fragre

Pěkně špinavé na těle i na duchu, někdy až naturalistické. Tihle puritáni se snad nijdy nemohli cítit čistí, vždy si našli něco, co považovali za hříšné, dokonce i hraní si s panenkou v den Páně. Vynucený fanatismus a sexuální deprivace jako základ hysterie a nástroj cílů docela světských.

Vida, tak jsem si říkal, jak tam ten americký reportér vlastně zavazí, a on tam byl dodán do původního filmu z r. 1954, aby ten film prodal v USA. Zřeimě by tam tehdy japonský film, kde hlavní hrdinové jsou jen Japonci, neprorazil. Asi dobrý obchodní tah, ale tomu filmu to uškodilo, opravdu tam ten Amričan působí dost neústrojně. V své době asi senzační film, který svou působivost zcela neztratil, byť ta obluda vypadá dnes už trochu směšně.

Žádné velké a rádobysvětové šou, žádný velkohubý a rádobyvtipný moderátor, žádné pozlátko. Zpěvačky a zpěváci bez přebujelého ega, ale schopni zpívat i při takové akci bez playbacku a tedy bez pomoci všech technických hejblátek, které udělají pěvce i z jedince s hudebním hluchem. A přitom je tam pár písniček, které se hrají dodnes. Zlatá šedesátá.

Ten pocit osamělosti hlavního hrdiny v davu a mrazivost faktu jeho vyřazení z lidského kolektivu jsou opravdu depresivní, což podtrhuje až expresionistický černobílý obraz filmu. Ale je-li člověk tvor společenský, najde si společnost v své mysli. A kde není rozum zcela bdělý povstávají běsové. Výkon Pera Oscarssona je zde oporavdu fenomenální. Konec doslova hororový.

Velmi ten film trpí tím nízkým rozpočtem. Pontiacovi Ottawové vypadají jako Siouxové, takže je jasné, že ty kostýmy patřily původně do jiného filmu. No, i ta pevnost vypadá dost nepevně. Hromadné bojové scény vypadají též lacině, a to jim dost pomáhá dramatická hudba, zatímco souboj muže proti muži, Lexe Barkera s indiánským sokem, je napínavý a připomene obdobné souboje ve Vinnetouovi ze 60. let. Ale jinak to není tak špatný film, už tím, že indiány zde ukazuje jako lidi, což v té době nebylo ve westernech běžné. Sám příběh je poutavý, a být ten film lépe vyštafírovaný, mohl být nejlepším filmem Lexe Barkera, kterému to zde sekne i s dobovým cůpkem na temeni. Lon Chaney dodal svému Pontiakovi velkorysost i srdečnost. Film jsem bohužel viděl v bídné kopii, což mohlo ovlivnit mé hodnocení.

Timurův oddíl je obětí svého úspěchu, propadá formalismu a byrokratizaci a po ohnivé kritice pionýrky Ženi se v podstatě rozpadá. Až napadení vlasti Němci (22. 6. 1941) probudí pionýry z letargie a oni se zapojí do její obrany dle svých možností. On už 1. díl (Timur a jeho parta) za moc nestál, ale nějaký příběh tam byl. Toto je film agitační a mobilizační, což je vzhledem k roku vzniku pochopitelné, ale je šit příliš horkou jehlou, což se na výsledku projevilo.

Takový starosvětský kriminální škvár, který obsahuje ještě dost rodokapsové romantiky. Proto pro něj mám taky slabost. Pobavil Gert Fröbe v své kreaci bodrého obtloustlého komisaře, kterého doma obskakuje bodrá obtloustlá manželka, což vytváří přímo maloměšťanskou idylu. A takový kondelíkovský typ má lapat dr. Mabuseho, muže tisíce tváří. Ještě že má k ruce Old Shatterhanda, ten nezklame. Daliah "Bílá holubice" Lavi, se zde sice nekoupe nahatá, ale za podívaní stejně stojí.

Ten film je z hlediska režie, kamery i hereckých výkonů jistě vynikající, je lehké mu podlehnout. Ale je to zase jeden z řady filmů, které se snaží zmírnit německou vinu, tím, že ukazují utrpení Němců. Našinci vadí, že ti hoši, zde nakomandovaní na odstraňování min, jsou takové duše nevinné. Jakoby neprošli nacistickou výchovou a jen se náhodou ocitli v nacistických uniformách. Ale vždyť z těchto příslušníků HJ se koncem války rekrutovali ti nejfanatičtější vojáci (viz film Most), ti kteří jako zrádce zabíjeli i starosty, kteří vyvěšovali bílé vlajky před blížící se frontou. Ale zde máme takové vcelku jemné jinochy. A když se tam ukázala ta holčička s panenkou, tak kýč nebyl daleko. Nehledě na to, že ten film byl v svém ději dost předvídatelný a jediná nejasná otázka byla, kolik těch jinochů nechá scénarista přežít.

Dlouho tento film těží z toho, že jeden neví, jedná-li se o komedii či horor. Bohužel, konec to trochu kazí.

Samo vypodobnění plavby je skvělé a obrazově nádherné. Nechápu, že jej někdo může považovat za zdlouhavé. To už se někdo nudí, pokud na vor každou chvíli neútočí lidožraví kalmaři, či co? Trochu mi vadila ta linka vztahu TH se svou ženou, která byla poněkud sladkobolně pojednaná a vypointovaná. Ale stejně mi to připomnělo mé dávné okouzlení, které jsem cítil v dětství při četbě knihy Ve znamení Kon -Tiki.