kOCOUR

Naprosto bezproblémový road trip nejen pro odrostlejší teenagery. Spíš hodně příjemný než třeskutě vtipný a spíš opravdu zajímavý než nesmyslně samoúčelně odvázaný (většina scén je v rámci škatulky (!) "civilně normální", nejezdí tu zhulení tygři atp.). Kultovka z toho asi nebude, ale opakované dávce se nikdy bránit nebudu. P.S. Druhá návštěva kina všechno potvrzuje - Pařba je držák a možná z ní nakonec BUDE kultovka :). 3*->4*.

Evil Dead revisited.

Nečekal jsem, že to ještě někdy zažiju tak silně, ale cítil jsem se jako desetileté dítě, které hltá svůj první film a pak o něm ještě měsíc vypráví. Kam se hrabe Terminátor.

Odlesk doby, lidí i tehdejší zábavy. Škoda, že toho Hrušínského není víc a že tam prostě jenom existuje - bez hlubšího významu a bohužel i pointy. Stejně tak by na půdě mohla stát stáj s němým koněm, pro film by to mělo zhruba stejný význam. Jinak ale celkem svižné a na Bočana a tehdejší dobu překvapivě odvázané. Byt za 1500 plus inkaso a tapeta "zvenku" pobavily.

Salvation působí jako celkem zábavný film, kde se nachází spousta odkazů na starší díly Terminátora. To ale pořád nedělá z filmu s Terminátorem v názvu důstojný díl komplikované a ostře sledované ságy, která má za sebou tak početnou fanouškovskou základnu. Nový Terminátor je taková odlehčená verze komplexního vesmíru, kde vystupují děti, mladí lidé mentorují zjevně starším a moudřejším („Musíte zůstat naživu… tady… a tady.“) a zkrátka a dobře, kde má omladina vždycky to hlavní slovo, protože to jde v duchu stále modernějších a technicky vyšperkovanějších seriálů pro mladé. Terminator Salvation je stejně jako nový Star Trek taková soap opera – rozdíl je v tom, že není účelová. Stala se jí proto, že látku čtvrtého Terminátora nedostal do ruky někdo schopný, nýbrž povrchní klipař, který bohužel na víc než povrchní plácání nemá. Tím, že dostal víc peněz než obvykle, dělá jen věci trochu hezčí, ale podstata zůstává – tenhle film není poctivým a svědomitým pokusem o rozvinutí mytologie. Je lehce nadprůměrným post-apokalyptickým sci-fi, kde se náhodou vyskytuje pár robotů, kteří se podobají těm od Camerona. Jako takový funguje, jako všechno ostatní ne.

Drsná pocta kultovnímu Rosomákovi? Ale kdepak. Spousta velkých řečiček, spousta testosteronu, ale ta pravá loganovská chemie chybí. Když jsem při jedné z akčních scén myslel na to, že Jackman má pěkný účes, vypovídá to něco o tom, že se na něj pěkně kouká, ale nic o tom, že by Hood uměl nějak zázračně točit (proboha, vážně nebyl po ruce zručnější řemeslník?). Zajímavé charaktery jsou naprosto utopené, na počítání totálních logických lapsů aby si člověk přioperoval pár prstů a obecně vzato, když tam není Schreiber, je to v podstatě velká umělá nuda, která si hraje na komiksový kult. Tím rozhodně není - spíš takovou smutnou jednohubkou lehce nad úrovní prvního Punishera. Což není extra velká pochvala. Škoda, že tohle si budeme hodně let pamatovat. Na restart dojde minimálně za dvacet let. 50%.

Božský stimulátor dobré nálady, asi jako kdyby dneska Veber natočil s Villeretem dvojku Blbce k večeři a měli na ni desetkrát víc peněz. Na každých geniálních deset minut bohužel připadá deset průměrných. Ale ty geniální stojí za to (etuda na záchodě patří mezi největší highlights ever). Neskutečně roztomilá tečka na závěr pak pečetí fakta o tom, že Sellers rozhodně na stín Pantera ve své kariéře dosáhl - ne že ne!

Umělecká lyrika vetkaná do šestákové detektivky vetkané do divadelních prken. Ševčík se ukájí filtry i detaily na své hrdiny, ale sdělení se mu rozutíkávají na všechny strany. Působivé fragmenty, ale jako celek jakoby podivně prázdné a obávám se, že za dva měsíce si na Normal nikdo ani nevzpomene. Dopadlo to tedy jako Restart, akorát to stálo nepoměrně víc peněz.

Day to be remembered. Zpola fikční (Double Down, haha :-), zpola pravdivý film o tom, že mít kamarády je super a Morgan Freeman je řezník.

Film horlivě rozutíkaný do všech tématických koutů (vztah, děti, práce, úspěšný kamarád proutník, pejsek), že vlastně nevypráví vůbec o ničem, ale pouze vyplňuje čas situačním humorem a životními pravdami (přičemž občas jsou to "životní pravdy"). Závěrečný vodopád slz jsem si výjimečně neužil - proběhl pouze proto, že mi bylo silně fyzicky nepříjemné se mu bránit (závěrečnou psí scénu jsem asi nejen já prošel na vlastní kůži úplně stejným způsobem se vším všudy) a zadržovat ho. Ne vážně, tak odporný tlak na emoce jsem snad nezažil a troufám si tvrdit, že hraničí se sprostým obtěžováním! :-)