Brejlil

Skoro by to mohl být nejlepší film Luca Bessona, nebýt poměrně necitlivé a překvapivé kombinace humoru s vážně myšleným dějem. Ty karikaturní postavičky, mezi kterými vede Tucker, jsou skoro jako pěst na oko a nutí chudáka diváka k schizofrennímu přístupu. Ovšem vizuální stránka mi vždycky zvedne náladu.

Už se skoro zdálo, že Menzel má na Hrabala "patent", zřejmě ale zapůsobil věk, dlouhá tvůrčí přestávka a nesmyslné požadavky producentů na možnost vysílání v prime-time. Zrovna tento Hrabalův román je totiž velice explicitní a bohužel mám pocit, že umírnění (sexuální i násilné scény jsou prostě nivelizovány nebo úplně vynechány) zabíjí ducha románu. V knize je jasné, co Dítěte přitahuje na Líze a také, jak vlastně vztah dopadne, ve filmu nic. Také zmizela nejednoznačnost vypravěče, z člověka oportunně využívajícího každou příležitost k obohacení se stal jakýsi idiot, který prostě jen proplouvá dějinami. V knize nelze oddělit smyšlené od skutečného, ani nelze zjistit, jaký vlastně Dítě opravdu byl, snad jen, že ke konci trochu "zmoudřel", ve filmu se idiot Dítě změní v zmoudřelé Dítě, aniž pochopíme proč. Až na pár světlých okamžiků je Menzelův počin bohužel hlavně nuda a všechno provokativní Hrabalovy předlohy se vypařilo. Nějak se začínám opakovat, ale je to tak... Hrabal pro neškodné "Nováky", který nebude provokovat Radu pro televizní a rozhlasové vysílání... Aspoň v tomhle byl Menzel vizionář. (Psáno počátkem 2009 po několika neskutečných výrocích této Rady.)

Všichni se snaží srovnávat Nebeské jezdce s Tmavomodrým světem, jde ale o nesrovnatelné filmy. Polák měl v roce 1968 minimální prostředky finanční i technické, ale měl silný, autenticky působící scénář, který popisuje běžný život u bombardovací perutě v Anglii. Ta podle složení není československá, spíše jde o několik Čechů a jednoho Slováka u nějaké britské perutě. Kolotoč náletů, brífinků, čekání na vzlet, zábavy a schůzek s britskými děvčaty je zobrazen civilně bez patosu a přepjatého důrazu na hrdinství. Polák se mohl opřít o umírněné civilní herectví mezinárodního obsazení a nedostatky nahrazoval vynalézavostí. Pro natáčení byla použita snad jen dvě letadla (jedna Dakota byla přestavěna tak, aby vypadala jako Wellington a výsledek byl i letuschopný, s druhou Dakotou se markíroval provoz na letišti), a objevují se ty nejznámější "anglické" lokace v Čechách. Výsledkem je uvěřitelný příběh, který dodnes zaujme.

Po mnoha stránkách tato dnes skoro kultovní sci-fi beznadějně zastarala. Vizuální podoba je poplatná době vzniku, a více než budoucnost připomíná výstřelky designu 60. let. Film je velmi pomalý, vlastně bezkonfliktní: všichni bez námitek sledují určitý cíl, střídají se ve službě, relaxují při divné hudbě, a když se objeví zádrhelík, pasivně čekají, až opět odezní. Jediné dramatičtější místo je objev a průzkum starobylého kosmického plavidla. Výkřik "Byli to lidé!" si pamatuji od dětství. Myslím, že postavení jakéhosi milníku české sci-fi je trochu nezasloužené (Vávrův Krakatit je rozhodně lepší), ale další pokusy o podobný žánr dopadly mnohem hůře.

První a asi také poslední český film-noir, a zřejmě stále nejlepší český detektivní film. Jsou zde sice drobné i velké nedostatky: v knižní předloze je periferie mnohem depresivnější, nedozvíme se motivaci postav, některé scény (většina těch, kde se objeví dr. Chrudimský) jako by vypadly z červené knihovny, apod. Většina filmu je ale pozitivní: Marvanův revírní Čadek, spíše otrávený (a otravný), než nějak zapálený pro věc, Fróny Dany Medřické, která propadne fatalismu, ale jejíž postoj k autoritám je zajímavě individualistický, kamera, která využívá z toho mála, co jí dekorace mohly nabídnout, úplně všechno. Je smutné, nepodařilo-li se za dalších 60 let natočit lepší detektivku, ale tento žánr zřejmě nemá v Čechách nejlepší postavení.

Absolutní blbost, kde se vyřádil hlavně Hark Tsui se svým kameramanem. Bohužel místo gradace film začíná nudit a závěrečná destrukce je opravdu zlá (ať žije product placement, který dokáže zachránit život). Ovšem šílený Rodman a jeden geniální převlek JCVD stojí za shlédnutí, alespoň jedno.

Z filmů s určitým přesahem (dvojka) a atmosférou (jednička) se stal skoro tuctový akční blockbuster, který potěší nápaditou destrukcí, ale po skončení vyšumí. Škoda.

Sebeparodie je zvláštní žánr. Na jedné straně by vlastně měla být snadná, protože tvůrci mají s parodovaným žánrem velké zkušenosti, ale pořád je tu to nebezpečí, že se jejich dílko začne brát vážně buď samo, nebo diváky. Z čeho Pytlákova schovanka vybruslila, tam Akční hrdina spadl. A tak zbývají jen některé jednotlivé vtipy (akční Hamlet, parodické odkazy na Stallonea apod.), ale celek pohromadě nedrží. Vůbec nejhorší je O'Brien jako malý Danny, který mi není sympatický a hrdě se tak řadí po bok "hvězdy" Culkina.

První polovina je rozhodně lepší než ta druhá, Upíři i přes veškerou Rodriguezovu snahu vlastně nejsou nijak zajímaví, jejich likvidace je spíše nuda. Zato začátek, Clooneyho charisma se šíři z plátna, zatímco Tarantino si svého cvoka vychutnává. Jen Keitel je spíše jen do počtu, tak "unaveného" a na půl plynu jsem ho snad nikde jinde neviděl.

Dvojka je asi lepší než jednička. Koncept nápodoby japonských krváků byl opuštěn a ten nový je zaměřen na dialogy, brutální rvačku dvou žen v přívěsu a opět dialogy, občas opepřené černým humorem. Co více od Tarrantina chtít?