kinej

Budu-li brát Vexille jako anime, tak musím konstatovat, že se řadí spíše mezi slabší kousky. Je-li tento film zamýšlen převážně jako akční, tak je slabý, protože akce je proklatě málo. V tomto ohledu byl nejslibnější úvod filmu i když ani ten není nic světoborného. A závěr? Průlet tunelem tu byl již mnohokrát, a tentokráte opravdu není o co stát. Místo souboje s úhlavním nepřítelem se pak dočkáme pouze nudného rozuzlení. Jako sci-fi je příběh Vexille průměrný, nudný. Viděl jsem spoustu mnohem vydařenějších anime. Pokud bych měl porovnávat s těmi počítačovými, tak Final Fantasy i Appleseed jsou mnohem zajímavější. Nevím kolik peněz mohl takový projket stát, ale já být producentem bych do toho nešel.

Já jsem v hodnocení tohoto comebacku opatrnější. Myslím, že časem, až nový Rambo ztratí lesk novosti, některá nadšená hodnocení ubudou. Ano, je to senzace, že stařík Stallone do toho zase šel, ale opravdu je to taková filmařská událost? Přijde mi, že se Stallone pokouší nedostatky akčních scén zamaskovat krví. Vždyť v závěrečné řežbě vlastně nechává Stallone svého hrdinu milosrdně stát jen u kulometu. Působí to, jako by tento nedostatek chtěl nahradit létajícím masem. A výhrady bych měl i délce filmu. Nějak se mi na konci nechtělo věřit, že tohle je opravdu vše. Nakonec si to Rambo odbyl jednou bombou a scénou u kulometu, mimochodem nejvýraznější scénou filmu. Příběh působí jako narychlo poskládaný a na konci jsem se cítil o něco ochuzen. Zajímavý je politický aspekt Ramba. Zatímco první díl ještě zapadl do proti-Vietnamského období, druhý se již trefil do protichůdné jestřábí protisovětské atmosféry 80. let, což filmu značně pomohlo k úspěchu. Trojka působí z dnešního pohledu mírně kontroverzně, představíme-li si, že teoreticky mohl vlastně Rambo pomáhat Bin Ládinovi, ale čtyřka, co se politického kursu veřejného mínění týče, je zase in. Rasení vojáků nepřátelských diktátorských států je OK.

Hudba dua Daft Punk je sice house, ale je značně zabarvená zvuky osmdesátých let, což z jejich alb činí vskutku originální počiny. Po albu Homerwork, přišel projekt Discovery. Eighties motivů přibylo a tvůrcům tohoto anime se podařilo mnohem více, než jen doprovodit jejich nápadný hudební styl. I film je totiž 80´s retro. Vše nakreslené má silnou patinu éry, kdy hudbě dominovaly ranné syntetizátory a módě šílené účesy a ještě šílenější oblečení. Mimochodem režisér se asi minul povoláním, možná měl spíše zvolit spíše dráhu módního návrháře. Těch vytříbených kostýmů, ale nejen ty. Dokonce i vesmír je ala 80´s, plný modrých, žlutých a růžových barev. Anime, nejen, že hudbu doplňuje, ale v pár chvílích, kdy hudební tah polevuje, je hlavním zdrojem zábavy. Zatímco co hudba kvalitativně kolísá, animace sype z rukávu originální nápady s razancí houseových beatů. Jedná se o opravdu originální počin.

Toto anime je pro mě nečekaný zážitek. Čekal jsem průměrnou pohádku, ale ve skutečnosti se jedná o velice vydařený rodinný film. Rozhdoně se tedy nejedná o béčkovou produkci. Důkazem toho je například vysoce kvalitní animace nádherných postaviček. Tento film se rozhodně může srovnávat s některými rodinnými kousky samotného velkého Myiazakiho, např. My Neighbor Totoro, či Kiki´s Delivery Service. I zde můžeme vidět mraky nevídaných postaviček, a jiných nápadů. Typický japonský gejzír originality a nápadů. Považuji tento film za vydařenější, než jeho volný první díl Whisper of the Heart.

Ano je to výborný film, ale přijde mi, že Bertolucci je duší spše basník, než vypravěč. Film okouzluje vizuální poetikou, co se týče jeho struktury, bych však našel mouchy. První část se děje bez komentáře, pak najednou vyprávění převezme postava Peter O´Toola, pak zase štafetu převezme sám císař. Stejně tak těžiště příběhu stojí místy na něm, místy na jeho maželce a výsledkem je, že film komunikuje ne moc dobře srozumitelným jazykem, nerozlišuje nepodstatné od důležitého, sděluje vše se stejným důrazem, čímž způsobuje chaos. Ale abych jen nekritizoval, film nabízí mnoho jiných krás. Mimořádné jsou kostýmy, výprava je bez chyby, kamera dokonalá.

Tento snímek je zajímavou sondou do světa skinheadů v Anglii. V lecčems se liší od našich lebkounů, ale myslím, si že to bude úplně stejná primitivní lůza plná zakomplexovaných deprivantů jako u nás. Mám právo to říct, protože, co by čtrnáctiletý, jsem taky s jejich idelologií koketoval. Naštěstí jsem však dospěl a za toto období se hluboce lidsky stydím. Oceňuji, že film kašle na politickou korektnost a nechává tak některé postavy, jako třeba Woodyho, aby byly celkem fajn obyčejní kluci. Démonizovat je a dělat z nich černobílé psychopaty, by jim snad ještě prospělo. Vidět je kouřit trávu a poslouchat ska, je pro našince skoro k neuvěření. Závěr je jako vystřižený ze života, on taky je, a ukazuje s kým máme tu "čest." Stephen Graham podává oslnivý herecký výkon a je vidět, že si roli fakt užil.

I am Legend působí, jako kdyby 28 Days Later nebylo pro američany dost americké a tak ho tedy museli poameričtit. Hlavní hrdina už není obyčejný kluk, ale vědec celosvětového věhlasu. 28 dní v budoucnosti také nedává příležitost pro tolik speciálních efektů jako 3 roky. Londýn byl pouze prázdný, ale New York, už tak mohl být navíc prorostlý vegetací a obydlen zvířaty. Hlavní hrdina se taky na začátku ulicemi neprochází, ale projíží v nadupaném auťáku. Nemocné už taky nehrají pouze lidi, ale jsou vytvoření prostřednictvím speciálních efektů, mimochodem ne zrovna vydařených. Přes všechny tyto vylepšení, to ale působí jen jako 28 Days Later version 2.0.

Co se speciálních efektů týče, jedná se zřejmě o vrchol jedné odnože trikové tvorby. Všechny to rozanimované postavičky Medůzy, štírů dvohlavých psů byly pro mě, co by dítě kdysi nezapomenutelným zážitkem. Dnes už speciální efekty působí zastarale, ale přesto se na ně dobře, s nostalgií, dívá. Na speciálních efektech celý film stojí. Příběh samotný jako by byl vystaven pro účely triků, čemuž odpovídá i dosti toporný scénář, plný rozpačitě působících explicitně vysvětlujícíh replik. Tyto "informační vodítka" bohužel působí přirozeně asi jako instruktážní film.

Chápu, že muzikál asi neladí dohromady s oduševnělým scénářem, ale zde si přeci jen mohly scénáristé trošku namáhat mozek. Výskedek je totiž taková laciná harlekýnka s písničkami. Patrick Swayze možná v černém tílku masí dobře, ale to v mých očích nijak dojem z filmu nemění. Na druhou stranu, vlastně ten film až tak úplně mizerný není a asi bych od muzikálu neměl očekávat žádné psychologické sondy apod. Myslím, že 2* jsou fér.

Na tohle museli být ti režiséři dva? Proč? Proč na to někdo vanložil peníze? Neměl by horor obsahovat alespoň slabý náznak napětí? Tento film je úplnou degradací kultu Vetřelce i Predátora. Z dvou vesmírných ság se díky dvěma dílům tohoto nesmyslného crossoveru stalo podřadné a špatné hororové maloměstské béčko, horší než například Critters 2. Po tom co jsem viděl úplně debilní AvP jedničku jsem si myslel, že hůř už tyto hororové legendy zprznit nejde, ale dvojka šla v tomto směru ještě o něco dál až na samé dno kýče.