sportovec

Vynikající zpřítomnění jednoho z nejosobitějších a nejpůvodnějších československých herců a zajímavého literárního tvůrce. Památka, kterou zanechává, by neměla být zapomenuta. Stejně tak jako fakt, kolik práce do tohoto dokumentárního filmu vložili jeho tvůrci. Pieta, která se nevyhýbá i slabým místům svého předmětu, zaslouží úctu dvojnásob.

Jiskřivá, vtipem pozornost poutající pohádka propůjčuje pohádkovou tvářnost i princezně Terezy Brodské. Je to takové malé, dobře promyšlené ženské spiknutí. Úspěšné a krásné zároveň.

Klasika šedesátých let násobená osobností kultury První republiky doslova vynucuje nevšední zážitek. Zážitek nadčasový.

Britská verze války s nacismem založená na principu fiktivní mezní události provázená vedle nápaditého scénáře i perfektním hereckým obsazením. I tak to mohlo být, i když je zajímavé sledovat úsečnou ostrovtipnost těchto nacistů. Na pronikavosti tohoto pohledu to ovšem nic neubírá.

Ukázka toho, jak bylo lze krást v některými velebeném komunismu, je sice místy toporná, ale základní mechanismy korupce  a dalších forem hospodářské kriminality postihuje výstižně. Fenomen Mrázek před listopadem 1989. Jako na dlani.

Od uměleckého dokumentu - a tím tento film je - nelze čekat víc než od uměleckého dokumentu. Vždy jsou dvě možnosti: natočit ho dobře nebo špatně. Ambici točit špatně režisér Polišenský viditelně postrádá. Mj. špičkovým hereckým obsazením, které zvolil. Je to nepopiratelný zločin režimu té doby. Jeden z mnoha. Bohužel.

Šalamounská pohádka o přirozenoprávním nalézání práva (nález - judikát). Donutil v titulní úloze je výtečný, scénář promyšlený a justice, používající invenční rozum podepřený citem a intuicí, strhující. Na malé ploše maximum dosažitelného, jemuž nechybí ani klasická nadčasovost.

Tato forma - dokudrama - je za daných okolností tou nejšťastnější formou ztvárnění velkého českého - a československého - manželského páru. Podobných osudových vztahů dvou vskutku mimořádných osobností není mnoho - napadají mne např. Edvard a Hana Benešovi nebo Marie a Jan Švermovi. Tento je promyšlen a procítěn opravdu hluboce a dá se říci, že jeho tvůrci při práci na něm byli vedeni láskou a úctou.

Zajímavý příklad užití poetiky hraného filmu třicátých let na nacistickou okupační tematiku založenou na benešovském demokratickém pohledu na první měsíce německé okupace zbytkového Československa. Neobyklé je představení mladého Radovana Lukavského jako německého gestapáka. Ať je to jak chce, historická paměť nachází v tomto filmu svou oporu. Oporu v doložitelných faktech a souvislostech.

Jména scénáristy (Daněk) a režiséra (Bělka) jsou jmény velmistrů svého oboru. Z temnot počátků českých dějin vystupují dva živí lidé, kteří tvoří dějiny. Z minima je tu vytěženo více než maximum. Jsme konfrontováni a obohacováni nadmíru.