kinej

V posledních letech své kariréy podával Luis Buňuel pozoruhodné výkony. Natočil několik naprosto famózních snímků v řadě a Ten tajemný předmět touhy je jedním z těchto skvostů. Příběh je osobní drama o posedlosti milovanou osobou, které by obstálo třeba i coby kniha, což se asi i stalo. Každopádně pod rukama Buňuela se převedením tohoto námětu do filmové podoby stal opravdový klenot. Tento režisér je bytostný surrealista i když v jeho pzdějších filmech drží svou fantazii dost na uzdě a jeho typické vklady do filmu se vyskytují jen občas. To však rozhodně není na škodu. Jeho surrealismus a film jemně dokořeňuje o absurdní rozměr a výsledek je jednoduše fenomenální.

Nejsem si úplně jistý jestli si Carlitova cesta zaslouží být mezi 200 nejlepšími filmy, kde je momentálně umístěna, rozhodně se však jedná o úžasný film. Co mě na filmu dostalo asi nejvíc, je závěrečná honička v metru a zejména pak na nádraží. Ta je tak excelentně nasnímaná, že už jen kvůli ní, by měl film patřit do zlatého fondu kinematografie. Kameraman zde předvedl skutečné mistrovství svého řemesla. Díky němu jste v těchto záběrech opravdu vtaženi do děje a téměř na vlastní kůži pocítíte že jde o kejhák. Samozřejmě adekvátně k tomu odpovídá parádní práce střihače. Al Pacino hraje roli, která mu sedí nejlépe a skvělý je i Sean Penn. Plné hodnocení si film rozhodně zaslouží.

Zde se možná odpoutám od snahy o objektivní hodnocení, protože když vidím vrcholné filmy s Chaplinem, hřeje mě to u srdce. Jeho herectví způsobuje, že se cítím příjemně kdykoliv si na film vzpomenu. Nejde jen o to, že jeho filmy jsou vtipné, ale oni jsou i milé a dojemné. A přesně takové je i Zlaté opojení.

Skřivánci na niti rozhodně jsou klenot. Svým vyzněním jsou totiž velice silným a odvážným dílem s morálním poselstvím, které ukazuje rozdíly mezi slušností a zákeřností a to ve velice lidské podobě a tak nějak česky s humorem. Z Menzelových filmů se navíc podle mého názoru, jedná o nejsilnější vizuální zážitek. Již první záběry na šerednou průmyslovou krajinu jsou fascinující a následné scény ze šrotiště nezapřou geniálního kameramana, jenž do filmu vepsal onu všudepřítomnou rezavou barvu. Projevuje se i režisérův cit pro vyznění jednotlivých scén, a to například v momentech kdy političtí provinilci platonicky pokukují po kopečkářkách. Herecké obsazení je samozřejmě bezchybné až po tu nejposlednější roli.

Moderní doba je tak moc dobrý film, že se ho plynutí času nijak netýká. Tento film zkrátka nestárne. I po více než 80 letech umí Chaplin nejen rozesmát, ale i dojmout. Chaplin se obul tehdejších bezcitných kapitalistů a i přesto, že on sám byl dávno za vodou, vyznívá kritka naprosto upřímně a oprávněně nikoliv jako populistická póza. Moderní doba je navíc prošpikována skvělými a údernými scénkami, které snad musí rozesmát úplně každého.

Debaty o tom do jaké míry je tento pořad inscenovaný mi přijdou zcela malicherné. Co čekáte? Je to jen televize. Nehledě na to, že ve spustě záběrů Grylls regulérně riskuje život a je úplně jedno, jestli mu občas někdo pomůže postavit vor. Nejdůležitější vlastností tohoto pořadu by neměla být reflexe skutečnosti, ale zábava. A zábavný Ultimate Survival rozhodně je, protože jeho ústřední postava je sympatický a vtipný poloblázen. Také je to vydařený dobrodružný cestopis tak jak ho nikdo před tím nedělal. V každé dobré epizodě udělá Bear něco vtipného, něco nebezpečného a něco nechutného a to vše v krásné a téměř neposkrvněné krajině. Já nemám výhrad.

Jeden z filmů, o kterém se nebojím napsat, že je dokonalý. Vedle Spalovače mrtvol a Petrolejových lamp se jedná o jedno z vrcholných děl Juraje Herze. Film je skvělý například díky originální kameře v kombinaci s dynamickými střihy. Kvůli tomu film působí nejen velice svižně ale místy, je-lu to zamýšleno, také úzkostně. Práce s kamerou reálně zprostředkuje divákovi pocity závratě a malátnosti a také strachu. Samozřejmě by Morgiana nebyla tak dobrá bez fenomenálního výkonu Ivy Janžurové. Ale ani tím výčet kvalit nekončí. Díky nádherným kostýmům a maskám vypadají herečky jako z obrazů Gustava Klimta. A výprava a dekorace také nezůstávají pozadu. Po všech stranách dobrý film.

Duo Kundera a Jireš funguje bez chyby. Spisovatel dodal výtečnou kousavou a trpkou předlohu a režisér ji neméně výtečně převedl do filmové řeči. Na předloze se mi líbí jak věrně vykresluje cynismus hlavního hrdiny, který je však jen maskou pod níž se skrývá sžíravá a neuhasitelná nenávist vůči strůjci osobního neštěstí a možná vůči všem lidem. A samozřejmě celý příběh Žertu je naprosto skvělý. Na filmu se mi líbí kamera, která místy zastupuje pohled hlavního hrdiny a tak nějak působí stejně cynicky jako životní postoj této postavy. No a pak jsou zde skvělé herecké obsazení. Jana Dítětová zahrála Ludvíkovo oběť tak pateticky, že se divákovi z její ubohosti dělá zle. Obermaierová zase perfektně zvládla tupou zapálenou komunistku a Munazrův bezpáteřák mi v závěru hnul žlučí. Zkrátka další velice silný film ze zlaté éry.

Zde asi není moc co řešit. Inception je ryzí filmový zážitek. Diskuse jestli je lepší či horší než jiné filmy je bezpředmětná, protože tento film má všechno co má kvalitní a chytrý biják mít. Jen smekám před scénářem a před jeho převedením do filmové podoby, protože nakládat divákům takových informací, v takovém brutálním tempu a aby film zůstal vždy srozumitelný, je nelehký úkol. A Nolanovi se to povedlo na výbornou. Navíc ve velice nepodbízivé formě. Nolanův vizuální styl rozhodně nelze nazvat jako velkolepý. Místo okázalých záběrů vypráví vše pomocí minimalistických obrazů. Jeho filmové světy působí sterilně a anonymě. Výbornou práci zde odvedl také Hans Zimmer, který vytvořil působivou hudební kulisu bez okázalých gest a ozdob, něco co by se dalo nazvat hudební masou bez nadbytečných ozdobných melodií. Kvalitní mainstreamová zábava.

Nepatřím mezi nějaké skalní fandy Beatles, ale tento dokument je skvělý. Je to úžasné zachycení toho jakou cestou a totální přeměnou kapela prošla během pouhých deseti let. Beatles začali a prosadili se s celkem jednoduchými popovými písničkami, avšak postupně neuvěřitelně vyzráli ve velké hudební novátory a autory opravdu velkých skladeb. Vlastně od počátku jejich kariéry byl patrný trend vrzrůstající kvality, nemalý vliv měly také davové hysterie kolem nich, drogy, hippies, indická filosofie. To vše je ovlivnilo a fascinující je, že když kapelu někteří koncem šedesátých let odepisovali, oni měli ještě to nejlepší před sebou. Jedná se o velice vydařený dokumentární seriál, který je přeplněn skvělými dobovými a archivními záběry. Po skončení každého dílu jsem měl nutkání pustit si další a antologii bych doporučil každému, kdo trochu víc holduje dobré a kvalitní muzice, protože u Beatles to začalo, to oni prošli velký kus cesty pozdějším kapelám a mají velkou zsáluhu na tom, kde dnes anglická hudba oproti té americké, je.