Arachneuss

Maximálně zvrhlá záležitost s chytlavou hudbou a vizuálem za všechny prachy. Darren Lynn Bousman roztáhl jeden rockový song na 100 minut, fláknul do toho krvavé momentky ze SAW a dal ději tak brutální tempo, že nudy by se Repoman nedořezal. A co teprve, když na pódium nastoupí prďácký Anthony „Giles“ Head a mladičká kráska Alexa Vega, to už jsem štěstím bez sebe. Úchylná dokonalost muzikálového žánru! P.S. Po druhém shlédnutí seru na všechno a dávám tomu plné hodnocení. Repo totiž v současné době sterilních žánrovek působí jako hotový dar z nebes.

Vůbec netuším, jak se mám k téhle ptákovině postavit. Akce je otřesná a scénář tak debilní, že za tento rok jej asi už nic jiného nedokáže překonat. Takhle hloupé dialogy s pořádným kopcem nelogičností nenajdete ani v těch nejhorších Segalovkách. Jako jediná pozitiva vidím zajímavý námět a ucházejícího Bettanyho, který ale nedostává prostor na nic jiného, než patetické proslovy o konci světa a víře v lidské pokolení, bla bla bla. To už raději tu apokalypsu, než vidět ten film znovu.

Je velká škoda, jak stále tvůrcům spin-offů ze světa StarGate nedochází, že O'Neillův tým je jenom jeden a ten už se zkrátka nikdy nedá překonat. Většina hlavních postav Universe postrádá jakékoliv charisma a hlavně úderné hlášky, které jsem na původní Hvězdné Bráně tak miloval, jsou nahrazeny těmi nejznámějšími klišé z televizní tvorby. Výprava je sice bombastická, ale s původním seriálem to má společného tak maximálně ten antický kotouč na cestování vesmírem.

No Hugh Jackman - No fun.

Panoptikum té nejbizardnější fantazie s režií a scénářem na zakázku, které se od ostatních Disneyovek téměř v ničem neliší. Trikově působí Alenka jako nepovedený vtip (i když ono tak v době Avatar působí téměř vše), v kterém je z jedniček a nul i psí rodinka, což ve finále vypadá otřesně. Nebýt kocoura Šklíby a vynikající Mii Wasikowsky, tak usínám nudou. Burton by měl konečně nad sebou zamyslet. Už i ta Planeta Opic měla lepší atmosféru.

Za dekolt Penelope, ladné boky Nicole a oči Marion.

V ulítlé společnosti těch největších bláznů, perverzním doktorem počínaje a šovinistických redaktorem konče. Neotřelý humor Woodyho Allena se zkrátka nezapře. Hodně zvrhlá zábava!

Pomalý začátek, relativně nadprůměrný konec a hlavně další nadějný produkt televizní tvorby, kterému studio zatnulo tipec hned po první řadě. Co silně vadí je fakt, že Moonlight kopíruje kde se dá (Angel, Buffy) a díky tomu je dobrá polovina dílů až ostudně předvídatelná. Je to sice zamaskováno stylovými vychytávkami ohledně zobrazení upírské společnosti a podařeným hudebním podtextem, ale jakmile dokáži odhadnout dialogy minutu dopředu, tak je něco špatně. Romantické linky mezi ústředními postavami se navíc až podezřele často blíží k tomu nejbanálnějšímu kýči. Těch dvanáct hodin ve společnosti charismatického Mick St. Johna a ucházející Beth Turner beru jako příjemné zpestření života, ale celkově po tomto seriálu nijak truchlit nebudu.

Sledováno (opět) v noci. Po přímočaré jedničce velký skok kupředu. Jakékoliv představování předcházejícího děje se nekoná a tvůrci nás rovnou vrhají do kůže zásahovky, jejíchž dějová linka má už od první sekundy tak monstrózní atmosféru, že by se dala porcovat motorovkou a podávat jako lahodný desert i těm nejotrlejším. Pohled z první osoby, příběh plný okultismu a mnohem nápaditější experimenty s kamerou jsou tentokrát hlavními tahouny na k smrti vyděšeného diváka. O to víc mne mrzí, že pětihvězdný pocit spolehlivě kazí nepodstatná linka s bandou retardovaných puberťáků.

Špatné, hodně špatné. Tak špatné až se tomu ani nedá věřit. Očekával jsem promyšlené drama z dob Theodosia Velikého a ono... nic. Film vypadá jako levná kopie seriálu Řím. Atmosféra na bodě mrazu, jakákoliv silnější příběhová linka zde chybí a postavy jsou stejně ploché jako kružnice Hypatie. Celé to působí, jak kdyby se mezi sebou mlátili ultras fotbaloví fanoušci, kteří místo zeleného trávníku vyznávají bytosti v oblacích. Agora má tak paradoxně stejnou vlastnost jako vesmír samotný - vzduchoprázdno. Myšlenkové i dějové.