Brejlil

Tři hodiny nepříjemného filmu. Tři hodiny sledujeme dva chamtivce, jednoho trochu prohnaného, druhého spíše pitomého. Jednoho jako druhého bychom nejraději viděli na nejbližším stromě. To vše v prakticky bezchybném provedení Martina Scorseseho. Filmu nejde moc vytknout, snad až na délku, ale je tak výrazně nepříjemný, že se s ním ani nedá moc souznít. Ale dobře, na konci je něco jako katarze.

Ze začátku je to nuda. Sice natočená efektně po Bayovsku, se spoustu vymazlených záběrů, ale s nepříliš zajímavými postavami. Nuda kupodivu pokračuje i ve scéně s loupeží, kde mi začínaly všechny ty efektní průlety podél fasád spíš lézt na nervy a hlavně scéna byla natočena tak nepřehledně, že za chvíli mi nebylo jasné kdo je kdo, kdo po kom střílí a co se vlastně bude dít. Naštěstí se zjeví sanitka a začíná celkem solidní honička, kombinovaná s improvizovaným operačním sálem. Michael se opět vytasil se svými trademarky, které v akci fungují stejně nejlépe a vrcholem se stala scéna v betonovém kanálu řeky Los Angeles. Pak řetěz opět mírně padá, objevují se nezajímavé postavy a byť jsou výbuchy efektní, zase se vrátila kmotřička nuda. Takže film není moc dobrý ani sám o sobě, ale kupodivu ani v Bayově filmografii, protože nedosahuje ani té tupé zábavnosti jako 6 Underground. Gyllenhaal si ovšem svou roli užívá a na Eizu je pěkný pohled, i když zrovna dostane cákancem krve do obličeje. Ostatek je jen do počtu.

Cameron má svoji Pandoru rád a dokazuje to skoro každým záběrem. Všechno, co je celé generováno počítači, je velkolepé a skvěle to vypadá. Zvířata, rostliny, moře, Weta i ILM odvedly skvělou práci. Vizuální stránka trochu skřípe, jakmile jde o interakci reálných lidí se CGI, ale pořád jde o nejlepší vizuální efekty několika posledních let. A pak je tu příběh. A ten je stejně slabý jako v jedničce. A bohužel je tu i konec, natahovaná "akční" scéna, kde se občas některé postavy na několik minut ztratí, protože nemůžeme být všude a najednou a která nudila. Netuším proč, ale nudila. Ale stejně nakonec Camerona pochválím, protože bylo fajn zase po dlouhé době vidět skoro plný kinosál, návštěvníky, čekající na další projekci a spokojené diváky, kteří si film prostě užili na velkém plátně a jinak o něm asi příliš nehloubali.

Drží to pohromadě herci, hudba a kamera, ale ono je to nakonec stejně jedno. Chazelle od počátku pořádně tlačí na pilu, aby ukázal, jak má film rád. A svým způsobem to nakonec dělá stejně "nesprávně", jako Tarrantino v Byl jednou jeden... Hollywood. Tohle "spojení" je ještě zdůrazněno oběma hlavními hereckými hvězdami. Od opulentního večírku sledujeme čtyři důležité postavy, každá je trochu inspirována někým z Hollywoodu, ale každá je také stereotypní. Stárnoucí herecká hvězda, které ujíždí vlak, mladá, dravá, ale naprosto nevyzpytatelná herečka, jazzový génius a mírně anonymní "dříč" Hollywoodu. Dva se nechají semlít okolnostmi, dva se dokáží zachránit. Chazelle udrží pozornost až do konce, který si jedna z postav dokonce předpoví. Chazelle si udrží pozornost i přes to, že film možná nedrží úplně pohromadě a alespoň zpočátku je sledem spíše komických scén z dějin filmu. Natáčení epického velkofilmu s frenetickým Němcem, první role Nellie LaRoy, potíže s příchodem zvuku, ale i okázalá povrchnost snobského večírku, to jsou nezapomenutelné scény. Ke konci následuje melodrama, zkřížené s absurditou a montáž několika desítek "zásadních" filmů je spíše popkulturní než zásadní, ale vem to všechno čert. Evokace doby je skvostná, hudba všechno žene energicky kupředu a Margot Robbie podává asi nejlepší výkon své kariéry. Skvěle ji doplňuje Brat Pitt a Diego Calva dává svému Manuelovi také všechno. A Chazelle to ukočíroval k mé spokojenosti.

Svět českého rapu jde spíš kolem mně, i když naštěstí ne tak daleko, že bych tomuhle světu vůbec nerozuměl. Hlavní hrdina ani tak není reálná postava jako spíše chodící oxymoron, morálně kladný dealer co nejčistší "kolumbie," protože si to zákazníci zaslouží. Takže má vážné morální dilema, protože své poslední zásoby musí ředit, aby měl na natočení bangeru se svým hrdinou. Tomuhle jsem nijak nevěřil. Stejně tak jsem moc netušil, proč má vůbec Alex pocit, že musí natáčet s "hvězdným" Sergejem Barracudou, když by to podle všeho dal sám taky a možná mnohem lépe. No a konec už je skoro doslovná moralita nebo pokus o antickou tragedii v moderním hávu, to ať si rozeberou povolanější. Osobně jsem ovšem čekal něco trochu jiného, takže jsem byl aspoň trochu překvapen. Způsob snímání, dialogy, vizuální podoba, to všechno je působivé a oceňoval jsem to. I Adam Mišík, kterého sice nemám nijak zaškatulkovaného, ale možná bych zvolil někoho jiného, nakonec překvapil, a to dost příjemně. Absolutní hvězdou byl ovšem Marsell Bendig, jeho Láďa je rozhodně nejlepší postavou filmu.

Nový restart. Nový pohled na to, odkud se vzal Batman. Už první záběr napovídá, že se nedočkáme obvyklé komiksové estetiky, ale spíše neo-noirové variace na Sedm. Což se potvrdí i nepotvrdí. Postava Riddlera, se svými deníky, nápisy po zdech, a fotografiemi opravdu přípomíná Johna Doe ze Sedm. Jen ty vraždy nejsou tak promyšlené. Batman také nepůsobí jako kdovíjak chytrý, spíše je loutkou v Gordonových rukou a některé "překvapivé" zvraty jsou při bližším pohledu poněkud pitomé. Tady asi vede scéna těsně předcházející honičce s Penguinem. Filmu hodně pomáhá atmosféra ponurého, deštivého a nepříliš sympatického města, které už se ani nesnaží předstírat nějakou komiksovost. Největší slabinou nakonec je samotný hlavní hrdina, který nemá motivaci, nepůsobí kdovíjak bystře, nezdá se, že by za ním někdo stál (např. Lucius), on prostě jen je. A když se někde objeví jako Bruce Wayne, okolí to moc nezajímá. Pattinson se opravdu snaží, aby své postavě dodal nějaký ten rozměr navíc a tak si většinu filmu ani nevšimneme, že je vlastně jen jednorozměrná. Trochu lépe pak působí Catwoman, která má nějakou historii a motivaci, ostatní postavy jsou ale stejně ploché jako Batman. Zajímavá a působivá je práce s kamerou, využívání hloubky ostrosti je příjemným osvěžením, které se v blockbustrech zas tak často nevidí.

Zdá se, že Marvel to má za sebou. Black Panther byl zajímavý objevováním vizuálně atraktivního světa Wakandy a nedostatky příběhu zachraňovalo brutální charisma Chadwicka Bosemana. Tady je paradoxně nejcharismatičtější hlavní záporák, zatímco hrdinky Wakandy... Darmo mluvit. Jedna skoro jako druhá, jejich motivace se různě mění a nakonec se mi dokonce pletly. Ze světa Wakandy toho moc nevidíme, ze světa Talokanu taky ne. Akční scény vypadají, jak kdyby na ně nebyly peníze, a navíc jsou velmi nenápadité. Přesto jednu hvězdičku přidám, protože jsem oceňoval alespoň snahu o hloubku a nějakou psychologii, která tak chyběla u letošního Thora a Doktora Strange.

Asi to chtělo být kombinací Guye Ritchieho a Quentina Tarantina. To by ale musely být hlášky údernější, absurdněji pointované a hlavně podané s ledově chladným klidem. Je pěkné, že to Brada bavilo, Mandarinka je solidně jetý, jeho kámoš Citron prochází světem s filosofií Mašinky Tomáše a absolutní třešničkou je úchylná Princezna, jejíž motivace je velmi dlouho nejasná. Bitky jsou fajn, někdy solidně absurdní (likvidace Sršně vede), ale ke konci místo temně gradujícího finále následuje absolutně přepálený digibordel. Přesto jsem se bavil, rozhodně více než u Gray Mana nebo třeba letošní Bayovy exhibice s Ambulancí.

MCU už je jen ždímačka peněz. Sice pořád docela kvalitní, ale rozmělňování všeho na seriály a desítky sobě podobných filmů ničemu moc nesvědčí. Sice to asi má Kevin Feige celkem pevně v rukou, takže k nějakým věším lapsům nedochází, ale už jde jen o produkt. Ještě že dostal Raimi v něčem volnou ruku, a tak se pár lepších momentů najde. Průlet mnoha vesmíry na cestě k tomu jednomu, posednutí "té druhé" Vandy, posednutí mrtvého. Tu a tam se i výprava vytasila s pěknými obrázky, herci leccos zachránili charismatem, byť chemie mezi Christine a Stephenem nic moc (ale to se třeba dá vysvětlit) a nakonec to nebyly úplně vyhozené peníze. Ale snad dá čtvrtý Thor na tento neslaný nemastný film na jedno použití zapomenout.

Nuda. Všechno to "budování napětí", záchrany na poslední chvíli, všechno, co bylo out už v devadesátkách, to všechno je v Interceptoru. A nefunguje to. Režie je slabá, hlavní hrdinka naprosto nezajímavá, souboje bez nápadu, logika sedí někde vzadu a pláče. Dialogy jsou jedno klišé za druhým, motivace postav nezáživná. A tak se na chvíli zapíše do paměti jen pěna a žiletkový drát. A trochu i Chris Hemsworth. Ale to je málo.