Sabrewulf

Hrozná slátanina. Když odmyslím, že největším hororem z celého filmu bylo sledovat to odporné znamínko na ksichtu hlavní hrdinky (kdo dělal casting, proboha?), tak celé to vůbec nedává smysl. Motivace zla a koncept toho řetězce nemá hlavu a patu a mění se, jak se scénáristům zrovna zachce. Zlo nemá ke strašení obětí žádný důvod, ze začátku jsem si myslel, že je straší proto, aby je psychicky donutilo k sebevraždě a ono se tak mohlo "napapat", takže to vypadalo nadějně, tedy že se konečně zbourá klasická demence duchařin (viz můj detailní rozbor V zajetí démonů 2), jenže pak se ukáže, že když zlo chce, do oběti se vtělí a tu sebevraždu v podstatě spáchá proti vůli oběti, takže jsme tam kde vždycky - idiotsky SAMOÚČELNÉ strašení, nemající pro děj žádný význam = sračka. Chybí i nějaký původ toho, proč se všechno motá kolem úsměvů, takže je to tam pláclé nazdařbůh, opět samoúčelně. Asi aby to vypadalo cool. Možná se to tam někde později vysvětlí, jenže  já už v druhé polovině úplně ztrácel pozornost, jelikož má film přestřelenou stopáž a často nudí (2 hodiny jsou pro horor prostě moc). Posledním hřebíkem do rakve je bodací scéna, ve které nejen, že je špatně natrackovaný digitální krvavý flek na těle, ale hlavně se nám tam digitálně ZVĚTŠUJE nůž!!!! Taková fušeřina, jak to mohli pustit?!!! No a nakonec jedno časté hororové... klišé(?), které už mi leze krkem. Svéprávné, zdravé osobě se začnou dít nadpřirozené, hodně nepříjemné věci na psychiku a dotyčná si to prostě nehodí (tím hůř v tomto filmu, kde to na těch sebevraždách stojí). Pojďme si tu spolu tedy položit otázku - o co těm lidem tam venku vlastně jde? Ve dvou případech takové přežívání pochopím: 1) Osoba by hned od začátku(!) věděla, že to, co se jí děje, lze nějakým způsobem zvrátit, takže vidina naděje. Zde to ale zjistí hlavní hrdinka až někde v polovině filmu, po několika hrůzných incidentech, takže než na to přišla, tak čekala jako co? Krevety? 2) Osobu by třeba napadalo nějaké strašidlo, které se veřejnosti fikaně vyhýbá - příklad - v domě by ji napadl nějaký strašák, škrábl by ji na ruce, poškrábal by podlahu a jakmile by osoba volala o pomoc, strašák by před tím, než někdo příbuzný přiběhne do místnosti, utekl/zmizel. Zůstaly by po něm jen ty škrábance a i když by vás příbuzní podezřívali, že jste si tu ruku a podlahu poškrábali sami, vy by jste si byli vědomi, že stačí, aby ho dřív nebo později ostatní načapali a vy můžete proti strašákovi bojovat nějak společně. Tedy opět vidina naděje. Ale tady stojí ta pizda uprostřed místnosti PLNÉ LIDÍ bubák na ni vyjukne, že jí způsobí fyzické zranění a div ne infarkt a JE SI VĚDOMA, že ten bubák je pro ostatní neviditelný a tím pádem jí právem(!) nikdo nebude věřit, tak o co jí jde, kurva už! Nikdo by v takovém depresivním životě nepokračoval tvl. Nikdo. Postavy prostě v duchařinách naprosto nereálně překonávají extrémní psychickou zátěž, protože jinak by film nemohl pokračovat. Už trošku používejte mozek u těch scénářů!

Proboha, kdo psal ten scénář? Kdyby se hned na začátku sešly dvě hlavní postavy a těch pár vět, co prohodily na konci, by prohodily hned na začátku, tak žádný film ani nemusel existovat. Ale protože Marvel scénáristé už melou z posledního, tak nás po celou dobu stopáže bombardují naprosto SAMOÚČELNÝMI konflikty, aby tam vůbec nějaký děj byl. Všechny ty z prstu vycucané zápletky se dějí jen proto, že všechny rasy (lidi, avataři i wakanďané) jednají zbrkle a agresivně (čti degensky) a my kvůli tomu musíme sledovat zbytečných 240 minut. Pamatujete na scénu z Blade 2, jak na začátku přijdou dvě násosky za Bladem, začnou se tam spolu všichni tři bít jako škaredí CGI panáčci a pak řekne jeden z upírů zadrž, přicházíme v míru, či tak něco, což samozřejmě mohli udělat už když "klepali na dveře"? Roztáhněte to do celovečerní stopáže a máte Black Panther2. K tomu připočtu, že Letitia Wright rozhodně není typ herečky pro hlavní role v blockbusterech, ten film celkově nemá na kom stát. Za největší zoufalost považuji postavu Iron Heart. Krom toho, že tato nejspíš náhražka za Iron Mana (HAHAHAHAHA) je tu úplně, ale úplně zbytečná, tak nádherně prezentuje PRÁZDNOTU genderové korektnosti. Vezměte si Iron Mana jedničku. Celý progres Starkovy povahy, tvorbu roboobleku provizorního, tvorbu klasického obleku, testování atd. Tady? Kde se vzala, tu se vzala, aniž by jsme o ní někdy slyšeli, z prstu vycucaná a dosazená Čaputová... ehm... nějaká mladá ultravědkyně a hned má v garáži udělaný fungující oblek a pak lusknutím prstu fungující oblek finální. Na nějaké představování není čas, politika je přednější, tak to tam tlačme horem spodem (úplně stejné je to s Hulkem a následnou She-Hulk). Debilita. Co se týče frančízy jako takové, je opravdu umění udělat dva celovečerní blockbustery s novým světem, postavami, superschopnostmi atd. s tím, že všechno vyjde na prázdno, nic se nikam neposune a v mém případě to absolutně nezabaví. Oba Panterové jsou megazbytečné filmy. Neuvěřitelně prázdná značka. P.S: BLM poklek bílých zajatců už byl jen třešničkou na tomhle hovně.

O čem to sakra bylo? Pokud chtěl Marvel potvrdit to, co už všichni dávno víme a tedy, že nejnudnější Avenger nemá na to, utáhnout celý film, tak se mu to povedlo na výbornou. Strašně nezajímavý děj, hodný tak do jednoho dílu nějakého seriálu, úplně vynechaný zrod Black Widow - prostě vidíme děcko a pak skok "o 21 let později" jako vycvičená agentka, tak jaký to potom celé mělo vůbec smysl? Feminazi stále jede, ve filmu jsou všehovšudy tři chlapi ve výraznějších rolích a všichni tři jsou - jak jinak - idioti, zbytek je babinec. Holčičkám jsem nevěřil jedinou ránu, protože akce je buď degensky digitální, nebo je každý úder na jeden a více střihů, takže i když by holky měly poctivě nacvičenou celou sérii úderů (čemuž moc nevěřím), tak střih to zabil. Přítomnost postavy Red Guardian jsem vůbec nepochopil, nic nepředvedl. Rachel Weisz mi tu byla fyzicky odporná, měla nějakou divně napuchlou hlavu. Napuchlou hlavu měla i ta ségra Black Widov, ale ta byla celkově nějaká tlustá. A hrozně moc nesympatická. Jestli to má být nástupkyně BW, pak potěš koště. Narážky na pozérské doskoky byly tak okecávané a doslovné, až to zcela ztratilo vtip. Strašně zbytečný film. A mimochodem, už jsem totálně alergický na to, když jsou ve filmu postavy určité národnosti (v tomto případě Rusové) a i když stále ovládají svoji mateřštinu, přesto spolu mezi sebou mluví anglicky (hned se mi vybaví třeba CHan a Sanada v Křižovatce smrti 3). A samozřejmě ve snaze zavděčit se divákům stejné národnosti (případně běžnému průměrně gramotnému Amíkovi připomenout, že tyhle postavy jsou TÉTO národnosti), postavy mezi angličtinou prohodí celé věty v ruštině, což je ještě horší. Nedovedu si představit, že bych bydlel se svými českými kamarády v Americe a mluvili jsme mezi sebou anglicky a vždycky semtam nějakou větu česky. Retardace level max.

Stejné feministické hovno jako Kód 355. Jako Kód. Jako -kod- ko ko.. kokokodák. Opět takový ten až karikaturní aktivismus jako že všichni muži jsou zlí, všechny ženské jsou kladné a nefalšovanou parodií už pak byl "voice simulator"-  tedy, že Charlie je vlastně ženská. Tvl to je jakoby tvůrci prostě CHTĚLI, aby to propadlo a dostalo od lidí sadu, to už hlava nebere toto. Krom toho jsou ty ženské hrozně držky, ten třetí nový andílek byla hrozná tlama. Málem jsem vybuchl smíchy ve finále, kdy se všichni zlí chlapi váleli na zemi a začal prostřih na ostatní ženské, co stály opodál. Držka - střih - tlama -střih - ultradržka -střih - megatlama... Stydím se, že to píšu, ale zlatí Andílci s Barrymore, Diaz a Liu. Tam byly za záporáky i ženské a byť to bylo totálně pitomoučké, něco se tam stále dělo, byla tam přestřelená akce, co zabavila minimálně v negativním slova smyslu. Tu není skoro nic, aby se nad tím člověk zlomyslně bavil, neskutečně prázdné. Zasloužený propadák. Aktivisticky tlačená pitomost. Tlačená pitomost. ..čená pito... ..ená pi... ná..pi - ná pipipipipi.

Au, tak tohle bolelo. Takový průser jsem teda nečekal. Jako věděl jsem, že se to bude celé točit kolem těch fakanů, ale předpokládal jsem, že někde v polovině filmu už se do toho přidají i původní krotitelé (ne nutně krocením duchů, každopádně alespoň svojí přítomností v ději). Jakým šokem pro mě bylo, že se tam objevili jen v pár minutovém štěku! Druhá věc byla výměna města za vidlákov a celkově je to moc komorní a to takovým extrémním způsobem, až jsem měl pocit, jakoby v tom prdelákově bylo tak 10 lidí. Úplně mi to připomělo moje pro kamarády určené a v after effectu vytvořené scénky, ve kterých třeba ve škole vystupoval jeden učitel a jeden žák. Aby to nebylo málo, tak tam v celém filmu chytají jednoho ducha. Tak chudé to bylo. Mimochodem, ten duch umí létat, prolétávat skrze zdi a přesto poslušně prchá rovně po polní cestě, aby za ním mohli jet v autě, WTF? A ti fakani se žádného ducha nebáli a všechny přístroje hned ovládali. Dalším negativem pro mě bylo hodně omezené množství humoru zvlášť v kontextu prvních dvou dílů. Nic úderného, jen takové nemastné neslané šolichání (výjimkou jsou akorát Marshmallowové v obchodě). A to úplně nejhorší - celou první hodinu jsem CHCÍPAL nudou, to byl neskutečný OPRUZ. Pamatuju si, jak mě jakožto děcko v kině na jedničce bavila každá minuta. I blbůstka s hádáním karet, prostě všechno. Tady jsem si po asi 45 minutách zapnul malé okýnko bokem a psal do toho komenty k jiným filmům, abych se aspoň trochu zabavil. Vykrádání motivů z jedničky včetně hlavního záporáka, bylo už jen smutnou třešničkou na dortu. Tvl já myslel, že když 1 a 2 jsou na špici a Feigova zrůdnost hluboko dole, tak že toto bude aspoň někde uprostřed a ono to  bylo téměř z deště pod okap. Konec je sice milý, ale už neměl nejmenší šanci přebít tu pachuť abnormální nezáživnosti.

Paráda. Pro mě jednoznačně lepší než první série. Mám k tomu tři důvody: 1) Zatímco jednička se rozjížděla pomalu (ano, v rámci nové série musí být pomalý rozjezd, jenže tam i tematicky to byla vata navíc), dvojka se s tím nepáře a rovnou od prvího dílu do toho naskakuje naplno. 2) Scénář je pestřejší, čím víc jsem se blížil ke konci, tím víc jsem si uvědomoval, jak byla jednička oproti tomuhle přímočará. Spousta věcí je zde nejednoznačných, nečernobílých včetně charakterů. Líbilo se mi, jak se kladným postavám všechno hroutí pod rukama, jak se vlivem událostí nechtěně zaplétají do větších průserů, ale ze všeho nejvíc bylo fajnové to neustálé oscilování mezi tím, jak na jednu stranu se snaží klaďasové držet zákonů, pravidel, odmítání zabíjení a na druhou si všichni tak nějak v duchu přejí, aby Frank toho Billyho prostě zabil a oni měli konečně pokoj. Poslední díl druhou sérii scénáristicky neskutečně vystřelil nahoru. 3) A to nejdůležitější na konec - druhá série je mnohem víc Punisherovštější. Rozuměj, zaprvé už většina akce není v nepoměru, kdy Frank zaujímal spíše defensivní pozice, ale často jde i cíleně likvidovat/útočit a za druhé: Záporáci, kteří se pletou Frankovi do cesty, už jsou kriminálníci všeho druhu a mají mnohem blíž k mafiánům, než příliš militantní záporáci z jedničky. Negativa se samozřejmě najdou, např. Barnes občas přehrával a Lima pro změnu nehrála skoro vůbec. V některých epizodách jsou příliš rušivé "adobe after effects" stříkance krve či odfláklejší záblesky ze střelných zbraní. Pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty :-) Líbila se mi jedna scéna (epizoda 11), která v asi 10ti sekundách dokázala úplně geniálně zmapovat celou Frankovu povahu. Bernthal je celkově neskutečný a nevím, jestli kdy najdou lepšího představitele pro tuto roli. Chtělo by se povzdechnout, jaká je škoda, že není víc sérií. Na druhou stranu všichni víme, jak většinou dopadají seriály se stále přibývajícími sériemi, kdy už se vaří z vody, koketuje se stereotypem nebo bourají původní charakterové rysy postav. Kochejme se tedy fajnovým serošem, který skončil v nejlepším a ne jako spráskaný pes, můžeme na něj alespoň vzpomínat jen v dobrém. Díky Bohu za něj.

Já nevím, ale jak může někdo, proboha, v roce 2018 přijít s takovou příšernou animací robota? Vždyť už ve hře Resident evil 2 před 20ti lety použili v cutscénách motion capture!!! No k filmu: Ta animace robota byla hrozná. Ale teď vážně. Celé je to moc zkratkovité, očekával bych, že klonování bude složitější a dlouhodobější proces, všechno kolem toho víc zabezpečené a hlídané. A taky jsem předpokládal, že se třeba ta naklonovaná rodina začne časem povahově měnit k horšímu či něco podobného a ne že to bude pokračovat takovým nezajímavým způsobem. Přímo ukázkový příklad filmu, jenž má pro dotyčné (Keanu Reeves) funkci jen pro zaplacení hypoték. P.S: Takovou nepovedenou animaci robota bych se styděl vypustit do světa.

Ty brďo, vždyť ona je to vlastně docela hezká pohádka. Já to kdysi dávno viděl jen tak na půl oka, tak jsem tomu nevěnoval úplnou pozornost a taky jsem se nejspíš podvědomě - a za to se stydím - svezl na nenávistné vlně většiny diváků. Po letech jsem na to, nevím proč, dostal chuť a tentokrát vnímal už pozorněji. Jasně, spoustu věcí tam jde vyčítat, hlavně celkově poměry sil a proč tenhle v tuhle chvíli neudělá tamto a tak, ale to už je dneska např. v Marvelovkách vlastně standard. Strašně mi tam imponovala ta Indicko-shaolinsko-kung-fu-elemento kombinace. Vizuál nádherný, triky fajn, akce bez digitálního bordelu!! Moc příjemně se na to kouká a u Howardovy hudby jsem měl občas husinu. Vlastně ani nechápu to nízké hodnocení (45% je neskutečně přehnaný brutál) v kontextu současných popcornovek, které si hrají na kdoví co, přitom tohle je jen nevinná naivňoučká pohádka pro děcka. A najednou si uvědomuju, jak je mi od Šalamana taková milá blbůstka příjemnější mnohem víc, než jeho smrtelně vážné klasiky, které stojí (a padají) na tom, že se z komára dělá 10 velbloudů. Škoda, že k pokračování, ke kterému konec směřuje, už nedošlo.

Pojďme zkusit rozebrat, o co těm klukům japonským tam venku vlastně jde. Tak buď udělám herní celovečerák, který uzpůsobím i pro diváky neznalé her, nebo prostě udělám hardcore filmík pro fanoušky, který nebudu distribuovat do éteru a nechám to jen jako bonus ke stopadesátému hernímu dílu, ne? A oni takhle do kin/televize pustí něco, co na neznalého diváka úplně sere, ale to takovým způsobem, až zůstává rozum stát. Od začátku na mě chrlili jednu cosplay postavu za druhou, k tomu jejich povahy a kouzla ala "no však to přece znáte z her", pak tohle království, tamto království, támhle ty záporáky, tyhle příšery, no však to přece znáte, že jo, až jsem si připadal jako ten Pandrhola, kterého na sílu krmí mlátem, že z toho koulí očima. S každou další přeplácanou cosplay postavou typu chlap s kaubojským kloboukem neladící ani do sci-fi, ani do fantasy, jsem byl víc v háji ohledně kdo, co, proč, jak a tím pádem mi veškeré dění bylo neskutečně u řiti. Víc vytrhnout z kontextu to fakt nemohli. Krom toho mi vždycky na téhle frančíze (stejně jako u Star Wars) strašně vadil ten žánrový kočkopes, kdy se tam mezi sebou hádá sci-fi a fantasy, proto jsem hry nikdy nehrál. A v kontextu toho, jak moc je to zahlcené mírou sci-fi/ fantasy a že jde o animák, se to bere vážně a dospěle takovým tím nesympatickým způsobem.

Moc milá pohádka, která vyniká naprosto originálním vizuálem Josefa Lady, ty kostýmy a kulisy jsou strašně příjemné na pohled. Shia LaBeouf... ehm... Josef Vinklář hraje skvěle a ostatní herci nezůstávají pozadu. Je zvláštní, že i když tady někteří přehrávají a pitvoří se, nevadí mi to tak, jako u nových pohádek. Čím to? Že by tu ta pohádková aura byla tak silná, že by se ty neduhy v ní rozbředly? Líbí se mi ty levely čertů - tedy, že ti úplně dole jsou jen póvl, se kterýma zamete i Káča a z těch výš posazených (Dr.Strange... ehm... Vladimír Ráž) už má strach. Některé scény jako např. Lucius vysvětlující prodej ženicha za duši, kdy je celý průběh posloupně prostříhán mezi Káčou a princeznou, či švenkování kamery kolem čerta, předvádějícího pekelné křeslo, jsou naprosto nadčasové. A ty ženské ve starých pohádkách byly fakt krásné. Dneska castingem šasto prochází nemastné neslané tuctovky, zatímco taková princezna či Káča by přirážely, až by to o sebe pleskalo.