pederast

Noir detektivní béčko nejhrubšího zrna; ruční kamera, naivní hra světla a stínu; brakové charaktery odříkávají vyčpělá moudra. Vraždy se odehrávají pomocí absurdních mechanických strojů, které by se skvěle hodily do adaptace povídky I Have No Mouth, And I Must Scream, ale v detektivním škváru působí nepatřičně. Jako pitomou detektivku bych snímek asi zkousnul; scénář by se ale musel zjednodušit, vyčistit, vycídit a vydrhnout; musely by se vyřadit pubertální vražedné orloje, flashbacky i závěrečnej banální twist. Blept. Mnoha scénám nelze upřít hezkou atmosféru drogou nasáklého velkoměsta; ve špinavých koutech nočního šerosvěta zaznívají rapové vyhrávky a tak dále a tak podobně.

Ze dvou hodin nudy mě vytrhl jenom úvodní souboj a závěrečná bitva. Hlavní hrdina je příliš vetchý a nepřesvědčivý; závěrečný proslov před bitvou je k smíchu. Scénář je spatlaninou Shakespearova Jindřicha V a současného kýčovitého pohledu na historický film. Děj se od Shakespeara odklání v těch nejzásadnějších momentech (Shakespearův Jindřich je v roli krále sám a před bitvou se v přestrojení prochází po táboře, kdežto ve filmu má po ruce svého nejlepšího příteli, jenž nešetří radami a moudrými připomínkami... vynechán je působivý moment, kdy je oběšen Jindříchův starý přítel z mladí... a podobně). Nuda a šeď. Nevěrohodné, utahané, nevýrazné.

Snímek The House That Jack Built je filmovou alternativou ke knize Murder Considered as One of the Fine Arts, kterou napsal britský dekadent Thomas de Quincey v roce 1827; vražda je i v tomto starém textu vydávána za umělecký akt; a i tento starý text je psán s předstíranou cynickou nadsázkou. Je to póza a spíš nuda než promyšlená provokace. Film je ale zábavný, protože je humorně nadsazen; obsesivní eskapády hlavního hrdiny jsou zkrátka vtipné a basta. Bohužel, režisér snímku je snob a nedokázal nezařadit všelijaké duševní masturbace, které vrcholí závěrečnou a zcela zbytečnou půlhodinou filmu. Škoda. Motiv stavby domu zůstal nevyužitej. A tak dál a tak dál. Spíš blbý, hele.