evapetra

Přemýšlím, jaký by mi k tomu filmu seděl konec, když s tím skutečným jsem nebyla spokojena. Celý ten děj se plácá mezi velmi silnými a pozitivními momenty a mezi neskutečně klišovitými okamžiky. Takže jakýkoliv takhle rázný závěr by mi připadal poněkud násilný, ať už pozitivní nebo zlý. Buď je celý svět krásný a nebo stojí úplně za hovno. Copak mezi tím už nic není? Nemám pocit, že k určitému zamyšlení nad smyslem Trevorova snažení bylo nutné až takto šokovat. Viděno v rámci projektu 52 Films by Women.

Sympatický mix klasické britské detektivky s humorem ve stylu francouzských Četníků. Ideální seriál k odlehčení od depresivně mrazivých krimi seriálů poslední doby, ať už z evropského severu nebo třeba z USA. Není špatné se občas takto zahřát v paprscích žhavého slunce, v prostředí nádherného karibského ostrova. A bavit se nad tím kontrastem mezi upjatým britským policistou a rozvernou partou z místní policejní stanice.

Příjemná zábava se sympatickými herci. Unni Bernhoft je té v uniformě pikolíka náramně roztomilá. Viděno v rámci projektu 52 Films by Women.

Zcela zbyteční andělé. Bez nich by to možná mohl být aspoň průměrný film.

Výborný thriller, při kterém mrazí v zádech a tuhne krev žilách o to víc, když si divák uvědomí, že je příběh zfilmován na základě skutečných událostí. A může jen smutně nesouhlasit se zákony takzvaného civilizovaného světa, ve kterém mají zločinci větší práva než jejich oběti. Daniel Auteuil se tím vším propil a prosmutnil s opravdovým nasazením. Strhující hudební složka se výrazně podílí na celkové atmosféře filmu.

Není to komedie, kterou by se člověk nahlas prochechtal, spíše sleduje neustále ůtrapy ubohého pana Milana s pobaveným škodolibým úsměvem a ke konci mu ho až začne být líto a skoro mu přeje, ať se mu ta jeho jakkoli nepěkná zakázka podaří. Lino Ventura uměl být tak krásně naštvaný a rozzuřený!

Moji oblíbení herci, Kostka i Pucholt mě svými výkony rozhodně nezklamali, měla jsem spíše problém s jejich postavami. Nebyla jsem schopná se vcítit či vžít ani do jedné z nich, proto jsem si asi film nevychutnala. Vlastně, ten Pucholtův Žluťásek, jeho postava věrohodná a uvěřitelná pro mě byla, ale čerstvý tatínek Kostka podle mě vystřízlivěl později než bych očekávala.

Kouzelné uličky a zákoutí staré Prahy se mění pod vedením režisérky v jedno velké dětské hřiště. Ve filmu mi přišla nejpovedenější ta část, kdy malá holčička zapojuje do hry doma nečekané objevené zvířecí kamarády. Pozdější honička za za zmizelými zvířaty mě bavila už trochu méně, ale užívala jsem si město a sympatické dětské herce. Bez většinou rádoby vtipného počínání postav v úlohách dospělých bych se klidně obešla, i když to byly excelentními komiky obsazené role. A nejde o tu postavu prodavače balónů, spousta poskakujících a poletujících balónků hravě poetickou atmosféru pěkně dotvořila.

Ač už začínám být trochu alergická na výraz herecký koncert, tak tady k tomuto filmu se vlastně dost hodí, už jenom kvůli tomu muzicírování. Co na tom, že jde o neherce. Tak přirozeně sehrané jakoby nechtěně humorné situace se jen tak někde nevidí. Akorát doma nebo na návštěvě, ovšem. Nejde ale jen o legraci, film zahraje i na vážnější notu ve chvíli, kdy oba kamarádi muzikanti nad sklenkou dobrého pití probírají své uplynulé životy.

Jsem ráda, že jsem si po zhlédnutí Pouhé formality mohla tady v diskuzi přečíst, jaká byla vlastně ta pointa filmu, protože bohužel patřím mezi ty, kterým to nedošlo. Takže už nemusím tolik tápat a lámat si hlavu nad otázkami co, kdy, proč a jak. JIstě bude stát za to, podívat se na na film znovu a už si jen vychutnávat přesvědčivé herecké výkony obou hlavních hvězd.