MaxipesFik

MaxipesFik

Maxipes Fík

Česko

14 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 11.2.2011  22:29

    První třetina filmu je až neuvěřitelně dobrá. Rafinovaná hra s tajemstvím a jeho důmyslným odhalováním, elegance, s jakou režisér charakterizuje postavy, vizuální, akustické a verbální žonglování s detaily a jejich symbolickými významy - dech beroucí! Když se však zhruba od poloviny snímku příběh dá do pohybu a epická stránka nabere vrchu, film paradoxně ztratí svoje napětí a stane se obyčejnějším. Závěrečná katarze mi potom nevyzněla natolik přesvědčivě jako entrée. Vytvořit originální filmový jazyk funkční a poutavý, to je nesmírně těžké. Dokázat však pomocí tohoto jazyka vygradovat film až k úplnému závěru, to je ještě mnohem těžší. Přesto (nebo i právě proto) SMEKÁM KLOBOUK! 90%

    • 5.2.2011  21:56

    Velký film, který dělají velikým malé věci.

    • 24.1.2011  22:22
    Dobrý den (1959)
    ****

    Takový Jacques Tati po orientálsku. Nejen náladou, ale i vizuálně.

    • 7.1.2011  21:50

    Kdo by odolal té záplavě mládí, nejčistší britské angličtině Mrs. Appleyard a Beethovenovi?

    • 6.1.2011  22:13
    Donnie Darko (2001)
    ***

    Jak uvařit film pro teenagery: vezmi mladého outsidera nebo outsiderku, který(á) se nějak vymyká z průměru a tím si způsobuje problémy; přidej několik dospělých (eventuelně rodičů), co si myslí, že snědli veškerou moudrost, ale při tom jsou to nevýslovní tupci - ideální jsou k tom účelu učitelé. Nesmíš zapomenout na přátele a nepřátele (přátele hodně cool, nepřátelé zlejší než ďábel!). Potom - pomalu, aby se nepřipálila - přihoď lásku (dle libosti možno okořenit i trochou sexu). Důkladně zamíchej a na mírném ohni směs povař, až se nepochopení změní v respekt, nepřátelé dostanou na frak, láska překoná všechny potíže a mezi generacemi zavládne porozumění. Zatlač slzu a podávej s dobře zapamatovatelnými hláškami a stylovou muzikou. ____Čím se film vymyká z uvedeného schématu: Zahrada, v níž se cestičky rozvětvují; gradace příběhu _____Čím ztrácí body: ploché nepřesvědčivé herectví ústřední dvojice; vysvětlováním, co je možné si domýšlet.

    • 1.1.2011  23:18
    Pokání (1984)
    *****

    Veliký objev!

    • 30.12.2010  22:48
    Gepard (1963)
    ****

    U skutečně dobrých filmů zapomenete na čas.

    • 27.12.2010  22:31

    Obsahově a emocionálně nejsilnější válečný film, který jsem viděl. Po stránce formy mistrně vybroušené dílo. Lehce mi vadí jen ideologické zkreslení, bez kterého by se ovšem v té době točit nedalo. Němci jsou vykresleni jako pološílené vraždící bestie. Ve scéně vypálení vesnice jednají s brutalitou, jež je spíš bestiálně chaotická než zvráceně racionální - vypálit vesnici včetně genocidy obyvatel by se dalo zorganizovat mnohem rychleji, efektivněji a s menšími náklady, na to byly nacisté mistři. Ale což, možná že na ně působilo to východní klima, dva roky na východní frontě taky udělají své... Naproti tomu rudí partyzáni jsou přes drobný organizační chaos zásadoví se spravedlivým srdcem pravého bolševika, i pro nacistické vrahy mají připravenu milosrdnou smrt kulkou, byť by se trochu mučeníčka přímo nabízelo (nebo alespoň ohýnek).

    • 30.10.2010  22:49

    Naservírovat "cokoliv", že to divák zbaští i s navijákem, to dokáže jenom mistr.

    • 29.10.2010  00:05
    Obřad (TV film) (1969)
    ***

    Ingmar Bergmann se nikdy ve svých filmech nevyhýbá náročným tématům. Tady se mi ale zdá, že si naložil náklad, který se mu cestou trousí po zemi a v cíli ho vítáme nikoliv s triumfálním údivem (jako obvykle), ale s drobnými rozpaky. Přes přepjatou atmosféru je to dílo hodné pozornosti. Skvělí herci (jako vždy), báječná kamera Svena Nynquista (jako vždy).

    • 30.9.2010  22:02

    Bezvadná atmosféra, skvělá fabulace.

    • 28.9.2010  21:35

    Vávra jako (skoro) vždy vytvořil sošnou historickou fresku s jasně tesanými charaktery a čitelným dělením na dobro a zlo. Jeho postavy pak hrají svěřené role, ale nežijí. Nejzajímavější na filmu je vykreslení mechanizmů teroru moci, což v době vzniku bylo dosti odvážné. Žel bohu Vávra později odvahu ztratil a výsledkem byla díla ještě sošnější a takřka žalostná.

    • 18.9.2010  19:01
    Policajt ze školky (1990)
    odpad!

    Asi bych měl vysvětlit, co mne vede k tak ostrému odsudku tohoto filmu. Nevím proč, ale zrovna tento film se pro mne stal symbolem podbízivosti. Zosobňuje jistou formu kalkulu na diváka a to formu dost průhlednou a amatérskou. Že jsou hlavní postavy přímo prototypem klišé (svalovec a blondýnka) by mi snad ani nevadilo, ani předvídatelná milostná zápletka mezi nimi. Mnohem příznačnější je, že film neustále divákovi podsouvá motivy, se kterými se velmi snadno ztotožňuje (tedy počítám-li cílovou skupinu amerických diváků) a které v něm probouzí jakési vnitřní morální zadostiučinění. Jednak je to obraz drsného chlapa, který se rozplývá nad malými dětmi, jednak je to nepokrytá masáž americkým vlastenectvím. Duše průměrného Američana se při pohledu na to musí nutně tetelit blahem a zajíkat spokojeností. Alternativní pohled: jedná se o určitou moderní podobu pohádky, jež má svá vlastní charakterové šablony (něco jako chrabrý princ, krásná princezna, zlý padouch), ustálené motivy (stejně jako v pohádkách se vyskytuje kouzelný dědeček, draci a trpaslíci, tady, v "kriminální pohádce", máme pistole, policejní odznaky, houkačky..). Dobro po dlouhých útrapách spravedlivě zvítězí nad zlem a pak byla byla svatba a všichni žili šťastně až do smrti. Stejně jako pohádka i podobný filmový žánr se má stát nositelem jednoduchých mravních sdělení a vzorců chování - dostatečně jednoduchým, aby jej pochopili děti i průměrní Američané. Tento druhý pohled by mne vedl k daleko shovívavějšímu hodnocení, protože mi je však kulturně vzdálený, přikláním se spíše k původní verzi výkladu.

    • 18.9.2010  16:10
    Slovo (1955)
    *****

    Váhal jsem s poslední hvězdičkou kvůli posledním pěti minutám, ale nakonec jsem se odhodlal. Film je to opravdu skvostný po všech stránkách, byť natočen v poněkud archaizujícím duchu (i na svou dobu). Expresivní divadelní herectví (všimněme si, že postavy vždy mluví a jednají tváří ke kameře) prozrazuje, že Theodor Dreyer točil filmy už v začátcích němé éry. Nic to však neubírá na přesvědčivosti postav.

    • 16.9.2010  22:19

    70%. Po celou dobu (téměř tři hodiny) se mi vnucovalo srovnání s Goletem v Údolí. Navzdory dokonalé výpravě a skvělým vizuálním typům zaostává Šumař o půl koňské délky v tom, jak vykresluje atmosféru chasidů někdy na začátku minulého století.

    • 9.9.2010  21:23
    Karate Kid (1984)
    *

    Hvězdičku dávám z piety (ve dvanácti letech se mi film líbil)

    • 9.9.2010  21:22
    Karate Kid 3 (1989)
    odpad!

    Odvar odvaru odvaru.

    • 9.9.2010  21:22
    Karate Kid 2 (1986)
    *

    Odvar odvaru

    • 6.9.2010  22:10
    Cashback (2006)
    ****

    První shlédnutí mne docela příjemně překvapilo, ale podruhé atmosféra nefungovala stoprocentně a objevily se trhliny, jichž jsem si před tím nevšímal. 70% Pozitiva: nápad se zastavením/zpomalením času a jeho vizuální ztvárnění; několik vtipných momentů; rafinovaná struktura vyprávění včetně několika flashbacků. Negativa: melodramatické a kýčovité motivy (nejkřečovitěji působí hrdinova návštěva kurátora galerie, který náhodou objeví malířův talent); příliš ostentativní akcentace sebelítostivé melancholické nálady v první polovině. Film evidentně cílí na vymezenou věkovou skupinu.

    • 30.8.2010  22:24
    Včelař (1986)
    ****

    Je jen málo tak smutných filmů: Ultimo Tango a Parigi, Dolce Vita, La Grande bouffe. Provokativní hypotéza: post-antickým kulturám tato nálada vychází skvěle.

    • 6.7.2010  13:03

    Gilliamův rukopis bych popsal (v paralele, kterou si vypůjčím z dějin výtvarného umění) jako směs Hyeronyma Bosche a Andyho Warhola. Absurdita, nepochopitelnost, bizarnost se mísí s podbízivostí a laciným pozlátkem (resp. reflexí lacinosti a pozlátka). Podivuhodná směsice.

    • 2.7.2010  23:44
    Zvětšenina (1966)
    *****

    Napětí nemusí vyvěrat jen z akce, vrstvení zápletek nebo rychlého vývoje. Napětí z pomalosti je daleko materializovanější a velcí mistři filmu si to uvědomovali. Zvětšenina je čistou inkarnací tohoto principu, jež má konkurenci snad jen v prvních pěti minutách Tenkrát na západě. Redukovat tento film jen na napětí z pomalosti by však bylo zplošťující. Je to metafora lidského poznání a jeho nejistoty. Je to také adorace fotografie, které je v tomto filmu přisouzeno privilegium oplývat velkou mocí - fotografie jako usvědčující důkaz, fotografie jako prostředek nadvlády nad lidmi (ženami), fotografie jako prostředek k získání sociálního statusu... V neposlední řadě je také Zvětšenina symbolem šedesátých let, symbolem volnosti, tvůrčí svobody i určitého znepokojení.

    • 2.7.2010  23:15

    Poslední měsíc jsem měl tolik práce, že se mi bohužel nedostalo na filmy vůbec času. Po této odmlce jsem chtěl začít něčím prostším a pokud možno nekomplikovaným. Něčím, kde by bylo od začátku jasně patrné, kdo je kdo, padouch či hrdina. Shawshank mi to splnil beze zbytku. Jelikož nejsem příliš zvyklý na americkou komerční produkci, chvíli mi trvalo, než mne přestaly rušit některé Hollywoodské filmové manýry (aneb "Kasovní trhák", díl první, kapitola třetí: "Kterak zkonstruovat chytlavou expozici", kapitola desátá: "Parametry, jež musí mít nesmrtelná hláška", kapitola patnáctá "Je to o emocích"... ). Potom jsem se ale naštěstí oprostil od zcizujících reflexí a nechal se unášet příběhem, dojímal se, kde se to ode mne čekalo, a prožil i závěrečnou katarzi. Shawshank Redemption není určitě žádný převratný film, nepřináší filmově nic nového, nevybočuje zásadně z podobných snímků. Ale svým konzistentním příběhem, chytře vystavěným dějem, přesně vybalancovanými emocemi je to dobře odvedený kus filmařské práce, který přesně splnil v mém případě zamýšlený relaxační účel. Jediné, co mi opravdu vadilo, byla hudba.

    • 26.5.2010  23:08

    Téma extrémní lásky v L'Histoire d'Adèle H. vybízí ke srovnání s Chambre verte event. s La Femme d'à côté. Ze zmíněných tří filmů je dle mého dojmu nejméně působivý. Snad je to proto, že kromě tohoto tématu postrádá další myšlenkové roviny jako v Zeleném pokoji (například motivy smrti, konečnosti či paměti ) nebo dramatický spád v Ženě od vedle. Je to vytříbené dílo nesoucí základní znaky Truffautova stylu, přesto jej subjektivně nepočítám mezi jeho vrcholné opusy.

    • 24.5.2010  12:32

    Jeden z mála Godardových filmů, kde hravost vítězí nad provokací.

    • 22.5.2010  22:16

    Rekapitulace.

    • 19.5.2010  23:09
    Zběsilost (1972)
    ****

    Žánrová klasika s trochou anglického humorného koření.

    • 13.5.2010  21:15
    Sedmikrásky (1966)
    *****

    Dovolovat si všechno tam, kde je všechno zakázáno, bořit tam, kde se nadšeně budovalo, jak lákavé!

    • 1.5.2010  22:38

    Je několik filmů, které jsou natolik výjimečné, že jakékoliv hodnocení selhává.

    • 11.4.2010  23:21
    Vše o Evě (1950)
    ****

    Velice zajímavá je první scéna, kde se odděluje zvuková/verbální složka od obrazu. Filmový jazyk tak vědomě buduje distanci od realistického zobrazení, kde není podstatné, ABY to bylo JAKO se to stalo nebo mohlo stát, nýbrž ŽE je to JAKO (zdůraznění momentu HRY, vpuštění diváka do metaroviny díla). Toto krátké rozostření realistických funkcí filmu, byť je přítomné jen v expoziční části, působí velmi nově, překvapivě a neotřele. Další mistrovský trik se povedl se zmrazeným obrazem, který se stane rámcem pro retrospektivu a celou hlavní dějovou linii. Jinak vnitřní obsah filmu je už z tohoto ohledu konvenční, ale má brilantní scénář, s dobrou pointou na závěr. Opravdu vynikající Bette Davis!!