Brejlil

Přiznám se, že ze začátku jsem jen vstřebával velké překvapení. Jeden z filmů, citovaných jako zásadní pro dějiny vnímání vietnamského syndromu začíná dlouhým představováním postav, skoro nekonečnými přípravami na svatbu a dokonalým předvedením života v ocelářském maloměstě kdesi ve Státech. A to překvapení: komunita je pravoslavná a původem jsou to Rusové. To mně chvíli fascinovalo více, než např. kompozice některých scén. Bojových scén ve Vietnamu, které by byly nabité pyrotechnikou a brutálně přímočarou akcí, se nedočkáme. Hrdinové padnou do zajetí a vykoupí se z něj jen děsivou ruskou ruletou. Tento film není tak depresivní jako Coppolova Apokalypsa, a není ani tak zjednodušující jako Stoneova Četa. Nutí diváka přemýšlet, jak by se zachoval on, jestli by v sobě našel vůli přežít, jestli by nedopadl jako postava skvěle ztvárněná Walkenem, a tak by se dalo pokračovat.

Přiznám se, že mně tato německá komedie velmi překvapila. O německém smyslu pro humor jsem po všech těch Nosáčích dost pochyboval, a teď tohle. Chytré, trochu posmutnělé, plné dobrých špílců a gagů, a dokonce i chytře natočené.

Skvělé, jeden z nejlepších filmů o 2. světové válce, a prakticky nejlepší "ponorkový" film. To, že ukazuje "tu špatnou stranu" už snad dneska nehraje roli. I v německém námořnictvu byli vojáci, kteří jen sloužili vlasti, protože se jim to řeklo, a nad následky svých činů příliš nepřemýšleli. I jim šlo jen o jedno, přežít. A přežít peklo v ponorce muselo být děsné. Scény, kdy posádka jen bezmocně čeká na dně, než se kolem vyzuří nepřítel s hlubinnými bombami ,jsou opravdu tíživé. Ani úvodní sekvence zoufalé chlastačky před další plavbou na náladě nepřidá. Samostatnou kapitolou je technické provedení, dlouhé běhy úzkou, klaustrofobickou lodí právem vstoupily do dějin práce s kamerou. Herecké výkony těžko mohu hodnotit, ale Prochnow hraje svého kapitána se správnou směsí fatalismu a odhodlání.

Nemyslím si, že by to bylo tak špatné, jak naznačuje hodnocení většiny. Jistě, není to veledílo, ale relativně příjemný, dobře natočený a docela inteligentní akční film.

Je zajímavé, jak všichni hodnotí něco trochu jiného. Když jsem film viděl poprvé v kině, vyvrávoral jsem z Lucerny do denního světla s pocitem naprosté neskutečnosti. Jako by mi někdo dal palicí do hlavy. Ta naprostá nesmyslnost války čiší z každého okénka, pokud není válka (tedy někteří její aktéři) rovnou v podstatě zesměšněna. Tak chápu slavnou scénu po náletu na vietnamskou vesnici, ve které se Duvallův poručík rozhoduje, zdali surfovat čili nic. "Mám rád vůni napalmu." Děsné. Režisérův "Redux cut" je možná zbytečně delší, protože mi připadá, jako by ředil tu pochmurnost kratší verze, zase ovšem ukazuje něco dalšího z aspektů války... Konec je ovšem mnohem beznadějnější, než v té krátké verzi.

Zřejmě nejlepší celovečerní film Monty Pythonů, byť možná nemá takový filosofický podtext jako Smysl života. Jedna skvěle vypointovaná scéna střídá druhou a nemohu říci, která část je nejlepší.

Nezajímavý pokus o thriller se šokujícím koncem. Jediná pěkná věc jsou lokace ostrova s podivnou sektou.

Rádoby psychologický thriller, který nezaujme, je neslaný nemastný, a hlavní hrdinka mi připadá velmi nepravděpodobná.

To se ani hodnotit nedá. Zatímco Cannibal holocaust má alespoň jakýsi nápad a vtip v provedení, tohle je prostě jen ubohost. A i ty gore efekty jsou smutně nezvládnuté, jedna blondýnka visící za prsa to nezachrání.

Mamutí vysokorozpočtová podívaná, která ale kromě té podívané nepřináší nic. Psychologie postav? Veškerá žádná, Caesar Rexe Harrisona je protivný, Marcus Antonius Richarda Burtona nerozhodný a Kleopatra je jen krásná, ale jakoby naivní. Tak zbývají jen dekorace. Ty ovšem stojí za to.