Režie:
Josef MachKamera:
Václav HanušHrají:
Jozef Adamovič, Karla Chadimová, Jiří Hrzán, Milan Charvát, Jiří Zahajský, Antonín Molčík, Bronislav Poloczek, Ivo Vrzal-Wiegand, Petr Mach, Jan Přeučil (více)Obsahy(1)
Dívka z uherskohradišťského tanečního souboru a amatérský jazzový hudebník ze Strakonic se setkají na II. Celostátní spartakiádě. Život za vítězného socialismu je prezentován jako permanentní lidová slavnost s masovými tělocvičnými vystoupeními, tancem a hudbou. Film se ve své době prý velmi líbil na Kubě. (oficiální text distributora)
Recenze (26)
Film plný písniček, optimistických úsměvů, radosti a sportovních úspěchů. I to byl život nejmladší generace poválečného Československa, vstupujícího v této době do další etapy národních dějin, vrcholících Pražským jarem a tzv. obrodným procesem. Propastný rozdíl chápání a pojímání historické úlohy v rámci politických proměn padesátých a přelomu šedesátých let je zvláště citelný např. v porovnání s Kohoutovým budovatelským eposem Zítra se bude tančit všude. Fenomén zlatých šedesátých v čele se Šlitrem, Suchým a semaforským humorem je teprve na startu. ()
Pokud beru Spartakiádu (průvod cvičenců městem a následné cvičení na Strahovském stadionu za přihlížení nadšených jásajících diváků) především jako cvičení a ne jako politiku, zbývá tady mikroskopické množství propagandy. Dá se spočítat na prstech jedné ruky: neónová „zeměkoule“, pípající družice píp-píp-píp-Sputnik a spíše nedopatřením v dálce viditelné zednářské sousoší „Stalinův pomník“ (zednář Stalin byl do žuly vytesán s do očí bijící zednářskou symbolikou pravé ruky skryté pod kabátem). Párkrát zazní v té době běžné oslovení: soudruhu profesore. To je všechno. Jinak je to hezky natočený milostný příběh se spoustou povedených vtipů. Pěkná hudba (filmová i spartakiádní skladby) i obraz hýřící barvami. Skvělý zvuk. Herci výborní. Jsem moc rád, že Adamovič nebyl předabován. ()
Venkov dobývá spartakiádní Prahu nespoutaným jazzem, prostotou a nesmělostí. Veskrze banální dílko mě oslovilo již při prvním shlédnutím lehce naivními scénkami nočního vyhrávání na střeše kolejí či na pražských vozovkách, mileneckého tokání v uvolněných socialistických exteriérech či na periferii, kde vyrůstají obludná sídliště, hlídaná sentimentálními staříky s harmonikami… Karla Chadimová a ta muzika ovšem rozptýlily veškeré kouzlo nechtěného a z celého panoramatu zbyly jen ty vzpomenuté vtahující scény, na něž se pokaždé, když se k filmu vrátím, těším nejvíc, a ty písně, na něž se nedá zapomenout, jakkoliv hlavní hrdina vskutku nebyl žádný Armstrong. Pominu-li propagandistickou stránku filmu, dá se mu vytknout více věcí, zvláště příliš omezená délka, která nedala vyznít i ostatním postavám, které tak jen sekundují ústřední dvojici. To mě zamrzelo zvláště u Ráže a Hrzána, jejichž hrdinové by se ve spartakiádním reji mohli uplatnit mnohem výrazněji. Přesto, když motorky ze Strakonic projíždějí kolem Zlíchovského kostelíka, vidím se vždycky sedět omládlý na skále pod sochou svatého Jana Nepomuckého, jak někde za řekou vyhlížím dívku sušící si vlasy… Romantika. ()
Budovatelské namlouvání aneb Můžeš si najít Pražáka, když se ti líbí chuligáni. 1) Inu, jazzový orchestr byl jistě milou změnou oproti budovatelským či folklórním vystoupením jako znaku nové doby. 2) Rovněž potěší pohled na 21letého studenta DAMU Jiřího Hrzána ve své filmové prvotině (Včela), 23letého Jana Přeučila (Pepek) či 37letého Vladimíra Ráže (profesor Zika, který vede výpravu jazzových hudebníků). 3) I dobová pražská Letná a Strahov stojí za zmínku. 4) Ale i tak to víc než jednu hvězdičku nevydá. ()
Děj a zápletka: blbost. Scénář: ehm. Režie: ? Technika: hm, to už stojí za zmínku. Širokoúhlá kamera, vynikající objektivy prakticky bez znatelného zkreslení (jaký to rozdíl oproti zkreslení bijícímu do očí např. v Medenej veži. Zachycení atmosféry doby: pozoruhodně dobré. Jakkoliv je děj poplatný době, nemohu se ubránit dojmu, že 1) se filmaři inspirovali imperialistickou produkcí žánru American Musical Comedy (dnes se tomu říká muzikál) a 2) Starci nejsou zase takovým originálem a mají svého přímého předchůdce. Kromě toho na filmu zaujmou dobové reálie Prahy jako např. auta na Karlově mostě, Bruselská restaurace na Letné, restaurace Barrandov v ještě provozuschopném stavu nebo ještě stojící Stalinův pomník. Kromě toho ve filmu vidíme ještě vlasatého basistu Jana Přeučila, trombónistu Jiřího Hrzána nebo na cestu k Národnímu divadlu se tázajícího Karla Augustu - všechny v jedněch z jejich prvních filmových rolí. Jako dobová výpověď věrné, díky technologii zapamatováníhodné, jako samostatně stojící film neobstojí... Lepší 1*. ()
Galerie (6)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (6)
- Tématu tehdejší Spartakiády se věnoval i dětský film Kouzelný den (1960). (NinadeL)
- Film je jedným z mála, v ktorých sa objavuje záber na Stalinov pomník. (Jello Biafra)
- Z dalších spartakiádních filmů jmenujme Anna, sestra Jany (1975), Kluci z bronzu (1980) nebo Bloudění orientačního běžce (1986). (NinadeL)
Reklama