Brejlil

Netradiční začátek, navíc ve francouzštině. Pěkná akce v italském městečku. Titulková sekvence s nejdepresivnější písní v celém kánonu bondovských otvíráků. Roztomilá a velmi zábavná scéna s Anou de Armas. Christoph Waltz je přesvědčivý i na velmi malém prostoru, zato hlavní padouch se přes značnou vyšinutost vyznačuje i nudou. Nuda tu a tam vyskočí i na diváky, ale naštěstí tak na pět minut celkem. Akce je solidní, byť není zas tak "kulervoucí", Fukunaga solidně odrežíroval i ty neakční scény a občas se blýskl zajímavým vizuálním nápadem, herci se snaží, byť to tedy není úplně shakespearovské herectví, v rámci žánru je nadstandartní. Rozhodně jde o nejradikálnější snahu o změnu od dob George Lazenbyho a více než důstojné rozloučení Donalda Craiga s ikonickou postavou.

Vizuálně působivá destrukce jednoho z mýtů artušovského okruhu. Gawain by tak chtěl být rytířem, ale nakonec na to asi nemá. I když kdo ví. Mnohé různé jednotlivosti nejsou napoprvé moc pochopitelné a film občas ztrácí tempo, ale vždycky to něco zachrání. To platí hlavně o celé epizodě se sv. Winifred. A tu a tam potěší drobnosti, třeba maňáskové divadlo. Patel je dobrý, překvapila ale Alicia ve dvou diametrálně různých postavách.

Na jedno užití docela dobré. Po druhé už bych některé scény docela přetáčel. Přesto spokojenost. Až na tu děsivost s růžově neonovým sporťákem, což byl CGI hnus.

Tak tohle se nepovedlo. Děsivě nesympatická hrdinka, spousta scén o ničem, dokonce i Cate se asi nudila. Scénář obsahuje víc chyb než ementál děr, a pokud jde o charakterizaci postav, tak asi psal každou scénu s Hannou někdo jiný. Inteligentní, vzdělaná, připravená na všechno? A pak se v marockém "zapadákově" diví elektřině? Kterou viděla už v tom bunkru. Jediným, a to ještě diskutabilním kladem, jsou akční scény. Ale to mi tedy nestačilo.

Film se z lehce nerealistické, ale pořád ještě "reálné" komedie zvrtne ve velmi černou, drásavě nehezkou moralitu, kde se jde až na "dřeň" české "národní povahy". Sama absurdní zápletka je něco mezi černou komedií a psychologickou tragedií, kde se postavy vzájemně napadají, omlouvají, pomáhají si i se podrážejí. Co opravdu potěší je budování atmosféry přesnými, byť nepříliš nápadnými prostředky, skvělým vedením herců a pevnou rukou, kterou debutující režisér vládne kameře, střihu a vůbec všemu, co se v českém filmu zas tak často nevidí.

Se ztrátou milované bytosti se lze vyrovnat různě. I cestu k odcizenému potomkovi lze nalézt různě. Markusovu metodu tak úplně nedoporučuji. Byť se při ní Dánsko zbaví motorkářského gangu a Markus najde i několik naprosto nečekaných přátel. Kombinace psychologického rodinného dramatu, akčního filmu, černočerné komedie a pohádky skoro caprovského střihu překvapivě funguje. A to především zásluhou naprosto skvělých herců, kterým věříme i ty nejabsurdnější myšlenkové pochody.

Nabité hláškami, nabité krví, nabité někdy dosti nekorektními vtipy. Už úvodní "I'm Johnny Cash" ukáže, co můžeme čekat. Likvidace návnady v brutálně krutém stylu, "osvobozování" Ricka Flaga, romance Harley Quinn s rádoby diktátorem a její sebeosvobození, to jsou vrcholy filmu. Finále je už trochu slabší, ale i tam se objeví některé solidní nápady. Nevadí ani ty "dospělé" okamžiky, předně pomáhají budovat postavy (a ty jsou na komickou ulítlost prokreslené solidně) a hlavně, Gunn je opět shodí nějakým nehorázným vtipem. Elba má charisma, Margot je pořád stejně ujetá a Sly dostal jednu z nejlepších rolí své kariéry vůbec. Palec nahoru pro Warnery, že si něco takového dovolili.

Průměr. Typická ukázka letního blockbusteru, tedy příběh je lehce klišoidní, herecké výkony odpovídají zadání, a produkční hodnoty jsou na slušné, někdy dokonce velmi slušné úrovni. Lehce klišoidní Japonsko, protože kde jinde může být usazen klan, co svou moc odvozuje od bohyně Amaterasu, než na japonském hradě, plném lampionů v lese i ve vodním příkopu, a kde jinde se může "schovávat" jakuza, než v neony ozářených uličkách. Zatímco oba hlavní hrdinové se chovají docela logicky, hlavní padouch je naprosto neschopný. Protože scénář... Ano, padouch má sice zbraň, kterou z bezpečné vzdálenosti likviduje různé části hradu, ale na hlavní hrdiny si stejně nepřijde. A tak nakonec asi nejzapamatovatelnější částí jsou psychedelicky neonové titulky. A poučení: nepodceňujte japonskou "babičku" s vějířem v ruce.

Fanoušci Madse Mikelsena si přijdou na své, protože z plátna prakticky nesleze. O druhé hlavní roli nemá cenu se zmiňovat, protože režijní pokyny zněly jasně "Tady lež a moc se nehýbej, sténání uděláme v postsynchronech." Film je pomalý, s pěknou kamerou, nijak pěkným medvědem a spoustou času na přemýšlení. A tady to trochu zaskřípalo. To bylo jeho letadlo nebo ho jen našel? A proč s českou (nebo snad československou) registrací? A kolik už uběhlo na začátku času? Nápadité mi ale přišlo to, jak precizně fungující pilot, soustředěný na úkol přežít, začíná kupit chyby, snad ochromen tím, že má odpovědnost i za jiného.

Asi nejlepší Jasonův film od Sbal prachy a vypadni. Guy se obešel bez všech svých trademarkových vyfikundací a přímočaře natočil film o penězích a pomstě. No, přímočaře. Už asi na začátku mu došlo, že dnešní divák nemusí být tak jednoduchý, jak se to jeví, tak mu to trochu (ale jen trochu) zkomplikoval nelineárním vyprávěním. Temné, drsné, dost zlé, hlavní hrdina není zrovna klaďas, ale něco tomu chybí. Těžko definovatelné něco, co by to opravdu dokázalo poslat do pětihvězdičkového skóre. Ale i tak rozhodně shlédnutelné a možná na druhý pohled film do těch pěti hvězdiček pošlu.