somnar

Je to podobně dýchavičné, zastaralé a zaslepeně zabejčené jako Denzel, proto do toho vlastně sedí i ten sympaticky nečekaný způsob, jakým se to vyšetřování utne. Malek je strašný herec, Leto překvapivě v pohodě. Škoda, že se jsou tyhle pátračky v nitrech vyšetřovatelů už tak okoukané.

Jako adventura po několika prostředích je to ok, a je osvěžující to vidět třeba po Monster Hunterovi, proto je škoda, že tomu v předposlední zastávce dojde dech i nápady. "Zlověstný mrak" jako padouch Hollywood ne a ne opustit.

Absolutní pecka. Naprosto svobodná věc, která si to ale může dovolit, protože Barb a Star nejsou jen zbloudilými maškarami z SNL, ale dokonale napsanými i zahranými charaktery, díky čemuž se ten film dokáže protáhnout i hluššími pasážemi. Je vlastně zázrak, že ten film má ve svém středu dvě konzervativní Karen, a přesto nemá nikdy potřebu se sehnout k obvious zesměšňování a politickým statementům. Zdravím Sachu Barona Cohena v Boratovi 2.

Až moc "pěkné". V jednu chvíli to chce být laskavé a hřejivě lidské, aby z toho pak zase na chvilí byla cítit snaha podat "realistickou" zprávu o korejských přistěhovalcích v USA 80. let. Tyhle dvě polohy jsou spolu ale falešné, protože ten film ve výsledku není o ničem, jen pásmem vlezlých, vyumělkovaných prosluněných obrázku s obligátním humanistickým poselstvím. Český ekvivalent Minari je Po strništi bos.

Hrozně polovičaté. První epizody si sice nejde moc užít, protože anachronický humor odměňovaný nahraným smíchem spíš irituje, přesto to lze jako koncept nějakým způsobem ocenit. Když navíc Wandinu realitu kdosi nabourává pokradmu a zlověstně, dokáže to vzbudit i zájem. Jakmile to ale naplno vykročí mimo maloměstskou bublinu ke všem těm generickým, rádoby vtipným či hrozivým podržtaškům, je kouzlo pryč. Vlastně by to ale i přesto ve finále mohl být fajn komentář k tomu, jak se uzamykáme do bublin comfort TV, což trochu evokuje i předposlední epizoda, v níž se malá Wanda učí ze starých sitcomů anglicky. Bohužel se s tím ale moc nepracuje, protože se to pokládá na oltář další origin story, v níž ani to obligátní závěrečné loučení nefunguje, protože si to předtím nemůže pomoci a přes slzy to Visionův návrat zase teasuje. Vlastně nevím, zda mě ta avizovaná "multiverse" budoucnost Marvelu, v níž se budou neustále vracet známé ksichty v alternativních variantách, vůbec zajímá.

Ve svém odhalování virtuální prázdnoty a faleše je to podobně "obvi" jako Sociální dilema, i když je určitě ku prospěchu věci, že se experiment ze dvou třetin nevydaří. To závěrečné naroubování na koronavirus se také mohlo vytěžit líp, téma vyprazdňování společenského aktivismu kvůli sockám to jen naťukne.

Škoda, že to přichází ve chvíli, kdy je tahle zlověstně vycizelovaná A24 estetika už trochu vyšeptalá, na což to ještě upozorňuje, když to vykrade stěžejní scénu z The Witch. Ve druhé polovině to totiž nezpomaluje, ale naopak nabírá na zajímavosti, i přes trochu nadbytečný voiceover. 70 %.

Bohužel to nikdy neudrží tón ani myšlenku, a tak to neustále musí uhýbat k líné legraci z tragikomických karikatur předměstských zbohatlíků, co jsou prázdní, ale baží po smyslu a "duchovnu". To v sobě ale ještě má nějaký příslib, druhá polovina už je ale jen nesnesitelné pásmo rádoby atmosférických výjevů, které působí jako bezradné nadhazování pitchingových ohraničených nápadů. Maloměstskou rutinu s drcením větví a halloweenskými průvody tak střídají příšerně repetitivní snové vize, na které naváže baletní číslo. Proč, proboha, když v tom není žádná poetika ani takt? Ukončit to pak titulkem, který to zničehonic zarámuje do klimatického apelu, jsem chtěl považovat za důsledné zparodování předchozích tvůrčích postupů, asi to tak ale míněno nebylo. Vlastně je to ten nejhorší typ filmu, protože se v něm tvůrčí nemohoucnost tak strasně snaží skrýt, až se změní v nabubřelost.

Zábavný hlavolam. Jako ironický příběh o tom, že ani skrze fikci se nevyvlékneme z nechtěné reality je to silné a chytré, jen by to tak nemuselo tlačit na pilu s těmi šťouchy do filmařské branže. Aubrey Plaza je na všechny ceny.

Film o důležitosti slov a příběhů, v němž se komunikuje pouze skrze banální floskule, film, kde má jít neustále o život, ale neexistuje v něm nosný konflikt ani jakékoliv vnitřní napětí, film, který má nejlepší herečku roku 2019 Helenu Zengel, ale v její podmanivé vzdorovitosti ji pořádně nenechá projevit. Celé to pak korunuje Hanks, který se už definitivně zakonzervoval v jediné, povrchní poloze účastného empatického páprdy. V roli Freda Rogerse ve Výjimečných přátelích to samozřejmě mělo smysl, po Greyhound už je to ale jenom otravné a vlastně nesnesitelné. Všechno špatně! 30 %