MaxipesFik

Z hlediska uchopení světa lze filmy dělit na nadčasové a dobově tendenční (tedy ty, které nahlížejí na historii hledisky své vlastní doby). Všichni dobří rodáci, odpusťte mi tento názor, patří do druhé kategorie. Film shrnuje historické události kolektivizace pohledem lidskotvářního socialismu, a byť nám určitě budou názory pražského jara tisíckrát sympatičtější a lidsky pochopitelnější než oficiální ideologie padesátých let, v mnohém se však Dobří rodáci v principu náhledu na historii od období budovatelských filmů neliší. Z dobových filmových titulů s historickými tématy dávám přednost těm prakticky apolitickým (Vláčil) nebo těm, kde je společenská angažovanost (není na ní nic špatného!) doplněna osobitou poetikou (např. Skřivánci na niti - více zásluhou Hrabalovou než Menzelovou). Ale dost, neberte to jako ostrý odsudek, spíše jako zamyšlení nad tvarem a východisky jednoho uměleckého díla. Všichni dobří rodáci jsou jistě pozoruhodným opusem, který představuje skvělé herecké výkony (i od neherců), zachycuje obrazovou krásu moravského venkova, zrcadlí metaforické lidské osudy a je historickou freskou o životě jedné vesnice v pohnutých dobách. Mezi nejskvělejší momenty patří obrazy Josefa Hlinomaze rodící se přímo před kamerou.

Nezapomenutelný

Po řemeslné stránce úctyhodný film (kamera, světlo, herci, hudba, zvuk...). Největší slabinou díla je scénář, v němž skřípou mnohé detaily i hlavní dějová linie (z historického hlediska). Žánrovou mnohoznačnost bych filmu nevyčítal (kolísání mezi filmem noir, politickým thrillerem aj.), vždyť i největší ikonická noirová díla (Třetí muž, Dotek zla) dělají totéž. Film velmi dobře funguje, pokud se soustředíte na jeho atmosféru, obraz a zvuk a nevěnujete se tolik koherenci příběhu. Epický rozměr díla jistě nebyl jediným autorským záměrem, nicméně patřil mezi ty důležité (alespoň tak jsem to pochopil) a tak ubírá filmu na přesvědčivosti. Je ale dobře, že takový film v Česku vznikl a že je právě takový. **/***

Wes Anderson si jde svou vlastní cestou, a to je sympatické.

Škoda času.

"Kdepak, tady odtud mě nikdo nedostane!"

Směs několika geniálních nápadů a upachtěnosti. Škoda.

První tři díly Star Wars (v autorské chronologii) mají jistou hodnotu coby novodobý epos. Vyklenuté vyprávění o boji dobra se zlem, velkých lidských osudech a vášních, s tím se v narativním umění potkáváme od Gilgameše až po Tolkiena. Co na tom, že Lucas míchá zdánlivě neslučitelné motivy jako Pejsek s Kočičkou (sci-fi, rytířství a samurajství, východní filosofii s rudimentálním křesťanstvím...), výsledek nepostrádá parametry velkého epického díla, pro které je shlédnutí původní trilogie docela zábavné. Ovšem v druhé sérii (v dějové chronologii první tři díly) se vcelku chvályhodná snaha u uzavření dějového kruhu ztrácí pod nánosem univerzálních hollywoodských dochucovacích prvků (nadužití digitálních efektů, akce, okaté brnkání na struny romantických emocí, pompézní hudba významově kopírující děj - Wagner by měl radost z důsledného používání leitmotivů), které Vás jako glutamát v čínské polévce nebo sůl v bramborovém lupínku sice donutí sníst porci úplně celou, ale spíš než gurmánský požitek vzbudí pocit na blinkání. Bohužel cítím z toho obecné paradigma mainstreemové americké kinematografie: není důležité, jestli natočíme dobrý film, ale jestli si na něj koupíte vstupenku do kina.

Mám z toho hodně rozporuplné pocity. Vedle sebe tu leží skvělé filmové nápady a provařené kejkle hodné mexické telenovely. Nepůsobí to však jako takový ten balkánský guláš , kde najdete úplně cokoliv a v celku je to neopakovatelně přitažlivé a originální (Kusturica), spíš je z toho cítit promarněná šance.

Michel Piccoli je pozoruhodně dobrý. Film zdařile balancuje mezi odlehčeným odstupem a závažností tématu, což odlišuje dobrou komedii od frašky. Ovšem, je to komedie? je to tragédie? Těžko soudit, ale bavil jsem se výtečně. Jenom samotný závěr nevyzněl přesvědčivě. Film (podle mne) postrádá pointu, kterou by si perfektně vystavěná situační gradace zasloužila.