Enšpígl

Musím se přiznat že jsem dobře bavil, dílem za to může zápletka a dialogy a dílem vzpomínky na mé balení holek na škole. To ani nebylo balení, to byli spíš fiaska telete obecnýho. Musím říct, že v Mádlu jsem občas docela poznával. Mimochodem Jirka mě svým hereckým výkonem opět velmi příjemně překvapil. Filip Blažek je sympťák kterýmu jeho role skvěle padla a vůbec celej hereckej ansábl hlavně epizodky naší střední a starší herecké generace působily mile a pozitivně.

Pokud se děj točí kolem postavy Mirka Donutila je to zábavička, horší je to už pokud se děj vydá točit jinam. Zmatkovitost hlavní hrdinky mě připoměla některé gagy Pierra Richarda (scéna s vozíčkářem ) a příliš mě k té kočce neladila. Nebudu se pozastovat nad reálností hlavní holky je to komedie, ale některé scény byly fakt nudný (ambasáda ) a dialogy taky nic moc, ale pořád lepší než výkony hlavních představitelů.

Za nejhorší co film mohlo potkat, považuju hlas, který nám tam něco blábolil ohledně toho co policajti tušili a co netušili a co za chvíli udělaj. Tohle může fungovat leda tak jako projímadlo pro orangutana co sežere prošlej banán a potřebuje se akutně vysrat. Jako ukázka reálné práce policie stačilo vzít jeden případ, ideálně ten s únosem miminka a scénaristicky ho vymazlit a ne do toho nasrat ještě další dva nesouvisející případy z toho jeden nebyl ani pořádným případem. Takhle to fakt nemohlo mít šanci na nějakej velkolepej napínák i když dobrý scény a kameru to mělo. Třeba zachycení Ostravy působilo přirozeně, kamera na policejním voze byla dobrá akční práce a při některých scénách mě pro jejich studenost nebylo příjemně (napadení u chaty, únos kočátku, pád láhve s balkonu - pohled ženský).

Příběh postaven na primáři nemocnice se kterým si válečné časy začaly velmi tvrdě pohrávat mě totálně rozsekal. Nebetyčně kvalitní psychárna. Zůstat zásadový člověk v atmosféře plný strachu v době války a být přitom konfrontován s extremníma situacema, kterých válka měla plný regály muselo být pro každýho člověka nesmírně těžké rozhodnutí, jako moc těžký ukazuje tenhle film. Stačí se vžít do situace primáře Kodeta a ja ti garantuju, že po skončení filmu nebudeš mít chuť ani sex. Nervák při kterým jsem jako divák absolutně nedokázal odhadnout co se bude dít v dalších minutách je podpořen mistrovskejma hereckejma výkonama panů Němce s Munzarem a paní Kolářové. Své si řekne i skvělá hudba Karla Mareše a Jirka Sequens jen dokazuje, že když se dobře vyspal a dřepnul si na režisérskou stoličku, naládoval do diváků filmovou superkvalitu.

Film má určitě velmi zajímavý námět a disponuje takovou sterilní atmosférou bez radosti, bez emocí, přesně tak jak si i já představuju v budoucnosti nějakej ten fašistán. Pardoxně to, co je na filmu nejvíc vvyvedený, tedy ta atmosféra mě i nejvíc vadilo. Chyběl mě tam nějaký prvek dramatičnosti, přišlo mě to bez emocí. Závěr byl pojat velmi netradičně a vydařil se, ale i tak by každej filmař, Françoisa Truffauta nevyjímaje měl dávat příběhům víc než jen myšlenky.

Z počátku mě film absolutně nebavil. Místo děje jsem sledoval nějakou namyšlenou afektovanou krávu a její pitomý chování, které bylo tak degenský, že kdybych rozdával buchtičky se šódou, tak týhle krávě bych na just dal buchtičky bez šódy. V okamžiku kdy se děj příběhu přenese na ostrov, vše dostane neuvěřitelný obrat a film mě začal bavit. Obrazová poetika dávala filmu spolu s hudbou zvláštní melancholickou náladu. Velmi zajímavě se vyprofilují i hlavní postavy filmu, hlavně Xiao, kterou výtečně zahrála Li Gong se začala ukazovat v takovým světle, že jsem si jí pomalu zamilovával. Nevybavuji si, kdy bych na hlavní hrdinku v průběhu několika minut tak radikálně změnil názor jako tady. Až v samém závěru si člověk uvědomí, že vlastně sleduje tvrdou gangsterku a to i přesto, že indicie k tomuto žánru jsem dostával v průběhu celého filmu, ale přes tu obrazavou nádheru a duševní osamělost hlavní hrdinky jsem si to snad ani nechtěl připouštět.

První část byla výborná. Skvěle budovaný napětí, hlavní hrdinové se nechovali jak členové spolku "jdoucí na smrt tě zdraví, diváku" a práce se záběry na detail rovněž kvalitní. I když musím přiznat, že když tam Ashley po baráku hopsala v černejch kalhotkách, tak mě celý slavný strašení bylo u prdele a kdyby jí v tu chvíli ten duch či zjevení zabil a nechal v baráku jen toho kluka, nebetyčně by mě tím nasral. Bohužel v další části se Ashley zcela nepochopitelně oblíkne a i napětí pomalu odchází. Přišlo mě, že tvůrci si tak trošku nevěděli rady kam tu celou pointu nasměrovat a závěrem tomu nasadili korunu.

Hned ze začátku film nastolí vládu totálního humoru, ale postupem času mu jaksi dochází pára, ale moje smíchovody dokázal procvičit, to zase né že né.

Nevzpomínám si, kdy bych viděl takhle realistickej film o policejní práci. Nemít to typické příznaky filmového příběhu, jako třeba herce, nebo hudbu myslel bych si, že jde o nějakej šikovně prostříhanej přímej přenos se života řadovejch policajtů se vším tím voňovaým a hlavně smradlavým co jejich práce nabízí.

Mít možnost vidět v jednom filmu Meryl Streep, Jacka Nicholsona a Miloše Formana, to se věru nepoštěstí každej den, takže když už ta šance je, je třeba na film hupsnout dokud to jde. Ona to není sice v ničem objevná vztahovka, ale může se díky hlavním představitelům vytahovat skvělým herectvím, při společných scénách Jacka s Meryl člověk nad jejich tanetem mlaská blahem. To by byli hosti na výroční 50 MFF v KV, co vy na to pane Jiří ?