sportovec

Trpká pravda sdělená klidným, věcným způsobem poddhaluje skutečné přínosy polistopadového období a varovně upozorňuje na způsoby a kvalitu rozdělování společenského bohatství. Nikoliv náhodou se v dokumentu objevuje slovo "chudoba", nikoliv náhodou tyto premisy vedou k varovným prognózám. Iluze o úspěších a nezávislosti jedince mají svůj - nikterak povzbudivý - rub.

Roztodivné vojenské kratochvíle jsou jen zdánlivě nezávaznou hrou. Mají svou odvrácenou tváří.  Šlechtí historickou paměť a zpřítomňují relativní strnulost líčení a letopisovitost jinak až únavných fakt. Vedle aktérů-koníčkářů, pro něž je to kultivovaná forma trvání volného času, přitahují pozornost dalších stovek a tisíců jedinců včetně dětí a mládeže. A tak se dostáváme k jedné ze skutečných unijních hodnot. Kvalita bývá někdy roztodivná, ale nepopiratelné je studium historických pramenů, odborné literatury a ne nahodile se mezi zájemci objevují i specializovaní odborní historici. Nepodjatý věcný pohled na dějiny, který se takto dere na světlo světa, je asi to nejcennější, co podobné záliby nebo historické či prehistorické skanzeny přinášejí.

Tato forma křísení nehmotného kulturního dědictví je působivá a strhující sama o sobě. Paměť krajiny je i pamětí lidí a událostí. A zpřítomňování této minulosti má záslužný i životně významný aspekt. Jinou cestou než písemnými prameny vnikáme do myslí a cítění lidí, ze kterých v lepším případě zbývají kosterní pozůstatky. Pomníky a památníky, pokud se uchovaly, se stávají průzory, které činí z našich současníků tak trochu společníky událostí nenávratně minulých.

Je jen logické, že jsme nešli do krvavého, nesmyslného boje. I tak jsme v druhém odboji ztratili 90 000 lidí a vzhledem k silám a možnostem, kterými jsme vládli po 1. září 1939, jsme patřili ke špičce v protifašistické koalici Spojených národů. Má-li kdo zpytovat svědomí, jsou to světové demokracie. Pro Hitlera dokázaly vykonat svou hloupostí a zbabělostí takřka nemožné.

Drobné kaménky složené do zaplněné mozaiky vydávají obraz zvlášť odporné organizované zločinnosti.

Citlivá práce s dobovým dokumentárním materiálem, výtečná hudba a vytříbené doprovodné slovo.

Jako evokace dobové atmosféry velmi dobré, bohužel je opomenuto v úplnosti osvobození. Odbývání Beneše je na hranici dobrého vkusu.

Torzovitost pramenů předchází mlhavosti zobecňujících závěrů. I tak bylo o kněžně Kunhutě řečeno mnohé mj. io jejích vazbách na polské Piastovce.

Zdá se, že se opět objevil zdařilý počin České televize. Je pravdou, že, aniž by se vysloveně utápěl v dramatické vatě čas od času se některé díly dostávaly do poněkud i více lehčích poloh. Na druhou stranu se trojí či čtverá dějová linie (rodiče, Filipovo studijní zázemí, příběh soupacienta propojený s nalezením partnerky, lékařské prostředí) osvědčila a vznikl sevřený a přesvědčivý dramatický tvar. Kvalitní herecké obsazení, jež početnému diváctvu představilo další herecké naděje současné české Thálie - Filipa Březinu a Alžbětu Malou, bylo dalším nepopiratelným přínosem. Zbývá závěrečná otázka: opravdu v takových případech musí v popředí úspěšná podnikatelská rodina? Většina Čechů žije v panelácích, nájemních bytech anebo pracně placených hypotékách pokud nejsou rovnou na ulici. Pravdou je, že venkově převládá domkařská populace.

Snaha nastolit, zpracovat a udržet souvislý děj, čas od času ho gradovat do černohumorných poloh a jakžtakž držet kontext druhé poloviny normalizačních osmdesátých let se také nedá popřít. To jsou ovšem se započtením některých propracovanějších scén - opravdu jich nebyl nadbytek - zhruba také všechny klady tohoto seriálu. Nevyrovnané herecké výkony, scénáristické stupidity, neznalost komunistického kontextu, absurdní a a vlastně i zbytečné duo tajné státní policie zvládající agendu příslušející kriminální službě Veřejné bezpečnosti a voluntaristicky - do značné míry mimo prostor a čas - vytvořený Ústav paranormálních jevů odsuzují tento seriál do kvality pominutelných dramatických děl České televize. Jedna útěcha tu je: mohlo to dopadnout ještě hůře.