Adiemus

Po prvním díle nadšení; po druhém totální zklamání. Robert Hossein promine, ale po syrovém, reálném prvním dílu zpracovat druhou část prakticky jako divadelní představení (statické obrazy, scény na barikádách atd.) se mi ani trochu nezamlouvalo. Zkratkovitost scénáře, která v první části příliš nevadila, ve druhé části působí odbytě. Možná režisér spoléhal na to, že diváci dopodrobna znají knihu (a francouzské dějiny), ale jakoby zapomněl, že ne všichni diváci jsou Francouzi. Motivy střetu studentů a dělníků s vojáky jsou poněkud nejasné a film popravdě řečeno postrádá napětí. Daleko lepší - zážitek jsem měla z rozhlasové dramatizace knihy (z r. 1993) s R. Brzobohatým jako Valjeanem. Ano, dramatizace byla o hodinu delší, ale na druhou stranu obsáhla daleko víc (a lépe) z knižní předlohy než tříhodinový film. A pokud jde o casting, na jedné straně skvělá volba Lina Ventury, Michela Buqueta a Jeana Carmeta, na druhé straně typově děsný Frank David jako Marius a totálně nevýrazná Cosette Christiane Jeanové (Candice Patouová jako Eponina byla o poznání lepší). Suma sumárum - průměr.

Musím oponovat hygienikovi, že něco takového by žádný Středoevropan nenatočil. Během sledování filmu jsem si několikrát vzpomněla na Kachyňův (a Procházkův) Kočár do Vídně. Samozřejmě, že nemá cenu srovnávat český les a finskou přírodu, ale v příběhu jsem našla dost styčných bodů.

Tilda Swinton, která by zahrála přesvědčivě i kliku u dveří, by si zasloužila vyšší hodnocení, stejně jako Ezra Miller. Nic proti námětu, jenže scénář má jedno "ale": že by Američani, kteří řeší s odborníky pomalu i to, že jim nechutná stejná žvýkačka jako sousedovi, by se neobrátili na nějakého dětského psychologa? I kdyby to neudělala matka (otec až do určitého momentu neviděl-neslyšel), copak ta rodina žila naprosto izolovaně? To nebyli schopni porovnat jednání svého potomka s ostatními dětmi? A i kdyby ne, určitě by se přece našla nějaká dobrá duše, která by upozornila na Kevinovo přinejmenším nestandardní chování? Přijde mi to velice nepravděpodobné. Navíc film vůbec nezobrazuje Kevina mezi spolužáky nebo přáteli (s výjimkou scény s lukostřelbou); je to záměr, nebo alibi tvůrců?

Chabý děj nedokáže zastřít zoufalou propagandu reálného socialismu, kdy se tvůrci snaží předstírat, že běžné účastnice spartakiády měly garderobu v té době odpovídající leda tak ženské části rodin komunistických pohlavárů a že každý byl s každým kamarád, Praha nebyla permanentně rozkopaná a na domech nestrašilo neuvěřitelně dlouho lešení. To všechno je pravda, nicméně zachycení dobových reálií je k nezaplacení a některé scény jako by si vypůjčili pozdější Starci na chmelu. Úžasné, k jakým štěkům se propůjčili Jiří Sovák a Vlastimil Brodský. A Jozef Adamovič byl v té době cool.

Ačkoliv je mi Eva Greenová hodně nesympatická, uznávám, že je dobrá herečka a Trhliny jsou zajímavý film, i když děj jako byl částečně inspirovaný Dětskou hodinkou.

Brazilec Ron Daniels nemá pravděpodobně problém rozeznat jednotlivé latinoamerické typy, ale mně se, při vší úctě, zpočátku pletli (už Hitchcock věděl, že pro lepší orientaci diváka je vhodné obsadit do hlavních rolí vizuálně protichůdné typy, i když odlišené jen barvou vlasů). Ale zpočátku nijak nevzrušeně plynoucí děj ke konci graduje a k jeho nesporným kladům řadím i nehollywoodsky otevřený konec.

Film má jednu zásadní chybu: ačkoliv se mluví o citech, plyne naprosto nevzrušivě odnikud nikam. jako by aktéři jen odříkávali text ze světelných tabulí. Režisér zůstává na povrchu, jako by se bál jakéhokoliv spontánnějšího (ať už verbálního nebo fyzického) projevu. Díky tomu, že se všechny postavy projevují prakticky stejně (nepřesvědčil mě ani David Rudd jako Drake, ačkoliv role nabízela daleko víc), jsou lehce zaměnitelné. Ve výsledku mi Whirlwind připomínal stokrát omleté klišé, hojné v amerických filmech, o spolužačce, která všechny vy(zne)užívá, až se všichni vzbouří a ji stihne zasloužený trest. Jenže tady nejde o středoškolskou partu, ale o dospělé (?) mužské.

Mám ráda Kill Bill i první; mám ráda Leonarda a nemám nic proti některým westernům. Ale v tomto případě jsem upřímně řečeno zhruba po polovině filmu váhala, jestli má cenu ho dokoukat (jediná výjimečná scéna s Ku-klux-klanem mě nepřesvědčila). Nicméně Django dostal další šanci a musím uznat, že další čtvrtina byla o poznání lepší, jenže ve finále mi přišlo, že Quentin vykradl, co se dalo, a především sám sebe. Celým filmem mě provázel pocit "tohle jsem už někde viděla" a chtě nechtě jsem přemítala, ve kterém filmu. A nebylo jich málo: už zmiňovaný Kill Bill, Od soumraku do úsvitu (podle scénáře QT), Tenkrát na Západě, ale taky Nevada Smith. A skoro závěrečná scéna , kdy Django jde k Hildi na pozadí hořícího domu, mi přišla jak okopírovaná z Müllerovy křižovatky bratří Cohenů. A o závěrečné scéně, jak vystřižené z nějaké grotesky, darmo mluvit; navíc jsem neskousla posun v chování Djangovy ženy. Suma sumárum, té originality tam bylo dost málo; navíc to, co mě nadchlo v Kill Bill, v tomto případě nefungovalo. Inu, každý tvůrce se vyčerpá - anebo narazí na hlušinu.

Jako animovaný nebo loutkový film by to šlo, ale v tomto provedení se vršila jedna trapnost na druhou a vrcholem byl český dabing, který jednoduše ke slovenským pohádkám ani trochu nesedne. Hvězdičku si zaslouží jen výběr exteriérů.

Jeddna z mála filmových adaptací, které jsou díky chytře napsanému scénáři podle mého lepší než kniha. Místy až zkratkovité prostřihy příběhu prospěly, získal patřičnou gradaci a dojem z takto zahuštěného děje (ze kterého přesto nebylo nic podstatného vynecháno) je silnější než předloha. Poslední scény v domě Feddenových, které téměř ilustrují říkanku K. H. Borovského "Nechoď, Vašku, s pány na led... atd." jsou skvělé, a tak režisérovi odpouštím, že se příliš nepovedla maska Železné lady a že netlačil Dan Stevense k trochu větší škále výrazových prostředků (pravda, byla to Danova první větší role).