Arachneuss

Čekání na moment, kdy se Olyphant stane šerifem. „Konečně! Teď, když se s McShanem dali dohromady, tak se to pořádně rozjede!” říkám si. Nerozjede, byl jsem hodně naivní. Hned na začátku druhé řady se oba navzájem div nezabijí při ostřejší výměně názorů a celé to „poměřování ptáků” začíná nanovo. Herecké výkony Deadwoodu zkrátka nemohou zastínit skutečnost, že se příběh nikam neposouvá a po celou dobu se absolutně nic neděje...

Nejbrutálněší, nejkrvavější, nejsexuálnější... zkrátka jedno z nejstylovějších anime, co jsem kdy viděl.

„Sometimes the most important fights are the ones you avoid.” Na původního Karate Kida jsem ještě moc malý kluk, ale moc dobře si dokáži po tomto „kung-fu” remaku představit, jak se většina náctiletých musela při prvním shlédnutí v té době cítit. Druhá část, kdy se romantika mezi dvojící puberťáků, choreograficky excelující souboje a emocemi po okraj naplněné drama rozjede naplno, je totiž naprosto nehoráznej hukot. Námitky ohledně věku dětských herců beru zpět, protože takhle příjemně strávené dvě hodiny u PG snímku jsem už dlouho nezažil. Po tomhle může Will Smith s klidem v duši odejít do důchodu.

Remedy for nostalgia. No more, no less.

„Break out the L-word.” Láska bolí... doslova. Scott Pilgrim by o tom mohl vyprávět. Já naopak mohu za sebe bez jakýchkoliv výhrad potvrdit, že takhle omamně stylizovanou šílenost a zároveň nehorázně kulervoucí nářez jsem naposledy zažil u Speed Racera sourozenců Wachowských. Vypadat takhle většina romanťáren, tak na ně lezu do kina každý den.

Po odpadovém Soudném dni jsem od Marshalla už raději nic neočekával. Centurion je tak díky tomu, minimálně pro mne, velkým překvapením. Krev tady cáká po litrech, všechno je správně špinavé a vůbec má celý film, už jen díky divoké krajině severní Anglie, ten správný dobový feeling. Jen škoda, že vše viditelně kazí malinkatý rozpočet, kvůli kterému si nemůže režisér dovolit ani jednu pořádnou válečnou bitvu ála Gladiátor. Posledních patnáct minut děje, kde ultimátní bad-ass baba chcípne během sekundy, u Hadriánova valu jsou narychlo odkráglování rovnou dva hrdinové a vše zakončuje dojemný polibek, zatímco na scénu romanticky sněží, to už zazdilo. A sexuální scéna nebo alespoň nahatá Olga nikde? Hanba ti, Neile.

Já to nedokážu ohodnotiti. Ať se snažím sebevíc, tak opravdu ne. V jednu chvíli by chtěl člověk Shyamalana zabít a v další mu napsat děkovný dopis. Pravda, že místo avatara Rokhu je zde pouze jeho drak, mnoho geniálních myšlenek z předlohy vyšumělo do prázdna, legendární „Yip, yip!" tvůrci naprosto vypustili, podstata Sozinovy komety je vysvětlena až v posledním záběru... Avatar State raději vůbec. Stopáž je také moc krátká na vysvětlení působivého vztahu mezi padlým princem a jeho strýcem či vládkyní vodního národa a „neumětelem" Sokou. Na druhou stranu mi akční sekvence berou dech, technicky na filmu nenalézám větší vady, casting je nečekaně vydařený (hlavně generál Iroh), lokace se snaží být co nejvěrnější předloze a hlavně to má onu působivou atmosféru, díky které se Avatar: The Last Airbender natrvalo usídlil v topce mých seriálů a... a asi bych už měl přestat s tímhle blogováním. Chce to zkrátka další projekci, po které se snad už nakonec rozhodnu, zda-li tomu mám suverénně napálit odpad! nebo pětihvězdu. Edit: Po třech dnech přemýšlení a přehodnocování volím první možnost.

„Why do all the religious psychotics wind up praying in my doorstep?” Oldschool Allen. Hloupoučká a dobře hrající Evan R. Wood (devítka, už jen kvůli očím). Jedinečný výkon šarmantního Larryho Davida. Příběh a dialogy o životě, smrti, koncentračních táborech, sexu a lásce. Technicky totožné s většinou allenovek nového tisíciletí. Vše je zde tak trochu postavené na hlavu, ale stejně má ten plešatej šílenec, co kulhá na pravou nohu, pravdu.

Epic win. Dirty Dancing stále funguje a díra mezi zuby je od nynějška nehorázně sexy.

Na svou dobu velmi odvážné, dnes pouze fantasticky komická tragédie.