kinej

Tento dokument by se nezabývá ryze horami. Hlavním tématem tohoto filmu je to jak na člověka působí vysoká nadmořská výška. Vypráví o horské nemoci, a o možných mozkových poruchách způsobených pobýváním ve výšce, kde je nedostatek kyslíku. Oproti imaxovému Everestu zde není tolik líbivých záběrů, převládá autentická kamera a spousty zajímavých informací.

Tento film v sobě opravdu splétá všechny žánry, které jsou uvedeny. Během této dvou a půl hodinové bakánské exploze jsem byl pobaven, dojat, i napnut. Krom toho jsem nestačil kroutit hlavou nad všemi těmi bizarními detaily jimiž je film prošpikován. Začátek je sice rozpačitý a zdlouhavý, ale to je účel, jež má vykreslit rodinou životní situaci Luka, abychom pak mohli shlédnout kontrast oproti životu se Sabahou. Jedná se tedy o Kusturicovský standard. Jen trochu zamrzí absence hudby Bregoviče. Soundtrack z Život je zázrak sice nepostrádá typickou divokost, přišel mi však spíš na estrádní úrovni.

Genialita Kurosawy zde prýští z každého okamžiku. Spojení dvou velikánů, Shakespeara a Kurosawy funguje. Jestliže byl Shakespeare geniální autor, potom Kurosawa je neméně geniální režisér, jehož filmy ani s padesátiletým odstupem neztrácejí nic ze své poutavosti. Opravdová lahůdka.

Přijde mi, že tento film nikam nepatří. Nejdříve se příběh rozjíždí jako klasické drama, aby se poté přiblížil akčnímu filmu, na úrovni Komanda. Ony vyzdvihované kamery mi až zas tak vynikající nepřijdou, je to zkrátka styl, který teď frčí. A ty nápisy? Scott se snaží moc a moc uchvátit. Hudba by se hodila někam jinam. Lisu Gerrard a hudbu skupiny Dead can Dance mám rád, ale přece jen se hodila více do Baraky. K hereckým výkonům nemám co dodat, ty byly vesměs výborné. Snad jenom postava Ch. Walkena byla téměř přebytečná. Scéna na v tanečním klubu, mi přijde dost a dost laciná. To že se killer prochází mezi pařícími lidmi jsem viděl už mnohokrát a originálněji použito.

Musím říct, že i přes stopáž mi film utekl celkem svižně. Více než sci-fi je Tarkovského Solaris spíše artfilm, což je poznat hned od začátku. Záběry vody a zeleně jsou tak líbezné, že na člověka síla přírody zapůsobí i když sedí v místnosti. Naopak neutěšeně a ponuře působí prostředí kosmické stanice. Děj plyne pomalu, ale oko estéta se kochá, takže to nevadí. Kamera je úžasná, hudební doprovod a zvuky taktéž. Dost dobře nechápu, že něco, co má nepopiratelné umělecké hodnoty, mohlo vzniknout v tak umění nepřejícím a barbarském prostředí jako byl sovětský režim a ještě k tomu v roce 72. Možná odpověď na 2001?

Nelze nedat 5*. Slovo "nádherné" je zde opravdu na místě. Japonci jsou blázni, že dokáží vymslet něco takového. Krvák, který se zvrhne v nefalšovanou romantiku, aby vše vyústilo v drama. Zpracování a hudba jsou naprosto dokonalé. Příběh je silný, skoro div, že se tolik děje vešlo do čtyř epizod.

Slušné zakončení ságy Černé zmije. Podle mého názoru filmu možná uškodil rozpočet. V seriálu odrhrávajícím se v papundeklových kulisách bylo více prostoru pro skvělý pronikavý britský humor. Sem se ho bohužel tolik nevešlo, a to asi na úkor spíše efektní kostýmové show a snahy ukázat co nejvíce v co nejkratší době. Škoda, spíš bych ocenil další sérii.

Nebe nad Berlínem na mě působí jako zfilmovaná básnická sbírka. Není se co divit, motiv andělů procházejích šedivými ulicemi Berlína, poslouhcajíce myšlenkové proudy obyvatel tohoto ponurého města, je nevšedně poetický. Depresivní duch Berlína zde hraje prim, ostatně pro mladé poety je toto ponuré město určitě vděčným tématem jejich autorských pokusů. Opravdu silná je například scéna z knihovy, kdy se andělé brodí myšlenkami čtenářů. Bruno Ganz je opavdu charismatický anděl, Peter Falk je prostě Peter Falk. A Nick Cave do tohoto filmu se svým poetickým rukopisem tak nějak patří. Mnohem lepší film, než prapodivná zjednodušená hollywoodská mutace Město andělů. Mimochodem, už vím kde vzali U2 inspiraci pro klip Stay...faraway, co close.

Tenhle film je bravurní a geniální. Že někdo natočil už v roce 1950 takovouhle psychologickou sondu do podvědomí je neuvěřitelné. Film má spád a "kouká se úplně sám". A to i přes jeho hloubku, v amerických filmech nevídanou. Snad ani nelze slovy vyjádřit co Kurosawa filmem popsal. Japonci holt používají častěji obě hemisféry a potom tam vznikají takové filmy, o kterých člověk ví co znamenají, ale nelze to vyjádřit českými, či anglickými slovy. Výkony hlavně Mifuneho jsou nadčasové, kamera je brilantní, zkrátka Kurosawovská.

Tahlé série je podle mého názoru nejlepší. Opravdu přetéká suchým britským humorem. Asi nejlepší epizoda je Polní soud. Takhle už jsem se dlouho nezasmál a to se fakt jen tak něčemu nazasměju.