Styxos

loňskej Rédl pro mě byl obrovský překvapení v žánru noir a zvlášť s ohledem, že se jednalo o domácí produkci. Byl jsem zvědavej, s čím scénarista Miro Šifra přijde dál... a odpověď dorazila letos ve formě Zrádců. Což je další Šifrův příspěvek do žánru noir, kterej přetejká barvama a je sluníčkovej (což zdůrazňuje žlutý auto a mikina jedný z postav), ale hluboko uvnitř je tmavej jak dehet a prohnilej až do morku kostí. Zrádci začínají úplně prostě - dva kluci, který možná každej den potkáváte na ulici, se rozhodli živit prodejem drog. A ten jeden ještě navíc donáší policajtovi z protidrogovky. To co začíná zdánlivě nevinně a jednoduše, se pak brzo začne hroutit jako domino a od nízkejch pater společnosti jde až nahoru, do světa báječných a bohatých, který mají svý tajemství, co si snaží řešit v rámci rodiny (tady jsem si vzpomněl na Chandlera). A v rámci šesti dílů vidíte, jak jsou jednotlivý lidi provázaný a že fungují jako organismus. Není to hra jenom na zrádce. Je to hra na manipulovaný a manipulátory, což byl hodně silnej prvek u Rédla (kdy si estébák pohrával s prokurátorem, co to myslel dobře). Tady už je to víc provázaný a víc propojený. A teprve v posledních dvou dílech poznáte, jak moc. Čím víc se odkrývají karty, tím víc zjišťujete, jaký byly skutečný úmysly aktérů a kdo je ve skutečnosti oběť. A kladete si otázky, kdo je tu hrdina a kdo jeho průvodce. A co je hlavní a z čeho mrazí je to, že tyhle věci se nám dějí dnes a denně za dveřmi našich domovů. Každý z nás nejspíš zná nějakého Davida. Imho musím vyzdvihnout celý herecký obsazení, hlavně Lenka Krobotová mě dostala a krade si to pro sebe. A pak ta titulní písnička nazpívaná paní Rottrovou je naprostá bomba. A strašně úžasný jsou momenty, kdy David sám sebe točí na kameru, čímž naskakuje jako by ich forma vyprávění. O anime vsuvce nemluvě. Tohle je fakt naprostá seriálová šleha a stejně jako u Rédla tak ani tady se mi nechce věřit, že to natočili Češi. Možná se fakt blížíme k době, kdy takový žánrovky u nás budou standartem.

fíha. Vím srovnávat se nemá. Ani adaptace s předlouhou. Ani první i druhý díl (ačkoliv tohle není vlastně druhý díl. ale zakončení příběhu). Ale nedá mi to. Bohužel pro tenhle film si pamatuju ten úžasnej začátek z knihy, kde King popisuje jednotlivý démony všech členů Klubu smolařů v dospělosti. A tady to není a chybělo mi to. Film se s tím vlastně vůbec nemaže a místo jednotlivých drobnokreseb jde rovnou na věc. Jeden telefon. Nějaký ty žaludeční nevolnosti nebo něco jinýho a jde se na něco, co připomíná školní sraz starejch kámošů po 27 letech. Ty koláčky štěstí byly opravdu hororový. A pak nám začne kulhat tempo a přistihnete se, že koukáte na mobil a říkáte si: to je to tak dlouhý. A přitom za sebou máte jenom 40 minut. Naštěstí po zdlouhavým intru, kdy se parta vyrovnává s pravdou, film dostane správný tempo. A jde s k jádru. A před vám se najednou objevuje něco, co vlastně není horor (což byl první díl a díky dětem, to skvěle fungovalo), ale film o dospívání. Jasně, je to pořád strašidelný a ten klaun nahání strach. Ale vlastně to není film, co má primárně vyděsit. Celý je to o partě dospěláků, který si sebou nesou démony z dětství kvůli kterým nikdy nevyrostli. A teď je na čase se jim postavit a vyrůst. A taky je to o tom, že na přátelé z dětství by se nemělo nikdy zapomínat, zvlášť, když vás určitým způsobem utvářeli a jsou velkou součástí vaší minulosti. JInak, střídání časových rovin je parádní a nemůžu si pomoct, ale ačkoliv jsou dospěláci sebelepší, tak na ty děti prostě nemají. Potěšilo i cameo SK a ty narážky na spisovatelství byly super třešničkou na dortu.

Tarantinův mix šestákovýho krváku, westernu (svérázná pocta klasikám Sedm statečných a Tenkrát na Západě), divadelní hry (kde každý má svou roli, která se mění) a detektivky, v níž je za Velkého detektivka z rodu Sherlocka Holmese Samuel L. Jackson. První hodina a tři čtvrtě je naprosto dokonalá příprava šachovnice... a pak to celý vypukne. Precizně vypointovaný /několikanásobně ve formě domina/ a řádně krvavý finále.(což je docela "kontrastní" k aktuálnímu Tenkrát v Hollywoodu) A jako třešnička na dortu je tu ta perfektní chemie mezi Samuelem L. Jacksonem, Kurtem Russellem a Waltonem Gogginsem Ps: díky všudypřítomnýmu sněhu naprosto ideální film do vedra

na tenhle film se dá říct především jedno obrovský WOW. Možná za celou svojí kariéru mě Tarantino tak moc nepřekvapil jako tady. A když říkám, že překvapil, tak myslím, že pozitivně. A to fakt hodně. Ale ty důvody úplně prozradit nemůžu, protože tím pak propálím děj filmu... a to fakt nechci. Možná prozradím, že zábava je to pořád velká, ale zároveň je to Tarantinův asi možná nejdospělejší film, ale pořád je tu cítit velký srdce malýho kluka, kterej kdysi koukal na jeden starej film za druhým a toho ovlivnilo na celej život. Což je nejspíš jeden z důvodů, proč se film točí kolem herců a točení filmů. Najdete spoustu skvělý muziky, mraky odkazů na filmy reálný i fiktivní (prostřihy na Daltonovy filmy jsou naprosto skvělý a já bych třeba někdy viděl rád tu evropskou bondovku). DiCaprio a Pitt (ačkoliv si finále pak ukradne pro sebe) jsou v tom filmu naprosto skvělý a sehraný a i když mají nejvíc prostoru pro sebe tak zbytek tu má taky nějakou památnou scénu (pes, Bruce Lee, scéna, kdy Sharon Tate jde do kina na vlastní film je dojemná a zároveň dost smutná...)... a finále je naprostá pecka. A přesně v Tarantinově duchu. Pro mě je tohle asi největší filmový překvapení za dlouhou dobu a rád si ho v životě pustím ještě několikrát.

celou dobu jsem se snažil přijít, jestli je tohle ještě vůbec film pro děti. Jasně, jsou tu děti (hlavně teda to jedno ústřední) a (její) hračky, ale... na mě to celou dobu působilo jako silný existencionální drama, který přesahovalo místy až do hororu (řekl bych, že tvůrci mají dost rádi sérii o jedný zlý panence (v tom starým krámku to bylo dost cítit). TS 4 se zamýšlí nad smyslem existence hraček - ukazuje důvod, proč existují a taky ukazují, co se s nimi stane, když dítě omrzí anebo dítě vyroste. A dovolená v Karibiku to není... Postava kovboje Woodyho na mě ve čtyřce působila jako starej Clint Eastwood (náhoda? nemyslím si), který celý život plni svůj úkol - byl hračkou věrná až za hrob svýmu dítěti. A teď předává zkušenosti nový gardě (tady vůbec byl zajímavej kontrast mezi vnikem Woodyho a V(W)idlíka) a nechci si moc připustit, že už je vlastně v "důchodu" a jeho úkol možná pomalu končí... ale v možný inspiraci westernem mu do cesty přichází osudová žena pro zbytek života... a zase tu musí být jeho nejlepší kámoš, aby mu řekl, že má tentokrát udělat krok vpřed, protože minule to neudělal... že nemá znovu přijít o šanci na novej život. Toy Story 4 jsou pro mě asi nejlepší pixarovkou od V hlavě a zároveň taková odlehčená verze Vzhůru do oblak, jen s tím rozdílem, že Woody není tak protivnej jako Carl Fredricksen.

skoro dvě hodiny dlouhej film o africký divočině, kterej by mohl závidět i National Geographic. Jo, zvířátka vypadaj naprosto perfektně a všechno oku lahodí. Jsou tu ty velký myšlenky, střet mezi humanismem - starostí o řád světa a příklonem k bezstarostnosti. Jako kdyby ten film ukazoval, že v životě se dá jít dvěma cestami, ale i v momentě, kdy už po jedný kráčíme, tak se dá dojít k rozcestí a vydat se po tý druhý. Prostě možnost začít v určitým momentě zase od začátku. A taky je tam trochu tragédie, přijmutí odpovědnosti, otázka toho zda, syn dokáže nést otcův odkaz. Prostě paráda. Bohužel to, co se týhle verzi nepovedlo si z animovaný předlohy přinýst je ta kouzelná jiskra, díky který byl animák tak úžasnej. Ale Timon a Pumba byli perfektní i tady.

filmová báseň o životě, smrti, cti a rozjímání nad životem. O tom, že za skutečný hodnoty se vyplatí bojovat až do konce. Tom Cruise je tady naprosto parádní a užíval jsem si každej jeho rozhovor s Kenem Watanabem. A každou jeho scénu z vesničky. První půlka je úžasně meditativní a snová druhá zase posmutnělá. Edward Zwick je úžasnej a to spojení hudby Hanse Zimmera a kamery Johna Tolla je nádherný. Je mi líto, že jsem tenhle film nikde neviděl na velkým plátně.

obrovská šleha. Asi nejlepší věc, co Jiří Strach natočil. A z Kryštofa Hádka jde fakt strach. Možná jeho nejděsivější role od Kober a úžovek.

je to drsný, temný a šíleně moc dravý. Takže se nechce věřit, že je to český. A že to točil Hřebejk. A přitom stačilo, aby se ke slovu dostala nová scénáristická krev. Miro Šifra na scénu přivádí vyšetřovatele, kterej chtěl na začátku jenom pomoct starýmu chlápkovi, co pohřešoval vnuka. A ten obrat, kterej během těch 4 dílů nastane je hodně drsnej a temnej. Nemluvě o místech, do kterejch ho to zavede. Rédl možná není dokonalej, ale je určitě fajn. Má to skvělý záporáky, ať už to jsou sadistický bouchači Marek Hoffman a David Novotný nebo naopak psychopatickej chlápek z bývalý STB Roman Polák a hlavně to má šíleně silnýho hlavního hrdinu v podání Ondřeje Sokola. Rédl je noir hustej jak dehet a konec s ostnatým drátem je šíleně mrazivej. Na tenhle seriál se hodí věta: dobrými skutky si vydláždil cestu do pekla.

Branagha jako režiséra můžu. Jeho Thor je fajn, Popelka to samý. Líbil se mi i Slídil. No a pak přišel Jack Ryan. Už ten mi nesedl. No a teď je tu jeho Poirot. A ten mi místy přišel celkem bezkrevnej a ospalej - byť se tenhle film celou dobu snažil ukázat pravej opak. Jasně má to skvělý momenty - začátek, a zvrat s Deppovým pomocníkem. A samozřejmě rozzuzlení je naprostá pecka, kde to emočně podpoří ještě hudba Patricka Doyla. Líbilo se mi i zasazení a práce s historickou dobou. A Branagh se sem tam snažil bejt za Sherlocka (víme za kterýho). Nemůžu si pomoct, ale prostě mě to moc nebralo. Ale možná je to tím, že jsem vyrůstal na HP s tváři Sucheta.