Brejlil

V posledních zbytcích kdys neprostupného pralesa Amazonie žije indiánský kmen Metatapikoschiků, posledních lovců hlav. Mezi ně nás zavede tento unikátní dokument z produkce National Geographic. Na vlastní oči tak... A sakra, jde o jiný film! Do divočiny největšího norského města Ušlu mezi okravatované lovce hlav nás zavede tento film z produkce Yellow Bird. Na vlastní oči tak můžeme vidět, jak těžký a náročný je jejich život. Každodenní jednání s klienty, náročná žena, drahý dům, stresující vedlejší zaměstnání zloděje. A jak se život ještě zkomplikuje milenkou a neústupným žadatelem o místo! Ani v tomto filmu nechybí les, nahota, krev a zabíjení. Metatapikoschikové by mohli závidět. Přesto není tento film na celých pět hvězdiček, protože zpočátku mu chybi drajv a upřímně, vlastně až do konce jede s přiškrceným plynem. Přesto si z něj odnesete solidní divácký zážitek. Například chlap+fekálie+traktor+mrtvý pes, to každý den nevidíte.

Problémem filmu je scénář, a to především jeho druhá polovina. Od odjezdu do Jemenu se běh věcí stává jen přehlídkou stokrát viděných a stokrát slyšených klišé. Slouží ke cti Hallströmovi, že z toho neudělal úplně sladkobolnou limonádu a jednou za čas (nepředávkovávám se romantickými komediemi) je takový film snesitelný i pro mě. Zvlášť když je slušně naplněn suchým anglickým humorem a navíc neodolatelným skotským přízvukem hlavního hrdiny. Úplně jsem chápal, co na něm vlastně slečna Harriet vidí.

Celkem jsem se bavil. Kreml - výborné, Dubaj - vynikající, Bombaj - dobré, konec: no nebylo to úplné WTF, ale vítězství ducha nad hmotou producentů to rozhodně také nebylo. Cruise: standard, Pegg s Rennerem: příjemné osvěžení. Zápletka: možná trochu nejasná. Příště by ale mohla být Praha za Prahu, protože budapešťsko-moskevský guláš rozhodně příliš nefunguje.

Švédskou verzi jsem ohodnotil třemi hvězdičkami, tady dávám čtyři. Přitom je to vlastně to samé. Skoro se zdá, jako by se vracela praxe 30. let natočit jeden film několikrát v různých jazykových mutacích. Je to skoro přes kopírák (odchylky se najdou, ale mnoho jich není, například odpadl Mikaelův osobní zájem na Harrietině případu). Je to samozřejmě vycizelované po stránce formy, kamery, střihu, skvělého zvuku a neméně skvělé hudby. Některé věci byly trochu over-the-top, například titulková sekvence. Co také zamrzí, měl jsem pocit, že Finchera to někde během příprav přestalo bavit, a protože nevymyslel, jak se vyvázat ze smlouvy, nakonec film natočil. Chybělo mi zaujetí látkou.

Civilně laděná Smrtící epidemie. Jenže není tak akční a občas působí dost odbytě. Rabování je spíš nuda, konec je dost narychlo a to si teď na další "problémy" nevzpomenu. Ovšem jako prevence proti šíření prudce nakažlivých chorob je to záslužný film a ruku hned tak někomu s rýmou nepodáte.

Každá doba plodí svoje vlastní sociální pohádky a i když tohle není Frank Capra, je to přesně ten typ. Není to film o tom, jak svět vypadá, ale jak by měl vypadat. I přistěhovalec má duši, i milionářský kvadruplegik má duši a všichni kolem taky mají duši. Velkou výhodou je, že Francouzi mají pro tyhle filmy docela cit a tak nějaké masivní citové vydírání nenastane. Taky nenastane žádné velké trapno. Jednou za čas, proč ne. A vtipné je to taky dost.

Upřímně, čekal jsem to horší. Tak horší, že do kina jsem se na to ani nehrnul (stejně 3D nikdy, jsouc prakticky jednooký, neocením). A? A nebylo to tak zlé. Bylo to... Dlouhé. Po asi dvou hodinách filmu jsem se se zájmem podíval, kolik zbývá do konce. A ještě hodina, protože teprve hodina uběhla. Takhle je to dlouhé... Proč? Protože se většinou nic neděje. Ano, audience u krále a následující honička Londýnem docela ujdou, ale pak dlouho nic. Mořské panny a pak zase dlouho nic. Vlastně nic až do konce. Klady: rozumný scénář, který sice není úplně konzistentní, ale nepůsobí jako něco po deseti jointech, kamera, výprava, Zimmerova hudba. Zápory: nudný Depp, nudný Barbossa, nudný Černovous, nudné skoro všechno. Nad nudu vystoupí scéna s mořskými pannami a to je zase tak nějak všechno. I ta přeplácaná trojka má jiskru a občasné osvěžující úlety, tohle nemá nic a ještě to klade spoustu otázek. Proč Španělé mluvili anglicky (to by se asi Verbinskému nestalo), k čemu ta komplikovaná šaráda s kalichy, jak asi pramen mládí ví, že má fungovat na slova aqua de vida (že by ho Ponce de Leon učil španělsky?) a takových otázek mám spousty. Proč? Protože Marshall není Verbinski. U Verbinského jsem neměl čas na podobné otázky, protože skoro pořád se něco dělo. Tady sleduju putování odnikud nikam a mám na otázky čas.

Dokument, který s jistou mírou nostalgie popisuje život Georgese Mélièse, jeho režisérský vzestup a pád a poté skoro až zoufalou snahu zachránit, co se dá, z jediné dochované barevné (tedy barvené) kopie jeho slavné Cesty na Měsíc. Je sice pravda, že člověk, více obeznámený s počátky filmu a Mélièsovou osobou zvláště, najde asi jisté nesrovnalosti a zjednodušení, ale nostalgie nad zaniklým světem a nadšení z jeho alespoň chvilkového vzkříšení, nad těmito úvahami vítězí. Zajímavé jsou především ukázky dobové techniky, například "kolorizace" jako trpělivý, zdlouhavý, drahý a špatně placený (frank denně pro kreslířku) proces.

Přiznávám, čtyři hvězdičky by byly asi spravedlivejší. Rango občas ztrácí rytmus, ale protože i tehdy se na něj naprosto skvěle kouká, tak pět. Film začne netradičně, skoro jako nějaká ptákovina a la Woody Allen, ale pak se bezejmenný chameleon ocitne v pouštním Zapadákově a voila, vítejme na Divokém západě. Verbinski balancuje mezi parodií na klasické westerny a poctou a musím ocenit, že se mu to velmi, velmi zdařilo. Příběh je samozřejmě ten nejprofláknutější: bezejmenný cizinec přijde do Zapadákova, každého ohromí, a stane se šerifem, ale... Do toho osamělá dívka v nesnázích, proradný starosta, slavný pistolník, Indián, Duch Západu se spoustou mouder a rázovití obyvatelé Zapadákova. Západ slunce za Monument Valley, echtovní hudba, mexičti los mariachos (omlouvám se, není-li to správně) a... A co více? Doporučuji shlédnout v originále (Depp je Depp a Nigh je Nigh, co si budeme vykládat) a počkat do titulků, protože pecka jménem Rango stojí za to. A mimochodem, když Rango zvedal z prachu šerifskou hvězdu, sice jsem se nablble usmíval, protože tak to má být, zároveň se mi svíralo hrdlo, protože takový má správný šerif být... A smekám před lidmi z ILM, jejich práce je fantastická.

Moje první setkání s fenoménem Rychle a zběsile. Mno, akce je dobrá, je-li. Je jí ale zoufale málo a výplň mezi jednotlivými dávkami adrenalinu je hrozná. Klišé střídá klišé, stokrát viděné scény, které byly zoufalé již v polovině 80. let, se vyskytují v množství větším než velkém a Vin Diesel se pomalu ale jistě vydává směrem Stevena "Sádla" Segala. Ještě že je tu Dwayne Johnson, ze kterého kape testosteron všemi póry a na některou část ženského osazenstva je docela příjemná podívaná.