sportovec

Trpká pravda sdělená klidným, věcným způsobem poddhaluje skutečné přínosy polistopadového období a varovně upozorňuje na způsoby a kvalitu rozdělování společenského bohatství. Nikoliv náhodou se v dokumentu objevuje slovo "chudoba", nikoliv náhodou tyto premisy vedou k varovným prognózám. Iluze o úspěších a nezávislosti jedince mají svůj - nikterak povzbudivý - rub.

Zajímavě uchopené pohádkové téma pozoruhodně podané ve verších, nadané kvalitním scénářem i citlivou režií představuje až příliš mladého krále (v době natáčení měl mladší Švehlík svá Kristova léta), slušně podanou královnou, zdatným triem rusalek-sudiček (zajímavá Postlerová) a výtečnou princeznou Marikou Šoposkou (v čase natáčení 16 let) a neurážejícím zahradníkem-nápadníkem. Nelze nezaznamenat Vágnerovou i vtipně vyřešený závěr tradičního pohádkového tématu-námětu; dohromady až nečekaně překvapivá a dobře zvládnutá televizní práce.

Třetirepubliková idyličnost sálá z propagačního filmu natočeného n a přelomu let 1946 a 1947; Liberecko, kdysi henleinovské, bylo už české a slovanské. Uhlazená reklama, očividně inspirovaná svými baťovskými předlohami, je obohacena o ještě jedno pohlazení: o pohled na mladého Vlastimila Brodského.

Příkladná ukázka vzorné dokumentární tvorby, která navíc nepostrádá demokratickovlastenecký patos a vůči skandinávskému národu vyvolává nejhlubší úctu a plný respekt. Čím je poznání úplnější, tím je také působivější a přesvědčivější. Kanadští tvůrci zaslouží uznalý potlesk.

I diktatura musí mít svou sociální základnu. Navíc, jde-li o diktaturu revoluční, která více než půl století vzdoruje jedné z největších velmocí a opravdu také udělala něco pro lidi - mj. likvidací analfabetismu a péčí o děti. A - to je také nutné napsat - výrazněji nezměnila zažitý styl života karibské ještěřice. Je to zvláštní svět a zvláštní kultura - na dohled od Miami.

Zajímavý příspěvek na téma ženské emancipace a limitů sebestředně založeného mužství. Jemný komediální nadhled, krterý se často pohybuje na virtuózně dotvářených detailech založených na vznikajícím oboustranném milostném citu, je dotvářen i otcovsky. Cesta k srdci patnáctiletého stvoření, které má právo si o svém sobeckém otci myslet takřka vždy jen to horší, je paralelní osou, jež dotváří dospívání produkčního samce již pokročilejších středních let. Psychika postav, která se nevyhýbá i něžně romantickým gestům, je založena věrohodně a s podivnou, tak trochu pohádkovou příhodou souvisí jen velmi vzdáleně. Nevznášet se jen v sobě samém, ale naopak se dívat kolem sebe a přirozeně spatřovat v ženě blízkého, v mnoha zranitelného člověka je známkou výsostného lidství. Tím spíš, chopila-li se režie moudrá žena a do hlavních rolí se dostali Gibson a Huntová, doplnění řadou dalších pozoruhodných osobností americké Thálie.

Neuškodí uvědomit si krásy Evropy a to i té nejstarší. Itálie nikdy nebyl prázdný pojem; dlouhá staletí se také Evropa dělila na Itálii a Záalpí. Hledá-li kdo konzervativní hodnoty a ideály, zde je jimi přímo bičován. Právě tady jsou také kořeny dneška.

Není náhodou, že dodneška existuje i římská Evropa; patří do ní etnicky Francie, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Rumunsko a poměrně značné části východního Švýcarska (Rétorománi). Kulturně celá - i ruská - Evropa včetně vazeb na dědictví Východořímské (Byzantské) říše. Mimořádná organizovanost římské veřejné správy a stavebnictví postihuje ještě podstatně větší území i v mimoevropské části světa. Včetně obou Amerik. Dokument s náležitou důkladností dokazuje proč. A dokumentuje přechody v pomyslných stupních i historicky se vyvíjející civilizovanosti.

Mimořádně zajímavý historický ruský dokument, sestříhaný ze záběrů ruských a českých kameramanů je sice poplatný dobové slavisticky zabarvené propagandy, přesto však přináší řadu unikátních záběrů např. z buzuluckého výcviku Čechoslováků nebo Benešových příjezdů do Moskvy či Košic. Neobvyklá je i pozitivní úvodní pozitivní reprodukce První republiky. Dokument je nesen nespornou ruskou láskou k Československu a jeho slovanským obyvatelům. To se zdá být nepopiratelným faktem, který ho odlišuje až pronikavě od pozdější propagandy a je to také fakt, který z něj poměrně záhy na dlouhá desetiletí patrně udělal trezorovou záležitost.

Představa, že pohádky jsou určeny převážně dětem, je naivní a poněkud nedospělá. Zejména to platí v případech, kdy pohádka přerůstá do mýtu a navíc se šatí do rozvinutých psychologických zázemí svých vůdčích postav. Původní poslání této vyprávěnky pak vícerozměrově ožívá a blýská ligotá ve více rozměrech. Připočte-li se k tomu kvalitní hudba, pozoruhodný scénář, mistrná Rážova režie, zdařilá koprodukce hned čtyřdomá, předjímá se tak trochu Rada Evropy ve své nejpozitivnější reprodukci. Skvěle - magickorealisticky - jsou dotaženy i postavy obou zlodějíčků. Důslednost v i v detailu zdobí skutečného mistra. A tady je těch mistrů hned přehršel.