TheRaven

Otřesná kamera a střih poslaly většinu akčních scén do kopru. I tak velmi zábavná podívaná s perfektním Slyem, jehož ksicht zase nabírá lidské podoby. Rourke potěšil, Statham tentokrát nevadil, dokonce bych o něm poprvé v životě prohlásil, že byl sympatický (hřiště = dokonalost) a velká pochvala patři Lundgrenovi, který se po horších letech a vyschlejším hrudníku vrátil v perfektní formě. Děj? Ideálně přímočarý, jasný a jednoduchý. Postavy obecně? Povrchní jak to má být. Jako bonus nás celým filmem provází křečovité pokusy o humor, kterých jsem se nemohl nabažit. Kdyby to nepojebal vizuál, pět by bylo jasnejch.

Ač je film na wikipedii zařazen mezi ty s tematikou skinheads, rozhodně to není tématem hlavním, ba naopak spíše okrajovým, i když velmi významným, jde spíše o celkové názory na spokečnost (pochopíte sami). Hlavní postavou je mladý, lehce postižený chlapec, který se tak nějak snaží vyznat v tom životě, v čemž mu pomáhá především jeho bratr rebelant a právě jeden klasický anglický skinhead. K poznání pocitů tohoto mladíka a jeho názorů nám pomáhá i poměrně velký prostor věnovaný jeho rodině. Film s ambicí poselství, ale příliš slabou.

Velmi dobře zpracovaný profil Alberta Fishe. První půlhodinka především životopisná, ale postupně jsou Fishovi úchylky a zločiny probírány v kontextu s jeho oblíbenou knihou - Biblí. Neobyčejný dokument, ve kterém potěší také prezentace různých obrazů Caravaggia, Goyi atd. během vyprávění o různých etepách Fishova života. A pro případné diváky, horor to nejni, je to životopisný dokument.

Přiznám na rovinu, že až tento oficiální konec trilogie o Coffin Joeovi je mým prvním setkáním s ním. Setkání to bylo velmi příjemné, plné dobré hororové podívané. Naštěstí tvůrci mysleli i na diváky jako jsem já a díky připomínkám předchozích dílů mi napověděli jak se na hlavní postavu dívat skrz její minulost. Z hlediska gore je film nabitý výbornými nápady, především co se týče dokonalých scén mučení, případně i perfektní pasáž z Očistce. Jediné velké negativum, které nedokážu odpustit, je příliš nechutné a moderní prolínání do dalších scén, které mi připomnělo něco podobného z jakéhosi tuctového seriálu a za nesmírnou rušivost tohoto aspektu musím dát hvězdu dolu. Přesto mě Vtělení ďábla silně nalákalo na další/minulé příběhy Coffin Joea.

Čirou náhodou jsem narazil na tento poměrně zdařilý remake Cravenova Last House on the Left. Ač jde dějově opravdu o téměř totožný film, Chos je díky několika scénám a vkutku silné brutalitě v druhé polovině filmu odlišný a nedá se srovnávat ani s původním Cravenem, ani s pozdějším oficiálním remakem. Dojem ale pokazí několik opravdu hloupých nelogičností, trochu nudnější první polovina, která v základním ději kopíruje původní film (odlišné jsou pouze "kulisy") a málo rozvedený scénář. Přesto dobrá volba pro diváky expoitationu, kterým mohu jen doporučit.

Myšlenkově hluboký film s dokonalým vizuálem. Na Black Death jsem čekal dva a půl roku a rozhodně nelituji, opravdu obrovské překvapení - příjemné. J*A*S*M tentokrát uplně mimo. Jediné co mu vzkážu, "nedívej se na to jako na horor, jak jsi zvyklej". A ještě dodatek, první polovina byla sice velmi dobrá, ale osobně považuji za tu nejpřínosnější pro celý film druhou polovičku, kdy se teprve vyloupne pravá podstata filmu a vyjde najevo jeho dokonalost. edit: JASM: To už zní lépe a beru to.

Televizní kamera, spousta akce, rvačky, rvačky, rvačky. Dějově trochu zmatené, ale ve výsledku to tomuto typu filmu příliš neublíží. Charaktery neonacistů trochu moc ploché a předsudkové, naopak hlavní postava je realističtěji barvitější. Přesto závěr jako téměř všechny filmy tohoto typu. V rámci žánru podprůměr. Jako srovnání se nabízí především výrazně lepší Teste Rasate.

Obyčejně studentské filmy nevyhledávám, a když už, tak často ani nehodnotím, ale v případě krátkého filmu Sám nemohu jinak. Koncertované napětí v hávu hlubokého dramatu zanechalo jasnou stopu na mém prožívání světa. V moment, kdy děda zapaluje sirku, se mi snad zastavilo srdce, nevím, jestli to bylo tou dokonalou kompozicí nebo snad očekáváním, že ona osmiletá milenka (inspirace: hirnlego) nechala puštěný plyn. Pokračující záběr, kdy hlavní postava zavrávorá a málem spadne dozadu, byl jak vystřižený Hollywoodského thrilleru. Ano, nestydím se tuto část svým napětím a celkovým pojetím přirovnat k Hitchcockovi. Černobílá navíc dodává neuvěřitelné kouzlo a dává jasně najevo, že tohle, to je umění, přátelé! Často se u podobných snímků stane, že po prvotním rychlém rozběhu nastane zklidnění situace a film ztratí spád, ale to se zde nekonalo, ba naopak, film se řití kupředu neuvěřitelnou rychlostí a scéna v ložnici mi svým vizuálem málem uhnala epileptický záchvat. Závěr, to už byly jen slzy v očích.

nějaké ty lehčí spoilery!! Syrový film bez zbytečným příkras, vituálních, hudebních, či dějových. V rámci žánru průměrná podívaná, naštěstí bez zbytečného závěru, který by divákovi prozradil, co tvůrci považují za správné. Nabídli nám pouze názor mladého, arogantního, zaslepeného, nasilnického, pseudonacionalistického a vlastmilujícího mladého Brita, který si jako zástěrku pro ospravedlnění svých činů vzpomíná právě na ideály neonacismu. Pro někoho možná zničení idálu, jelikož náš hrdina se vyhýbá práci (kde jsou ty ideály Bílé dělnické třídy), nevyhýbá se nějakému tomu ovlivnění mysli rozpouštědlem (kde je ten boj proti špinavému feťákovi), jako parťáka si vybírá černého mladíka (co dodat.....ale třeba to neni jak to vypadá - ok, není). Ale co, stejně se jen snažil být středem pozornosti, to je přece jasné ne? (ehm, raději to napíšu, abych se vyvaroval zbytečnému nepochopení: neberte tento text doslovně, díky). // Edit po druhé projekci - koment už trochu neaktuální a na ty čtyři to jde.

Zřejmě nemalá inspirace Carpenterovou Věcí, Tsukamotovým Tetsuem (nejen jím) a dalšími snímky postavila Meatball Machine do role místy neoriginálního díla, ale řada vlastních výborných nápadů, výborné masky a celková bizardnost vracejí film alespoň do příjemného průměru, možná i kousek nad něj. Snaha nechutnosti za každou cenu tentokrát ani moc nevadí. A přitom je to jen takový obyčejný příběh o lásce, ale asi i to už v Japonsku znamená střeva, litry krve, slizu a dalších čuňačin. Ovšem za pozornost stojí hlavní "záporák", zřejmě tvor vzniknuvší na bázi ostrorepa (Limulus polyphemus) a snad nějakého druhu Sacculiny (Sacculina), samozřejmě i se svým krabím hostitelem, pak samozřejmě již zmíněného tvora z The Thing, ne však podstatou, ale jen některými tvary v přeměně.