sportovec

Troškovi se podařilo dosáhnout úrovně někdejší JASNĚNKY při zachování němcovské vlídné českosti pohádky s lehce biedermayerovým nádechem. Herecky vévodí František Němec, ale ani Josefíková-Podzimková ve svém dívče romantickém závoji v ničem nezaostává a ani představitel Štěpána viditelně nevypadává ze své role, kterou výtečně zvládá i jeho chlapečkovský představitel, který upomíná na Pavla Manga. Českost je obecně dominujícím rysem Troškových pohádek; je tu znát jeho jihočeský původ. Poznámka: Vytýkat pohádce její snově romantickou pohádkovost je bludnou cestou.

Důkladně založený pohled na život a dílo významné československé malířky, která posléze zakotvila v Paříži. Doplnění výtvarného pohledu by možná zasloužila třicátá a čtyřicátá léta. I tak však bylo zachyceno prakticky vše podstatné v jejím díle i životě.

Třetí díl tohoto skvělého seriálu přechází s maximální šetrností a taktem více než desetiletí života stárnoucího státníka v ústraní a stínu. Jímavé intermezzo smrti jeho nejmladšího dítěte dává ve skvělé zkratce nahlédnout do hlubiny generálovy duše. Prezidentská De Gaullova éra, období konstituce francouzské Páté republiky vlastně otevírá tak trochu francouzskou současnost.

Analyticky pojatý dokumentární pohled zobrazuje lidské protiklady ikony, kterou je i dnes tato předchůdkyně Alžběty II. Obdobné charakterové rysy se dají najít i u Alžběty I. Veliké a zřejmě u řady dalších panovnic Spojeného království a Anglie. Nejsilnějším momentem pořadu je pohled na anamnézu britského globálního imperialismu.

O duši skvělé sportovkyně řekl tento  dokument-kronika mnohé. Je jen škoda, že každý lidský život musí jednou skončit.

Jeden z nejlepších dílů Moulina s širší vypovídací hodnotou. O stínech a světlech současné podoby demokracie to říká snad vše.

Ocelárna a soudruhování jsou jen vnějškové kulisy pro rozehrání jemné psychologické sondy do života lidí, pro něž platí předlistopadové úsloví "mládí pryč a do penze daleko", jímž se hlásí do života nastupující střední věk. Ledacos uběhlo, ledacos se dá stále ještě stihnout. Plnost života je v jeho niterném prožívání, i tak jde formulovat poselství největšího českého dramatika druhé poloviny minulého století.

Dánská obdoba prvních dvou dietlovských řad NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA v ničem nezaostává za zavedenou skandinávskou noblesou a profesionalitou i uměleckým výrazem. Mužská emancipace na nejméně očekávatelném poli (gynekolog ženy ošetřovat může, mužský sestr z mravopočestných důvodů naopak nikoliv) zvlášť překvapí a působí opravdu objevně. Proto také ta odvozenina z ženské předlohy pro střední zdravotnický personál. Perfektní posazení do dobového kontextu (pacienti kouřící při vizitě, studentský sesterský klub vymyšlený moudrou a statečnou dívkou) ilustrují severskou původnost a svobodnost příznačnou pro skandinávský subregion. To, že sestrové a sestry působí tak trochu jako mikroombudsmani, je jistě umělecká licence - ale proč ne? Fakt, že většina lidí je slušných a v mezních situacích i občansky statečných není červenoknižní a u srdce zahřeje. K idyličnosti to má daleko; hlavní hrdinové nakupí i spousty chyb a přešlapů, najdeme i vyslovené neúspěchy a občas vyslovené zločiny. Pro soužití - soužití rovných, nikoliv stejných - udělal tento seriál možné i nemožné. Představuje povzbuzení i pohlazení zároveň také v českých poměrech kvalitou scénáře, promyšleností i sevřeností epizod, režijním zpracováním, individualizováním a vývojem postav i úžasnou převážně devadesátnickou generací svých hereckých představitelů. Podobných pohlazení by Česká televize měla přinášet víc.

Malá lekce občanské statečnosti ve zvlášť vypjatém okamžiku maří intriky vampýra v ženském vydání a vrací věcný obsah dobrotě a slušnosti, které naopak napřimují páteř hrozící zborcením. Studentský spolek vymyšlený a prosazený přemýšlivou, moudrou a statečnou dívkou slaví největší úspěch v okamžiku svého generačního naplnění a vyznění. Scénáristicky i námětově a režijně zvládnutý dokonaný oblouk 24epizodového díla se vydařil nad všechna očekávání.

Pohádka dýše poezií hravosti, vlídnosti a laskavosti prostě české stejně tak jako mámivý svět lesních duchů a víl; shakespearovské kouzlo magie je navíc půvabně pojednáno výpravou, která se zhlíží v půvabné naivnosti někdejších lidových her našich předků. Co si více přát?