Adiemus

Málokterý film mě tak strhnul atmosféru a současně mě neskutečně dojal. A z málokterého filmu jsem tak cítila vliv genia loci na osudy postav. Město andělů je v tomto kontextu odstrašujícím příkladem toho, jak nedělat remake.

Není to žádné velké umění, ale nějak je z toho cítit odlišnost bývalé NDR od západní části; příběh působí civilně, i když předvídatelně. Sympatický výběr hudby - ve kterém filmu uslyšíte Manamana? A Go West od PSB při veslařské soutěži mě vážně nadchlo... Trapnost? Žádnou jsem necítila. A po dlouhé době to byl film, u kterého jsem neusnula.

Komedie podle mého gusta. Žádný fekální humor, ale vtipné dialogy a vtipně postavené scény (v momentě, kdy se Cary Grant ukládá ke spánku na půdě, jsem brečela smíchy už jen při představě věcí příštích; a nezklamala jsem se). Pikantní na filmu je účast dua Carry Grant - Randolph Scott, o jejichž vzájemném vztahu se dodnes spekuluje.

Svým způsobem další varianta Střihorukého Edwarda, ale Bělásek se mi zaryl pod kůži víc. Hudební motiv se opakuje jako kolovrátek, a přesto (aspoň mně) neleze na nervy. Salva v případě Douga téměř doslovně opakuje motiv vztahu otce a syna ze Zkoušky dospělosti, ač se tentokrát o důvodu jejich rozkolu můžeme jen dohadovat. Jeff Goldblum ve svých nejlepších letech byl prostě k sežrání. Ne že by ve filmu nebylo pár hluchých míst, i tak nepůjdu s hodnocením dolů. Asi nejlepší Salvův film.

Kdysi mě tento film ničím nezaujal, dnes mě okouzlil.

Skvělá Hepburnová, krásný Stewart a šarmatní Grant. K tomu jako bonus Virginia Weidler jako prostořeká "malá sestra". Co víc si přát?

Tématika nezachrání amatérsky natočený příběh. Korunu tomu nasadila mizerná maska Petera O´Toolea .

Nebýt písniček, bylo by to míň.

Ne že by ten seriál byl bez chyb, ale nevím o žádném, u kterého bych vydržela sledovat naráz čtyři díly (a zbytek poslední série den nato). Inu, každému, co jeho jest a mně tento seriál padl do noty. S historií to má asi tolik společného jako Dumasovy romány, v příběhu jsou vymyšlené postavy a spekulace typu "Na každém šprochu pravdy trochu" (postava George Boleyna), ale pokud vezmeme obsah jako odstrašující příklad, kdo nám to vlastně vládne, není to pro lidstvo dobrá zpráva. Chudáček Jindra, sotva se nabaží jedné panenky, už chce druhou a nepřestane dělat vylomeniny, dokud nedosáhne svého (stejně jí nakonec utrhne hlavičku; spoiler v první části – Miluji váš krk...) Moc a peníze jsou mu houby platné, jako napotvoru mu skoro nic nevychází, pár loyálních padne za oběť buď moru (Compton) anebo je zlikviduje Jindřich osobně (More) nebo některý z jeho "přátel" (Cromwellův předchůdce, jméno nevím). Apokryf Karla Čapka o Napoleonovi dovedený ab absurdum. Rhys-Meyers Jindřichovi příliš podobný není (uvidíme, jak si poradí maskéři se třetí sérií), ale zato představitel Thomase Tallise jakoby skutečnému skladateli z oka vypadl. Po třetí a čtvrté sérii: před maskéry a kostyméry klobouk dolů. Zatímco se mladý Jindřich proháněl po studených gotických hradech bez rukávů, čím víc křížků měla na sobě hlavní postava, tím víc na sobě oblečení; starý Jindřich se neobešel bez všudypřítomného kožichu. Čtvrtá série měla některé méně záživné díly, ale velkolepé, byť poněkud mysteriozní finále. Nejsem kdovíjaký znalec historie, proto nebudu hodnotit scénáristy předkládaná fakta, leč přece jen: zarazilo mě, když Kateřina Howardová položila hlavu na popravčí špalek do krve předešlé oběti; nějak mám v podvědomí, že kat nebo jeho pomocníci po každé popravě špalek omyli, i když možná jen tím, že na něj vychrstli džber vody. A propos: závěrečná série podpořila můj názor, že angličtí panovníci dobře věděli, kde hledat kvalitní portétisty; rozhodně to nebylo na území Albionu. Stačí se porozhlédnut po Windsoru a londýnských galeriích – jediné portréty, které za něco stojí, jsou díly holandských Van Eycků nebo Němce Dürera.

V mých vzpomínkách to byl úžasný film, při opětovném zhlédnutí musím snížit hodnocení na průměr. Otázka je, kolik k tomu přispěl (pravděpodobně brněnský) dabing. Verzi s J. Jiráskovou jsem bohužel neměla možnost hodnotit.