evapetra

Kouzelné uličky a zákoutí staré Prahy se mění pod vedením režisérky v jedno velké dětské hřiště. Ve filmu mi přišla nejpovedenější ta část, kdy malá holčička zapojuje do hry doma nečekané objevené zvířecí kamarády. Pozdější honička za za zmizelými zvířaty mě bavila už trochu méně, ale užívala jsem si město a sympatické dětské herce. Bez většinou rádoby vtipného počínání postav v úlohách dospělých bych se klidně obešla, i když to byly excelentními komiky obsazené role. A nejde o tu postavu prodavače balónů, spousta poskakujících a poletujících balónků hravě poetickou atmosféru pěkně dotvořila.

Ač už začínám být trochu alergická na výraz herecký koncert, tak tady k tomuto filmu se vlastně dost hodí, už jenom kvůli tomu muzicírování. Co na tom, že jde o neherce. Tak přirozeně sehrané jakoby nechtěně humorné situace se jen tak někde nevidí. Akorát doma nebo na návštěvě, ovšem. Nejde ale jen o legraci, film zahraje i na vážnější notu ve chvíli, kdy oba kamarádi muzikanti nad sklenkou dobrého pití probírají své uplynulé životy.

Jsem ráda, že jsem si po zhlédnutí Pouhé formality mohla tady v diskuzi přečíst, jaká byla vlastně ta pointa filmu, protože bohužel patřím mezi ty, kterým to nedošlo. Takže už nemusím tolik tápat a lámat si hlavu nad otázkami co, kdy, proč a jak. JIstě bude stát za to, podívat se na na film znovu a už si jen vychutnávat přesvědčivé herecké výkony obou hlavních hvězd.

Trefný glosátor Čapek v podání Vlastimila Brodského, celý další herecký ansámbl a na tak malém prostoru spousta komických situací dělají z tohoto dílka jednohubku k nakousnutí.

Podle hodnocení a prvních komentářů, které jsem si k tomuto filmu kdysi přečetla, jsem očekávala, že se budu trošku nudit, naštěstí se tak nestalo. Všechny obrazy ze života britské premiérky, jak z jejího soukromí, tak z politiky podala Meryl Streep s pozoruhodným citem i razancí, všude tam, kde bylo jednoho či druhého zapotřebí. Uvítala bych ale přece jenom, kdyby se film více zabýval politickým obdobím nekompromisní dámy, než jímavým pohledem na její postupující ubývání sil a stárnutí. Kdyby bylo dosud natočeno několik filmů o této osobnosti, tak bych brala, že je třeba ještě dalšího pohledu na věc, ale jelikož tomu tak není, větší záběr do zákulisi jejího železného vládnutí mi tady chyběl. Viděno v rámci projektu 52 Films by Women

Viděla jsem hodně dávno, ale na strhující výkon Jany Štěpánkové v roli Marie Stuartovny nemůžu zapomenout. Jak přesvědčivě ztvárnila hrdost, noblesu, statečnost a odvahu skotské královny v hlavní roli Schillerova dramatu. Mrzí mě, že už si ale nepamatuji, a nikde se mi nepodařilo najít, která její kolegyně hrála v tehdejším televizním přenosu z divadla S.K.Neumanna její soupeřku Alžbětu.

Svižný bigbít zlatých šedesátých. Nakažlivý výkřik nadšení a radosti.

Mám trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně jsem obdivovala přesvědčivý výkon Josefa Abrháma během jeho celodenního putování od televizoru k televizoru a od telefonu k telefonu, na druhé straně straně mě otravovalo infantilní kuňkání hlavní hrdinky v retrospektivních sénách.A proč zrovna tady bylo nastoleno téma rasizmu? Nepochopila jsem.

Film teče spíše pomalu a líně na rozdíl od té divoké řeky v Montaně. Docela příjemně strávené dvě hodinky, ovšem za pár dní si z toho všeho budu pamatovat jen krásné záběry té divoké přírody. Na rozdíl od podobně poeticky laděných počinů Kachyňových, jakými jsou třeba Zlatí úhoři nebo Smrt krásných srnců, už nemám potřebu se někdy znovu k tomuto filmu vracet.

Karel Kachyňa nejenže viděl lidi takové, jací opravdu jsou, ale taky ten svůj pohled dovedl ve své filmařině mistrně zprostředkovat ostatním. Herci pod jeho vedením nehrají, ale jsou těmi, které mají představovat. U filmu z prostředí pracovní party a z počátku šedesátých let bych očekávala ještě nějaké ty dozvuky budovatelského nadšení, tady jde ale především o citlivě podaný románek nerománek mezi zkušeným mužem a dospívajícím děvčetem. Když ke zmíněným kladům připočtu ještě kouzla s kamerou, nemůžu hodnotit jinak než nejvýš.