somnar

Dělat origin o záporačce v mantinelech vytyčených Disneyim je podobně marné jako Cruelliny site-specific instalace, které působí jako něco, co vymyslela Emily in Paris, která vybrala i ten nejvíc obvi soundtrack. Lavírování mezi quirky dělnicí módy a pomstychtivou záporačkou je neobratně nepřesvědčivé, zvlášť v kontrastu se skvělou baronkou Emmy Thompson, která je vlastně přesně tím, čím měl být charakter Cruelly. Jasně, je to jiné, než ostatní hrané Disney věci, výkřiky Variety o "filmu roku" jsou ale ústřel.

Satanistický protipól Lorraine je fajn nápad, to by se ale k nové postavě neměl scénář chovat jak k dalšímu zbytnému strašákovi, proti kterému je démonická sestra z předchozího dílu komplexním arcipadouchem. Hlavně ale v tom roztěkaně mechanickém pátrání samozřejmě strašně chybí Wan, který dokázal hrůzu plíživě natahovat a precizně rytmizovat. Tady tak zbyla hlavně ta Warrenovic láska.

Bohužel to ve finále potlačí přesně ty motivy, které by na tom mohly být zajímavé, což jsou hlavně subtilně pokřivené vztahy jak s manželkou, tak s milencem, a rozhodne se to víc akcentovat opresi, což je poněkud černobíle líné.

Když je váš jedinej nápad "zombie tygr" a herecky to podle vás má držet Dave Bautista, máte problém.

Čtyři hodiny pátráte po tom, o čem to vlastně chce být, až se ukáže, že Ryan Murphy tím chtěl jenom sdělit, že čte recenze na svoje věci, že ví, že jsou špatné, a že přes pózu stejně čeká na ty dobré. Tak třeba příště?

Jasně, není to moc dobré, ale je z toho pořád cítit, kdo to vyvíjel, kdo to točil a kdo v tom hraje - a proto i něco tak neuspokojivě uspěchaného (co se týče vyústění) ze zoufalého haraburdí originálních Netflix filmů dost vyčnívá.

Takhle zpětně začíná ten humbuk kolem toho, že Warneři posílají celý svůj roční slate na Max, působit nechtěně vtipně. Po Little Things je tady totiž další bezelstná výplňovka z ranku direct-to-dvd, v níž si ale Angelina se zabijáky začne skutečně jít po krku asi po hodině stopáže (!), takže to ani nemůže fungovat jako její star vehicle, protože pozornost neustálé tříští zbytné figurky srdnatých policistů a jejich manželek. Sheridanova stopa tady vychladla.

Není úplně nejšťastnější, když poslední naději lidstva představuje tak lobotomizovaná partička, jíž Burger nechává roboticky popisovat to, co zároveň sám ukazuje, a která je vždy tři světelné roky za divákem. To, že si tvůrci očividně někde přečetli opravdu hodně krátký populárně-naučný článek o sociologických experimentech, z toho taky šíleně trčí.

Působí to, jako kdyby chtěl pozdní Richard Kelly imitovat Ariho Astera, takže se to po tíhou zjevných ambicí a vinou nevyrovnaných hereckých výkonů často rozpadá, přesto to chci nadhodnotit kvůli tomu, jak to rámuje teenagerskou duchařinu, evidentně navzdory dělníkům marketingu i studiu, které se ani neobtěžovalo na začátku aktualizovat svoje logo. Bude to růst.

Zejména v prostřední pasáži v komuně je to trochu monotónní, ale přesto měl být tohle ten film z karavanu a s lidmi na periferii, který sebere Oscary.