Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Thriller

Recenze (5 333)

plakát

Milovaná (2010) 

Když veu v potaz, že se jedná prakticky o filmový debut, tak tedy před Aliciou klobouk dolů, to je neskutečný co tam ta holka vystřihla za exceletní výkon. Samotný film je plný emocí, špatně invetovaného citu, který strhne hodně silnou lavinu událostí.

plakát

Já a můj táta (2017) 

Je až neuvěřitelné jak krátká stopáž stačí k vyjádření silného vztahu mezi otcem a synem, závěrečné scéna na lodi je mimořádně nádherná. Polská filmová schopnost vyprávět příběhy, dát do nich emoce, sílu a hloubku je opravdu obdivuhodná.

plakát

Tam i z powrotem (2001) 

Ve festival 3 kino resp. v dvě dnes již kultovní postavičky pražských, karlovarských a polských kinosálů a duchovní otce 3kina mám takovou důvěru, že když se vyhlásí "film na slepo" tak jdu i když jinak tento typ akce zásadně ignoruju. To, že kluci nakonec vyměkli a vše vyblili na sociálních sití se mně netýkalo, měl bylo řečeno na slepo, tak na slepo. Opět se potvrzuje, že vkus 3kina a vkus můj je velmi blízký. Příběh nás ze začátku spíše nenápadně seznamuje se situací hlavních hrdinů, ale postupně utahuje šroubky a pak asi v půlce přepne na jiný level a vyprávěcí rovinu silně zdramatizuje takovým způsobem, že odhad dění následujících minut je skoro nemožný. Polský reálie 60 let dokonalý, postavy jsou mistrovsky napsaný, hlavně lékař Andrzej je luxusní postava, o hereckých výkonech polských herců píšu už roky to samé. Docela bymně zajímalo, kdo v Polsku vyučuje herectví, protože to už není normální, takový přirozený a věrohodný herecký projevy co oni předvádí ve filmech, to je opravdu mistrovství. Koukal jsem na počet nominací na polský Orly, kdyby jich film proměnil jen půlku byl by to král rok, neproměnil ani jeden, protože zrovna v ten samý rok si Roman Polanski vzpoměl, že natočí Pianistu, ale to nic nemění na faktu, že Tam a zpět je je vyzrálá suverení fimařina.

plakát

Nic jako dřív (2017) 

Přiznávám, že na dokumenty dost seru a je to chyba, ale od tý doby co se na scéně objevil vychcánek Vít Klusák nedokážu rozlišit co je skutečně přirozené a co nahrané a i tady jsem to měl v hlavě, ale nechci z Lukáše a Klárky dělat stejný podvodníky s realitou jakým je Klusák, tak budu věřit, že vše je přirozené. Nic jak dřív na mně působí velmi depresivně , velmi, protože ukazují prázdnotu a nulové vyhlídky mladé generace a není to dobrý. Ty tři příběhy i lidi, kteří v nich vystupují mají společnýho jménovatele mládí a zpíčenou budoucnost. Jasně můžeme teens vyčítat to či ono jak se zachovali, ale jsou to přece jen teens na hraně s dospělostí, kdo z nás v tu dobu věděl o životě víc ? Spíš zamrzí, že výuka zahradnictví se na škole skládá z hrabání listí za školníka (jak trefně poznamenal ten kluk) nebo vyměřování skleniček a přeměřování vzdálenosti příboru na hotelovce, to určitě v těch mladejch lidech "probudí zápal" pro obor. A to radši úplně pomíjím sociální situaci hlavních hrdinů z tý by se jeden posral a argument, místo školy jdu pracovat abych kurva měl alespon kde bydlet, prostě chápu i když by se měl samozřejmě vzdělávat. Nic Lukáši s Klárkou, pokud to nebylo zase všechno jen nahraný (tzv. Klusákovina) tak palec nahoru, výpovědní hodnotu to má a emotivní přesah rovněž.

plakát

Po svém (2011) (TV film) 

Jsem rád, že jsem měl možnost vidět tento dokument o slavným filmovým producentovi Jerry Weintraubovi. Koukal jsem na to opravdu s plnou pozorností, protože člověku to přijde až jako pohádka, ale je vidět, že krom pracovisti a nápadů je potřeba i hodně velký porce drzosti viz akce "Elvis". Daleko víc než vzestup na vrchol považuju sestup a následný další výstup na vrchol, takhle se taví ocel. Zajímavý je i jeho vztah se svou ženou i když její reakci na nevěru považuju ryze za ženskou "šukej si s kým chceš, ale dej mně na učet mega". Hrozně sympaticky na mně v dokumentu působila Ellen, která se mně v minulosti dost líbila a už mně nějak sešla z hlavy, ale ona je to pořád velmi půvabná ženská. Velmi zajímavý dokument a vůbec bych se nebránil dalším jako třeba Kevin Feige, Harvey Weinstein (fuckovat ty obviněný kurviček na začátku kariéry co mají na 20 let ztrátu paměti ), atd.

plakát

Eastie Boys (1999) 

Na mých toulkách německou kimentografií jsem opět ocitl v kultovní Sluneční uluici v rozděleném Berlíně, abych si prožil další retro příběh. Musím říct, že tohle bylo dost možná nejlepší retro, co jsem kdy viděl. Originálně napsaný scénář, dokonalé prolínání žánrů a neuvěřitelná pohoda z filmu doslova září a pro nás kluky ještě super bonus v podobě debutující krásky Teresy Weißbach na ních bych se tady vydržel koukat ještě dalších 20 hodin. Obávám se, že Leander Haußmann má sindrom "Hřebejk" svou prvotinou si sám sobě nasadil laťku tak vysoko, že už jí asi nikdy nepřekoná, v každým případě za tenhle kousek, který mně neskutečně zpříjemnil nedělní večer má mé velké doživotní díky, ale jelikož jsme na csfd, tak se neděkuje, ale hvězdičkuje.

plakát

jOBS (2013) 

Opět se mně potvrdilo, že spolehnout se na zdejší procenta je jedna z životních kravin, kterých se člověk může dopustit. Já jsem tenhle biják chtěl vidět už dřív, ale omylem jsem si vyhledal nějakou šílenou sračku se stejným názvem, teď jsem už byl pozornější a byl jsme mile překvapen, v jednom případě dokonce naprosto ohromen. Moc se líbilo, že příběh není o technologiích, protože tomu bych zase hovno rozuměl ani to není žádné Stevovo CV, ale jde tu především o prosazení svých snů a vizí v tvrdým světe byznysu a tenhle úhel pohledu mně zcela vyhovoval. Film byl spořivej na dialogy a možná proto měl takovou údernost. To nejlepší jsem si však nechal nakonec a tím je výkon Ashton Kutcher. Měl jsem zato, že Ashton v Hollywoodu platil jako osobní nabíječ Demi Moore a díky tomu se dokázal přivandrovat k nějakým rolím, ale o něm jako o herci jsem přemýšlel míň než o tom jak se vyrábí krby, ale připravil mně naprosto neskutečný šok, protože jeho herectví bylo skvělý a ty nominace na Zlatý maliny si můžou kritici strčit doprdele, protože možná to nebyl nadpozemský výkon, ale já mu tu postavu věřil, měl charisma, prostě herecká paráda a filmová taky.

plakát

Rudá volavka (2018) 

Mám rád filmy, kde spolu rusové mluví v Rusku anglicky, působí to velmi autenticky. Rovněž velmi ocením, když se hlavní hrdinka v jedné scéně velmi vážně zrání, ale ve druhé už je ok a když se to opakuje třeba třikrát, čtyřikrát za film sám získávám pocit nezničitelnosti. Dále..... ne samozřejmě šlo by to tady rozebrat na atomy a filmu chudáku by splasklo sebevědomí, ale proč to dělat, když mně 140 minut uteklo jako voda, na Jennifer jsem mohl kukadla nenechat. Filmu nechyběl šmrnc, napětí ani sex apeal.

plakát

Lepší už to nebude (1997) 

Melvin Udall byl napsanej přímo na míru Jacka a ten ve "své" postavě září v každým záběru, ale ani Helen Hunt nezůstává moc pozadu a když k originálnímu scénáři ještě připočtu velmi zábavné dialogy dostávám skvělou romantickou komedii, která pobaví jak ženy, tak muže. Paráda, proč to nejde takhle pokaždý.

plakát

Noční hra (2018) 

Konečně blockbuster co umí po celou stopáž bavit, nenudit, těží z originální zápletky a odpoví na otázku, která herečka má v Hollywoodu top zadek.