TheRaven

Úvodní epizoda (Nightmare Caffe), která nás seznamuje s jednou zajímavou kavárnou a jejím novým personálem příjemně navnadila, tak uvidíme, jak to bude pokračovat. Aneb jak Frank a Fay dostali svou druhou šanci a je teď na nich, aby pomohli i ostatním tu druhou šanci v jistém smyslu dostat (ale nezapomínej, vše není tak, jak se na první pohled zdá) ***a1/2 // Druhý díl (Dying Well Is the Best Revenge) už předestírá, jak bude vlastně seriál koncipován - lehce mysteriózní komediální všehochuť, jen horor moc ne. Děj druhého dílu spíše pitomý a dojem tak zachraňují jen právě ty levné televizní mystery, nebo spíš až fantasy vložky. ** // Díl třetí (Fay & Ivy) potvrzuje, že Nightmare Caffe využívá základní témata klasického seriálového dramatu (rodina, vztahy, atd.), jen trochu obohacená o trochu odlišný pohled a přídavek tajemna, který ale funguje stále jen v té jedné rovině - spojené s naší kavárnou s kouzelnou televizí a ještě kouzelnějšími dveřmi. **// Tak čtvrtá epizoda (The Heart of the Mystery) velmi povedená a zatím jednoznačně nejlepší. Konečně zajímavé téma i zpracování. Tentokrát se z kavárny dostáváme nejen do současné reality, ale taky do minulosti - kde Frank a Fay paralelně řeší jeden starý zločin. Netuctová zápletka, která se odehraje doslova v jednom zásadním okamžiku. **** // Díl pátý (Sanctuary for a Child) - aneb jak Frank pomohl najít cestu ztraceného otce k umírajícímu synkovi. Jednoznačně nejcukrovatější epizoda, z které ten med skoro kape, závěrečná hudba a "usmíření" i s vlastním otcem (Franka) to zabíjí zcela. *a1/2 // A poslední díl (Aliens Ate My Lunch) zároveň asi rovnou ten nejpitomější. Snaha o humor v tomhle případě působí spíš trapně. * // Celkově zaujme na každém záběru patrná televizní lacinost, ale taková sympatická. No pro ukázku stačí podívat na "INTRO" - to je tak špatné, až je to dobré. Škoda, že témata většiny epizod jsou spíš jak špatné epizody věřte-nevěřte, jen roztažené na 45 minut. Ve výskedku by stačil první a čtvrtý díl. Ostatní dojem spíše kazí. Ale Englund dobrej, dostal zde dobrou možnost rozvinout svůj přirozený komediální talent. Ve výsledku velmi slabé tři, a to spíš za nápad a čtvtou epizodu. P.S. Samozřejmě nechybí výbuchy, bouračky a přestřelky!

„Ten jejich film to byl teda průser. Ty tomu dali na frak. Já už viděl průserů, ale ti na mou duši podělali, co mohli.“ Abych tak uvedl a zároveň shrnul Vlka z Wall Streetu jedním klasickým citátem, který mluví za vše (kruci, že já blbec se vůbec na něco těšil). Čekal jsem s hodnocením skoro týden a nic se nezměnilo. Vlk kolem mě sice prošel, ale asi to byl nějaký chcípák, protože už si ani nepamatuju, jak vypadal, co mi říkal, ani jestli byl hodnej, nebo zlej. Přehrávající (schválně?) DiCaprio nezaujal, téma taky moc ne, ani ta oslavovaná filmařská inovativnost (kterou jsem pořád nenašel, ale podle Vojty tomu prý stejně nerozumím). Soudtrack nevýrazný, vtipy smutné, drama směšné. Zajímavé jen, že tu není ani jedna kladná postava. Pro mě prázdné, bez tématu, které by mě jakýmkoli způsobem chytlo (ani pozitivně, ani negativně) = dá se na to koukat, občas je to i sranda, ale není tu žádný dojezd. Prozatím zařazuji do nezajímavého průměru.

Čtyři hororové příběhy, sem tam trochu přehnané, obohacené o jednoduché morální poselství a zabalené do zajímavého spojovacího příběhu s dokonalým Vincentem Pricem. Jednotlivé povídky jsou kvalitativně docela vyvážené, není zde žádný vyložený propadák a kvalita má spíš lehce vzestupnou tendenci. První kousek je zcela klasický „zločin a trest“. Druhá už je zdařilou variací na téma věčného života (s vynikající pointou). Třetí povídka o „požírači skla a kovu“ zaujala asi nejvíc a to nejen pro svou brutalitu, ale i pro jednoznačně nejdepresivnější vyznění z celé antologie. Poslední kousek je naopak docela působivý dětský horor z dob americké občanské války (a nepřekvapivě i docela dobrou kritikou toho, co z člověka, bez ohledu na věk, válka udělá). Celkově tedy občas zarazí některé totální nesmysly, ale jednotlivé příběhy jsou kvalitativně poměrně vyvážené a minimálně poslední dva hodnotím nadprůměrně. V rámci žánru dobrá podívaná.

Podobně jako u mnohých z podobné sorty filmů (na motivy skutečného sériového vraha) sledujeme policistu, který se snaží dopadnout toho svého ničemu. Tentokrát však trochu neklasicky, protože on vraha zná a jde jen o to mu vraždu dokázat. Film tak silně pracuje i s hlavním podezřelým a nabízí psychologický náhled do myšlení obou hlavních protagonistů (vraha a vyšetřovatele). Ovšem tohle sledujeme v zásadě celých 180 minut bez jakékoli akce a udržet napětí při pouhém „pátrání“ po tak dlouhou dobu je setsakramentsky těžké. Divákovu pozornost tak napíná jen velmi pozvolné odhalování, že s onou jednou vraždou to pravděpodobně ani zdaleka nekončí. To Catch a Killer je i tak při své stopáži poměrně koukatelné a to už nějaké uznání zaslouží. Nakolik děj filmu odpovídá skutečným událostem posoudit nedokáži, s Gacyho případem jsem obeznámen poměrně povrchně, ale „wiki“ to ví. Ovšem Brian Dennehy je jako Gacy dokonalý a teď už ho v něm uvidím vždycky. No bude to zajímavé, až po Jonhu Rambovi nepůjde šerif Teasle, ale John Gacy. Pěkných 50%

A já si pořád říkal, kdo jsou ti Spinal Tap (Nová míza!) ze Simpsonů! Zatraceně zábavné parodování heavy metalu jako hudby i životního stylu - texty, vzhled muzikantů, produkce (turné) a vše kolem ("11 !!!"). Doporučuji všem, kteří mají tenle styl hudby alespoň trochu rádi. Stajně tak všem pozérským posluchačům progresivního metalu (a dalších moderních odnoží, které občas zapomínají na své kořeny), ale těm neřikejte, že je to fikce.Tak z toho budou mít mokrý trenky ještě za týden. Skvělý úlet, skoro 5*. // Edit: ok, po druhé projekci dávám jedenáct z deseti.

Kozy, kozy, kozy, kozy, kozy (jo, 5x), a to je asi tak všechno. A to mi ještě tu „mojí“ nejrajcovnější (Dana Bentley) zabijou hned jako první. Uznávám, s jedničkou už to má společného pramálo. Tentokrát to není kopie M. Myerse, ale jen legrační slasher s partou vymaštěných blbek. Sice byl očividně humorný prvoplánově, ale to hodnocení nepomůže (teda ne moc).

Michael Myers, akorát bez masky? Hmm, trochu nuda.

Zas takový děs to není. Jako připomínka poměrně vydařené kingovky to funguje dobře. Škoda, že v navozování atmosféry funguje pouze první (dětská) polovina filmu (4*), dospělci už působí poněkud neumětelsky a i díky tomu příběh tak trochu ztrácí dech (2*). Curry jako Pennywise dokonalý! Jinak, přepsat vice jak tisícistránkové To na plátno je v zásadě nemožné a po tvůrcích by to snad v tak krátkém čase nikdo nemohl ani chtít (zvlášť závěr, který je zcela nezfilmovatelný). Proto dobře, že místy byla kniha spíš jen volnou inspirací.

Tak jsem doufal, že po druhé kinoprojekci už dokážu napsat nějaký smysluplný komentář, ale stále mi na jazyk nepřichází nic jiného, než chvála. Jediná změna je, že na podruhé se mi Rivalové líbili ještě trochu víc a bez nadsázky vyhrávají soutěž o nejlepší kinozážitek roku. Je až depresivní, že tomu filmu prostě nemohu absolutně nic vytknout. Vše funguje přesně tak jak má, skvěle prokreslené postavy, příběh i dokonalý soundtrack. Ron Howard mě dokázal bezchybnou stylizací prostředí, postav i kamery na dvě hodiny přenesl do sedmdesátých let. Na filmu je především chvályhodné, jak se dokázal vyhnout klasickým stereotypům a klišé většiny sportovních filmů, ani z něj nekape Hollywood. /// P.S. beztak je vtipné, že se Rivalové v zásadě nelíbí jen upjatým ženám a homosexuálům ;)

Ať už se Plán útěku snažil být čímkoli, tak na všech možných úrovních bohužel působí příliš nedomrle, než aby si z něj divák něco odnesl a snad si jej ještě za týden pamatoval. Těch pár vtipných gagů to už nezachrání. 50%.