Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Sci-Fi

Recenze (1 336)

plakát

RRR (2022) 

Jako jo, tenhle příběh o síle přátelství, zradě a boji proti většímu zlu, není originální. Co je ale jedinečné, to je přístup S.S. Rajamouliho a očividná láska k filmu, která je na RRR tolik vidět. Jestli se vám film bude líbit, poznáte už z představení hrdinů. Obě sekvence jsou naprosto ujeté co se týče fyzicky, hrdinové tu spíš připomínají mytické bytosti, takové indické supermany. A to je dobře, protože v RRR je všechno větší, barevnější, víc dramatické. Už u scény, kdy se Ram a Bhim poprvé potkají v akční sekvenci na mostě, je jasné, s jakým filmem máte co do činění. Taková hravost a srdce, to je něco, co se v záplavě holywoodských korporátních srágor, už tolik nevidí. Při sledování RRR budete mít xkrát pocit, jako třeba u indianajonesovské trilogie. Hrdinové všechno bez sakrasmu prožívají, včetně svého bratrského přátelství (ve stylu mužských přátelství třeba z LOTR trilogie), každou chvíli tu máte boží akční scénu, do toho duje megalomanská hudba. A padouši tu jsou angličtí kolonialisté (strašně zlí a hloupí, samozřejmě) v čele s roztomile pekelným Rayem Stevensonem (budiž mu země lehká) a sadistickou Alison Doody (kterou si můžete pamatovat jako nacistku Elsu právě z třetího Indyho). Takže směle do toho, vůbec se nebojte, že indické produkci nebudete rozumět. Tohle je jeden z nej filmových zážitků roku.

plakát

V rytmu srdce (2021) 

Kdo by to byl řekl, že jeden z nej filmů roku bude tenhle malý procítěný filmeček. Coda značí jednak slyšící dítě neslyšících rodičů, jednak závěrečnou část hudebního díla. Obojí na film krásně sedí. Dlouho jsem neviděla takhle kvalitní rodinný film, který je ve správných chvílích vtipný a v jiných dojemný. Téma neslyšící rodiny je tu podané citlivě a pochopitelně pro všechny, navíc je tu super twist, že jejich dcera umí krásně zpívat, což ale zbytek rodiny pochopitelně neslyší. Emilia Jones v hlavní roli je skvělá, navíc nádherně zpívá. I ve svém věku zvládla podat silný výkon (zvlášť dojemné jsou její scény s "trapným" tatínkem) a film bez problémů táhne. Velký palec nahoru a jdu zkontrolovat francouzskou předlohu Rodinka Belierových, jestli se taky takhle povedla. PS: A kudos za fakt, že neslyšící postavy tu hrají opravdu neslyšící herci!

plakát

The Haunting - Dům na kopci (2018) (série) 

Tleskám za schopnost vystrašit diváka bez jump scares. Flanagan nás děsí postupně budovaným napětím (kde skoro vždy na konci napjatého okamžiku čeká bubák), tím, co číhá v pozadí scény - a ano, občas i něco děsivého na naše hrdiny vyskočí... A hrdinové jsou to skvěle napsaní. Pět sourozenců, kteří si do dospělosti odnesli obrovská traumata z doby strávené v děsivém domě na kopci. Každý je jiný, každému je věnovaná samostatná epizoda, kde se dozvíme, co se jim stalo jako dětem a jak jim to ničí dospělý život. Svým způsobem je tohle na seriálu nejděsivější - jak prožité zážitky dokáží lidi strašit ještě za dvacet let. Nejsilnější je rozhodně pátá epizoda s nejmladší dcerou Nell - smutná, tragická, šokující. Ale šokující v dobrém slova smyslu. Všechno se postupně složí do smutného, mrazivého obrázku, kde se vyprávění vrací do výchozího bodu - roztříštěné rodiny, která k sobě musí najít cestu, aby alespoň na některé z hrdinů čekal happy end.

plakát

Dvanáct rozhněvaných mužů (1957) 

Pokud se trochu bojíte toho, že tenhle film má šest křížků na krku, nenechte se odradit. Tohle je ačkové drama, které současnou konkurenci s přehledem převálcuje. Herecká sestava v čele s Henry Fondou tu je zásádní - přeci jen se 99 procent filmu odehrává v jedné místnosti. A herci tu opravdu nezklamali. Dvanáct mužů tu během vypjaté debaty rozhoduje o životu a smrti mladého černocha (ano, rasismus ve filmu hraje roli a mluví se o něm). Henry Fonda je náš hrdina, který se postupně snaží ostatní přesvědčit, že věci nejsou tak přímočaré, jak by někteří porotci chtěli věřit. Sledovat tenhle film je fascinující a ukazuje, jak se tahle "mluvící" dramata mají dělat. Velké doporučení!

plakát

Joker (2019) 

Komiksový film jako psychologické drama? Ano, prosím! Joaquin Phoenix v téhle roli září - je magnetický, jeho Arthur je podivín, chudák, smutná postavička, které je vám líto. To u budoucího Jokera nečekáte. S jeho přerodem ze smutného nevtipného klauna na maniakálního padouha nebudete asi souhlasit, ale budete dobře chápat, odkud vychází. Todd Phillips mistrně vede příběh přes stále temnější zákruty, které reflektují naší drsnou, egoistickou společnost, kde si (skoro) každý hledí jen sám sebe a do těch méně šťastných (viz Arthur) ještě kope. A přidejme ještě chytré odsouzení těch nejbohatších, kteří filmový Gotham nechávají žrát ve špíně. Tohle všechno Joker zvládne. Film dramaticky i herecky vrcholí během Arthurovy návštěvy late night show. Režie, Phoenixův výkon i scénář se tu spojí do něčeho, z čeho mrazí. SPOILERY Všimněte si, že Arthur se během late night show plánuje zabít a vlastně zemře - přerodí se do Jokera a úplně zmizí jeho křečovitý bolestivý smích. Následně zabije svého "falešného" otce (v dřívější scéně si ho takto idealizoval) Murrayho. No a pak "falešný" Joker zabije Thomase Wayna, který je možná Arthurovým pravým otcem. 90 %

plakát

Černobyl (2019) (seriál) 

Nejdřív mě od sledování odrazovalo drsné téma, ale už první díl mě překvapil sebejistou, vizuálně velkolepou režií, kvalitními herci a schopností vtáhnout do děje. Mazin z drsné, ale v mnohém abstaktní katastrofy v Sovětském svazu během ošklivých osmdesátých let udělal parádní televizi. Seriál katastrofu bere vážně a je tvrdý, drsný a neuhýbá před následky ozáření. Ale nad tím vším vidíte velkou poklonu a úctu k těm, kteří obětovali nebo si zkrátili život, aby zachránili ostatní. Přimíchejme reálnou slizkost politiků, kteří si chtějí pohlídat záda a své pozice, a pětihvězdičkové drama je na světě. Bez nutnosti nahoty, nihilismu nebo šokujících zvratů. Tohle je dospělá, kvalitní, edukatní a v tom nejlepším smyslu zábavná televize, která vás přiměje si o skutečné katastrově, Sčerbinovi, Legasovovi a Dyatlovovi zjistit víc. Nejlepší seriál za poslední roky.

plakát

Spider-Man: Paralelní světy (2018) 

Tak se Lord a Miller poté, co je neslavně vyhodili z natáčení starwarsovského Sola, dočkali satisfakce. Paralelní světy jsou nejlepší komiksový film od Logana. A fakt, že je animovaný, ho vůbec nedrží zpátky. Tvůrci naopak žánru a techniky využívají k tomu, aby film vypadal co nejvíce jako komiksová políčka. A daří se to náramně. Obdivuju i fakt, že sladili několik velmi odlišných stylů (manga, noir, klasické cartoon animáky...). Je zkrátka vidět, že za tímhle dílkem stojí hodně práce, nasazení a že na něm dělali lidi, kterým na výsledném díle hodně záleží. Postavy jsou sympatické, nechybí napětí, skvělý humor i zajímavé akční scény. Plus je tu několik velmi milých překvapení. Velký palec nahoru.

plakát

Kedi (2016) 

Pro milovníky koček je tohle naprostá lahůdka! Každá z koček má jinou povahu a žije v jiném prostředí, stejně jako lidé, kteří jsou jim více či méně blízcí. Tohle totiž není jen dokument o mickách, ale i o letním Istanbulu, jeho lidech a jeho vývoji. Nádherně natočeno s jasnou vizí. Po skončení máte jiný názor (pravděpodobně) na Turky, ale i tajemnou kočičí duši.

plakát

Star Wars: Poslední z Jediů (2017) 

Přiznávám, z kina jsem odcházela se smíšenými pocity, ale rozhodně ne nespokojená. Napodruhé už se The Last Jedi usadil v seznamu mých pětihvězdičkových filmů. Star Wars - navzdory křiku fanbójů - se potřebují vyvíjet a přicházet z něčím novým. A přesně to Rian Johnson dělá. Last Jedi sleduje několik dějových linií, z nichž některé se trochu vlečou (Finn a Rose), a některé jsou vynikající (spojení mezi Rey a Kylem, které nepřekvapí nikoho, kdo řádně sledoval v TFA scénu výslechu mezi těmito dvěma postavami). Právě tihle dva jsou pro novou trilogii klíčoví, a líbí se mi, kam zatím jejich postavy směřují (a jejich párování je zatraceně sexy). A líbilo by se mi, kdyby třetí díl skončil jinak než ohraným "rebelové porazí padouchy", protože je to nejen klišé, ale máme tu velice zajímavého padoucha, kterého by byla škoda jenom tak na konci odpravit. Tenhle film nesedne každému a určitě se o něm bude hodně mluvit. Pro mě je to nejvíc provokativní, nejlíp zrežírovaný, nejpromyšlenější a nejvíc meta Star Wars film vůbec. Pokud takhle bude vypadat budoucnost série, tak se nebudu zlobit.

plakát

Dunkerk (2017) 

Moc nemusím válečné filmy a trailer na Dunkirk mě nezaujal, ale Nolan je nejambicioznější a nejpreciznější režisér svojí generace, takže bylo jasné, že tenhle jeho nejnovější kousek bude povedený. A Dunkirk nezklamal. Zajímavá Zimmerova hudba (to tikání jsou nahrané Nolanovy hodinky prohnané filtrem), precizní střih, velikášská výprava (použily se opravdové lodě z druhé světové války), kvalitní herci (Mark Rylance, Tom Hardy, Kenneth Branagh, James D´Arcy)... a ambiciozní práce s dějem, kde se prolínají tři příběhy, které se odehrávají v různých časových rovinách. Když se nakonec spojí, je divákovi jasné, že se dívá na něco speciálního. Někdo může Dunkirku vyčítat, že nemá dostatečné silné a zajímavé hrdiny, ale o to Nolanovi nešlo. Chtěl ukázat obyčejné (zároveň dostatečně sympatické) lidi postavené do hrozných situací. Mladé kluky odvedené do děsivé války, kteří se chtějí jen vrátit za každou cenu domů. Důstojníky, kteří se snaží v chaosu najít nějaký pořádek. Civilisty, kteří cítí, že musejí udělat dobrou věc. Dunkirk je oprávněně vychvalovaný za realističnost. Úplně cítíte, jako byste na té proklaté pláži na dohled britského pobřeží byli. O to více jsou efektivní menší povznášející okamžiky, které nejsou důsledkem citového vydírání, ale kvalitního vypravěčství. Tleskám Nolanovi, že nám znovu ukázal, že stále existují filmy takového kalibru.