Adiemus

Na filmu mi nejvíc vadil Peter Paige - vážně se choval jako poloviční dement. Je otázka, bylo-li právě tohle jeho záměrem, když sám sebe režíroval, anebo jestli jsou jeho herecké schopnosti skutečně tak omezené. P.S. Po zhlédnutí Queer as Folk odhaduju, že šlo pravděpodobně o záměr.

A kdyby to šlo, ještě jednu hvězdičku přidám.

Jako by se ten příběh neodehrával v jednadvacátém století. Nenávistné výkřiky z davu bych čekala v historických filmech, ale asi je to bohužel leckde pořád ještě skutečnost.

Mylný předpoklad jedné psychiatričky spustí lavinu, která některé smete a na jiné působí jako katarze. Jediný pár, kterého lavina nezasáhne, je ten, který o sobě navzájem ani na okamžik nezapochybuje. - Napodruhé (po třinácti letech) musím konstatovat, že mé dávné pětihvězdičkové hodnocení nechápu. Ne že by šlo o špatný film, ale dialogy byly tak vykonstruované, jako by se odehrávaly u terapeuta a ne mezi manželi (kolegy, přáteli apod.). Navíc mi vadila určitá celková zpomalenost. A propos, český název lantany je libora...

Možná se pletu, ale scénu, kdy Duncan ukousne slepici hlavu, jsem brala jako vzdor, jako odhodlání postavit se všem; postoj - ano, jsem slabší, ale když na to přijde, mohu ukázat drápy. Vlastně osvědčil daleko víc odvahy stát za svým, když si navzdory nesouhlasu svého otce sebral z hromady věcí určených ke spálení matčin kožich, zatímco jeho "silnější" a okolím uznávanější spolužák se nechá převálcovat okolnostmi a není schopen projevit své pravé já.

Tam, kde by kamera v jiném filmu zaznamenala minimálně stín oběšené ženy, stačí Wylerovi výmluvný pohled Audrey Hebpurn a záběr na povalenou židli. Silné.

Jean Marais jako většinou neodolatelný; na film se příjemně kouká, i když děj není nic světoborného. Přesto si nemůžu dovolit hnidopišské rýpnutí na adresu režiséra: člověk, který přeplave zátoku a vzápětí nato leze po hradbách pevnosti a jeho šaty i vlasy jsou naprosto suché, nemůže být z tohoto světa.

Samotný příběh mi připadá zajímavější než jeho předloha. Každopádně se v něm vyskytuje větší množství sympatických postav než ve Svatbě mého nejlepšího přítele, ale zase chybí herec formátu Ruperta Everetta. (I když na Philippa Karnera se taky dobře kouká.) Na druhou stranu role Tori Spellingové je daleko lepší než role Cameron Diaz, i když bych obě "herečky" nahradila úplně jinými. Při opakovaném zhlédnutí filmu jsem se během první poloviny přikláněla ke čtyřem hvězdičkám, ale školometské řeči poslední třetiny filmu mě donutily jít s hodnocením zas dolů. Tímhle nešvarem trpí bohužel většina amerických filmů, když se snaží zpracovat malinko netradiční téma. Spíš televizní film než příběh pro kina.

Do doby, než jsem si vzpomněla na Weissův Dům o tisíci patrech, dívala jsem se na ten film jinak - jako na příjemný, slušný film, ale rozhodně ne jako na film, který si zaslouží nejvyšší hodnocení. Teprve s tímhle úhlem pohledu všechny střípky mozaiky začaly dokonale zapadat do sebe. Přiznám se, že jsem to ocenila až napotřetí.

Divadelní stylizace, ano. Trochu mi vadil posun proti předloze, protože tím se trochu ztrácí dilema Lysiany, která by nejraději z postavy dvou bratrů, (Josefa) Querella a Roberta, vytvořila ideálního partnera. Samozřejmě bezúspěšně. Logicky měl Brad Davis hrát dvojroli. Ale jako pokus zfilmovat nezfilmovatelného Geneta - 80%.