patchwork) rodina, a bezdětný pár. Při sledování dokumentu mi bylo mnohdy úzko, když jsem viděl, jak nezrale a necitlivě k potřebám dětí se někteří lidé chovají. Příklad za všechny: v podstatě v samém úvodu dokumentu jedna matka jakoby nic přec celou svou rodinou a všemi dětmi jen tak mimochodem prohodí: "Víte, já nemám ráda děti." V tu chvíli mi hodně zatrnulo a přemýšlel jsem nad tím, jak bych se jako dítě cítil, kdyby má matka tohle řekla přede mnou do televize. Uff! A podobných situací je v dokumentu celá řada. Strašně moc bych si přál, aby dokument mnohem více zachycoval a ukazoval, jak se v té které rodině cítí dítě. Takhle to mnohdy vypadá, že vše je dovoleno, vše je v pořádku, ono to nějak půjde...

plakát

Stopy spravedlnosti (2017) 

Povedlo se. Sice ty dvě linky filmu (Brosnanova politická a Chanova akční) nejdou moc dohromady, respektive to působí dojmem, jako kdyby si každá žila vlastním životem a jedna druhou příliš nepotřebovala, ale zase mě moc bavil Chan v pro změnu vážné roli. Akce ve filmu není příliš, ale Chan i na stará kolena dává jednotlivým scénám šťávu. Politikaření ostatních postav a pletky mezi nimi mě zase tolik nebraly, na to mají ve filmu příliš málo prostoru, aby byly dostatečně vykresleny. Až na Brosnana tedy - čekal jsem, že sklouzne do šablonovitého "bad guye" a příjemně mě překvapilo, že se tak nestalo.

plakát

Fantastická zvířata a kde je najít (2016) 

Je to takový průměr, nenadchne, neurazí... Vlastně nevím, co k tomu víc napsat. Nejvíc si mě získaly postavy nečara Dana Foglera a čarokrásné Alison Sudol. Skoro by mě bavilo víc, kdyby film byl z větší části o nich a jejich vztahu než tohle triky překypující ale v podstatě nepříliš záživné chytání nestvůr. Hezké cameo Rona Perlmana. Colin Farrell oproti tomu nemá skoro co hrát.