makakus

Když se tady podíváte na recenze, problém je zřejmý - pro jednoho je to "zábavná komedie", pro druhého "rodinné drama", další mohl by psát o variaci na Kill Bill nebo absurdní gangsterské frašce ve stylu Bullet Train. Pravda je to všechno dohromady a zároveň nic z toho, a to nedělá dobrotu - seriál pochoduje kulhavým krokem a místy si podvrtne nohu. Spousta odkazů na Tarantina je nepokrytě přímočará a svědčí o nedostatku originality. Pak najednou bác a postavy mluví a jednají jako v nějakém béčkovém dojáku a po nás se chce, abychom zapomněli na Quentina a brali to smrtelně vážně. Je to hlavně chyba slabé režie, která nedrží formu. Herci jakoby chvílemi hráli každý v jiném žánru, akorát Michelle Yeoh je naprosto suverénní, protože ta žádné vedení nepotřebuje. Nejlepší jsou komediální akční scény jako je hned ta vstupní nebo souboj s dinosaury, Škoda, mohlo to být mnohem lepší ale takhle si výsledný koktejl nezaslouží víc než 70 %.

Klasická druhá liga. Příběh zběsile a nelogicky skáče a dovádí jako by byly tvůrci sjetí koksem a trávou najednou, nasamplované hudební zvuky se snaží vyždímat drama i z každé nudné cesty autem, herci jsou buď bezvýrazní nebo naopak komicky přehrávají, spousta dialogů je zbytečně uplácaných, řada scén zbytečných. Hlavu a patu to moc nemá. Takový popík se spoustou efektních tónů, který se snaží tvářit jako tajemný thriller.

Film o tom, že nic nefunguje paradoxně sám vůbec v ničem nefunguje. Přihlouplý nápad na téma "já bych ty internety zakázala" nemá žádnou logiku - GPS nefunguje, letadla tedy padají, ale drony stále vesele létají a vypouštějí bůhvíproč nad polem statisíce růžových letáčků v arabštině (!), bílé tesly i bez satelitů stále poznají, kudy vede cesta a jeleni bez signálu ztrácí ostych z lidí., aby v tom bylo trochu pseudomystiky. Režie zoufale neumí vybudovat atmosféru ani emoce, herci neví, co hrát, obzvláště Hawke je naprosto zmatený a jen se potácí dějem. Je to celé v podstatě směšně špatné, škoda více slov.

Tipnul bych si, že jako domácí úkol se režisér znovu podíval na Shining a dělal si pečlivě poznámky.

Peytl se ptá - "co jste čekali?" Ok. Čekal jsem alespoň minimální závan jakékoliv emoce. Víš, Peytle, od toho se seriály (včetně reality show) a filmy dělají - aby zaujaly. Aby nebyly jen příšerně nudné, sterilní, prázdné.  Stačilo by tedy, kdyby to bylo aspoň místy malinkato zábavné, napínavé, dynamické, lidské, ztřeštěné, smutné, dojemné... Tady to vypadá spíše na dílo umělé inteligence v beta verzi, kterou programoval idiot, nikoliv scénárista nebo dramaturg. Ona to vlastně ani není reality show, ale jen hra na reality show plná očividného předstírání, že se něco děje nebo že si někdo něco myslí. Nejenže tomu chybí jakýkoliv nápad, ono jakoby ani nikoho nenapadlo, že by tam nápad být měl.

Nekonečné "povídání na gauči" je snad ten nejméně originální způsob, jak vzpomínat na nějakou událost. Částečně to zachraňuje spousta dobových prostřihů, ale poutavé téma "zmrtvýchvstání" odepsané stáje postupně slábne. Takže zpočátku svižná "pohádka o Popelce" zmizí pod nekonečnou řadou monologů o dnes již nezajímavém a právem zapomenutém souboji Button-Barrichello nebo FOTA-Ecclestone. K dovršení všeho špatného tam bůhvíproč zpomaleně chodí sem tam v děsivě aranžovaných záběrech zamračený John Wick, pak se nějak promění v zasvěceného reportéra (věří tomu někdo?), ale to bude asi tím, že s nikým méně populárním a atraktivním se všichni ti papalášové bavit nechtěli. Pak si zajisté vzali autogram s věnováním pro děti a vnuky. Zlaté Drive to Survive! 50 %.

Finále zklamalo, protože to všechno bylo až příliš průhledné. Takové očekávané - surprise! Vodili jsme vás za nos, ale pravda byla jiná. Dříve to už bylo použito tak často, poprvé snad skvěle v Podrazu, že člověk už to čeká. Prostě běžné řemeslo, navíc  v jednoduché formě typu "o tři dny dříve",pak "o dva týdný dříve"... Navíc spousta proklamačních proslovů typu "jsem na tebe hrdý", "co jsme si, to jsme si" atd. Jen jeden hezký a nechtěný fórek - přivedli jsme ho na mizinu, teď už má jen sto milionů dolarů :-)

Spousta atraktivního materiálu poskládaná nešikovným střihačem do celku, ve kterém se postupně vytratil pevný a silný příběh. Tedy ten duel. Vlastně to bůhvíproč skončilo v půlce, a pak začalo znovu to samé nudněji. Hodinka stopáže by stačila. A takové německy racionální a užvaněné to bylo...

Já jsem ještě dítě, takže jsem to moc nepochopilo. Asi to nebylo pro mě a to je špatně, protože Barbie pro mě přece je. Ten začátek, ten se mi líbil, ten byl roztomilý. Ale potom tam ty hračky začaly mít problémy a pořád o tom dokola složitě mluvili! Maminka mi říkala, že to jednou budu muset pochopit, protože je to důležitý, nějaká emanicipace. A pak jsem nepochopilo, jestli sou to teda oživlé hračky a nebo lidi, co se jako hračky jen tváří a nebo obojí dohromady nebo každou chvilku něco jiného. Třeba Toy Story, tam měli oživlé hračky taky problémy, protože děti vyrostli a už si s něma nechtěli hrát a oni ty hračky byli z toho smutný. A to se mi líbilo moc a pochopilo jsem to. Tady se mi líbilo, když Ken zpíval. A jejich brusle byli moc hezký. Ale často to byla nuda a zmatek, a tak jsem si vzalo mobil, protože ten mi rozumí a já jemu taky. A líbí se mi, že můj mobil nemá problémy a že je vždycky zábavný. To je lepší než ta Barbie, co vůbec nebyla opravdová Barbie.

Samotná "jednozáběrová" dvacetiminutová scéna vyproštění, od odchodu z cely až po zničení vlaku, je natolik kreativní, strhující a novátorská, že by zasloužila 100 %. Vše ostatní už je pouze pitomá vycpávka, aby to udělalo film.