TheRaven

Stopáž je sice dlouhá, ale to pro tvůrce skýtá jednu neopominutelnou výhodu, a to představit celý případ v co nejkomplexnější podobě. Zároveň snímek nemusí trpět neduhem jiných sobě podobných, tedy inspirovaných činy reálných sériových vrahů, a to sledovat případ především z jedné základní perspektivy (pohled vraha/pohled vyšetřovatelů). Při prostoru, který dostal Deliberate Stranger není problém rozvíjet několik úrovní, aniž by bylo nutné cokoli uspěchat či zjednodušovat a všechny roviny se zcela organicky prolínají a doplňují (Bundy, jeho rodina a přátelé, vyšetřovatelé, oběti, rodiny obětí a další více či méně zúčastnění). Výrazným motivem filmu je snaha ukázat na šíři dopadu Bundyho (obecně kteréhokoli jiného vraha) činů na nejširší okolí. Obětí vražedného činu není pouze usmrcená osoba, jak to bývá zobrazeno obvykle, ale sledujeme, že oběti jsou všude, od příbuzných zavražděných po Bundyho přátele a rodinu. Dobře to vystihl jeden z vyšetřovatelů v posední třetině filmu „Bundy nás dostal všechny, nejen své oběti, je zlem, které se od něj šíří jako vlny od kamenu vhozeného do vody“. // Mark Harmon je jako Bundy vynikající. O tom svědčí už jen to, že i když jsem věděl jaká zvěrstva má (Bundy) na svědomí (což bylo ve filmu ještě hodně mírně zobrazeno), tak si mě podvědomě nějakým způsobem získal. Pro ilustraci jak Harmon k Bundymu charakterově pasuje, se nabízí například Bundyho poslední rozhovor, natočený jen několik hodin před jeho popravou (1989). // Konečně, Deliberate Stranger je dobrou ukázkou toho, že tříhodinový televizní film může být i přes velmi pomalé tempo a v zásadě absenci drsnějších záběrů velmi zajímavý (na rozdíl od třeba od To Catch a Killer o „vraždícím klaunovi Gacym“) a lepší než kdejaký „šokantní“ dokument. Velmi dobré čtyři, skoro pět.

V rámci cyklu „Biography“ standardně odvedená práce, tedy zcela uspokojivý výsledek. Dokument je dobře vystavěný - nejdřív šokování diváka Ramirezovou zrůdností a bezcitností, následně klasický životopis od roztomilého dítka, které trpělo epilepsií, vidělo zabití člověka z bezprostřední blízkosti a navíc mělo abnormálně vyvinutý sexuální pud až po čas, kdy už netoužilo po ničem jiném, než rozhodovat o životě a smrti ostatních lidí. Ramiréz je obvykle uváděn jako jeden z nejděsivějších sériových vrahů americké historie a vzhledem ke stylu zabíjení, vybírání obětí a vlastně i motivu, není divu. V dokumentu zaujmou zvukové nahrávky, které předpokládám, vznikly brzy po zatčení/odsouzení. Ramirez ještě působí jako mladý perspektivní sériový vrah, který je na svou kariéru náležitě hrdý. V souvislosti s tím doporučuji rozhovor, který vznikl o několik let později, ale Night Stalker už mi tam ani zdaleka tak sebevědomý nepřipadá. Asi, že ho Satan nechal na holičkách. Ale jak v dokumentu říká jeho budoucí manželka (zakomplexovaná blbka, kterou už asi nikdo jiný nechtěl), uvnitř je to prostě skvělej chlap. Co na to říct? Snad jen, že je divné, že Ramirez ještě nemá svůj hraný film, jako mnozí jeho kolegové. Tento dokument online: https://www.youtube.com/watch?v=9REKqW_IoKw

Malá skupina proti zlu, ne zcela identifikovanému – téma trochu Carpenterovské. Oproti The Seventh Victim (jiného jsem od Marka Robsona neviděl) mi trochu chybělo kontinuálnější napětí a pár těch psycho-záběrů. Isle of the Dead přesto určitě stojí za to, už kvůli podařenému závěru. Lepší tři.

Velmi podařený film s tíživou atmosférou, která se plynule táhne od začátku až do konce a je průběžně umocňována vynikajícími, někdy skoro až lynchovskými scénami (sprcha, muž v zrcadle, sestra ve dveřích). Na rozdíl od mnoha svých současníků těží Sedmá oběť i v dnešní době z uvážlivé práce s hudbou a vyvarování se idiotsky vtipných scén. Klasická milostná linka se tu sice objevuje, ale jen velmi střídmě a neruší a za tu na svou dobu neobvyklou práci s kamerou (zcela laický názor – přece nenapíšu, že se mi ty záběry prostě líbily) se dá odpustit ledasco. Zajímavé téma doplňuje vydařený závěr. Co víc si přát? Skoro 5.

O H. H. Holmsovi je toho ve srovnání s jinými sériovými vrahy – či s tím s Holmesem nejsrovnatelnějším, Jackem Rozparovačem – natočeno překvapivě málo. Borowski (také autor vydařeného dokumentárního filmu o Albertu Fishovi) dobře ví, jak diváka dostat. Dokumenty o nežijících osobách obvykle skýtají jen málo manévrovacího prostoru, proto je dobře, že se režisér nespokojil pouze s klasickými prostředky, tj. vypravěčem, několika odborníky a archivními fotografiemi (v tomhle případě jich je opravdu jen poskrovnu), a vedle nich nabízí také krátké černobílé hrané pasáže, které dokumentu dodávají na plastičnosti a umožňují lépe se do něj vžít. Teď můžeme jen doufat, že se příprava filmové podoby velmi výživného a zajímavého příběhu o prvním sériovém vrahovi Ameriky a jeho Murder castle konečně hne z místa.

Humor často velmi nevyvážený, skvělé fóry střídala trochu moc křečovitě chtěná vtipnost. Akce až moc, občas jsem se ztratil a za 20 vteřin byl film uplně jinde. Ale to možná nebude chyba Strážců, ale té blbky, co mi v průběhu celého filmu zase svítila mobilem do ksichtu. Příště už fakt dostane takovou, že se na těch podpatcích ani nepostaví. Velmi dobré 3*.

Náhodou to bylo pěkné. Osmiletý zapšklý mrzák, který nakonec znovuobjeví radost ze života a pochopí jeho výjimečnost. Škoda jen, že mě taky tak nehryzalo svědomí, když jsem jako malý střílel vzduchovkou vrabčáky, třeba ze mě mohl být lepší člověk. :-/

V rámci žánru absolutní špička, která těží především z toho, že se vyvarovala různých neduhů svých sourozenců (groteskní hudba ve vážných scénách, zbytečná milostná linka či přehršel výplňkových keců). Them! naopak drží celých devadesát minut hutnou atmosféru a nabízí velmi dobrou akci i povedené masky. Některé chyby už je pak snadné tvůrcům odpustit, přece jen se nejedná o přídopisný dokument, ale čistokrevné sci-fi Závěrečný proslov už jen podtrhuje i tak docela jasné poselství. Skoro 5*.

Znepokojivá esence a završení díla Alana Clarka.

Alan Clark a jeho pohledy na společenské problémy Velké Británie sedmdesátých a osmdesátých let se mi zamluvají čím dál tím víc. Po výborných kouscích jako Scum či Made in Britain přišel s filmem o "fotbalových fanoušcích", ve kterém se fotbal objeví asi na 30 vteřin a to ještě jako rušivé pozadí. O fotbal už dávno nejde, jde o krev, vzrušení a souboj o pochybnou čest mezi třemi partami rozdováděných lidoopů, pro kterou jsou ochotni obětovat v zásadě cokoli. Skvělý pohled na hooligans. Doporučuji!