fragre

Nakonec gangster hraný Lionelem Standerem byl jedinou autentickou postavou, která si na nic nehrála. Ostatní se stavěli lepšími než byli, a ukázal-li tlak okolností jich pravé já, žádná sláva. Pěkně misantropický film. Absurdno a černý humor jsou klady tohoto filmu. Zdlouhavost jeho záporem.

Patřím k těm, kteří se ke Kainarovi (a vlastně poesii vůbec) dostali přes bigbít, tedy přes LP Město ER od skupiny Framus Five a LP Kuře v hodinkách od skupiny Flamengo. Dodnes si myslím, že obě ta LP patří k tomu nejlepšímu, co čs. bigbít ze sebe vydal, ba jsou to alba tak výtečná, že mi pak pomohla dostat se přes později poznanou skutečnost, že Kainar byl sice velký básník, ale malý člověk. Což nemá být vnímáno jako moralizování, neb sám sebou nejsem si jist, jak bych se zachoval v Kainarově situaci, je to jen konstatování stavu. Ale jinak je to dokument chápavý, neodsuzující, ale nezakrývající slabé stránky Kainarovy. Pan Uhde, jehož působení v politice vnímám spíše záporně, byl zde v hodnoceních a v postřezích mužem na svém místě.

Když měly úspěch filmy s The Beatles, řekli si zřejmě v Hollywoodu, že to taky zkusí s jinou populární britskou kapelou, konkrétně Herman's Hermits. Leč běda, je to jen matná kopie i jen toho méně podařeného beatlovského filmu Help!. Naprosto pitomá zápletka, přihlouplý humor, nevalné herecké výkony. Takže za shlédnutí to stojí jen kvůli té muzice. Ale i tak jsou ti Herman's Hermits z r. 1966 vlastně takovou kopií The Beatles z roku 1964. Vedle hudby z LP Revolver zní jejich vlastní hudba již trochu antikvárně.

Špatné, špatné. Vykradeno několik motivů z knihy k uplácání rutinní rytírny, takže tam nesmí chybět ani souboj s dřevci, zato chybí bitva. To asi zrovna v Hollywoodu šetřili, či co. A hlavní hrdinové, kteří mají být dle knihy v adolescentním věku, jsou na své role staří. Zvláště ten cca čtyřicetiletý Dick, to je trapas. Vždyť ten román je o tom, že mladý hrdina, byv osuden vržen do svízelné situace, musí rychle dospět a uvědomit si které hodnoty jsou důležité. A zde limonáda v rouše středověkém.

Prsten jako znamení závazku. Ano, tohle bylo děsivé i bez všech speciálních efektů. Ale on je to horor ještě dříve než nastoupí ta hororová část.

Ten film je natočen tak romanticky, že dnes je to vlastně nemožné. Dnes, kdy vládne ironie, by to asi vypadalo směšně, ta vážnost a melodramatičnost, která je do toho vložena. Proto je v logice věci, že se tento film obrazově inspiroval romantickým malířem Gustavem Doré, který Gautierovu knihu, dle níž byl tento film natočen, v r. 1866 ilustroval. Mnohé scény, zvláště ty noční, opravdu vypadají jak Dorého xylografické ilustrace. Jsou stejně bizarní. Pro toho, kdo má pro dílo Dorého slabost, je to nádhera. Šermířské souboje jsou excelentní.

Agitka, a hloupá k tomu. Něco takového by se dalo snést počátkem devadesátých let, ale téměř po třiceti letech od převratu bych čekal nějakou poučenější a sofistikovanější reflexi let padesátých. Ani ty detaily, které by měly charakterizovat dobu, si tvůrci neohlídali. Vždyť je tolik filmů z těch let, že by ty dobové reálie a dobová mluva neměly být problém. Kdekdo tam vcelku veřejně nadává na komunisty, to mají být ta dusná padesátá? A ti komunisti jsou povětšinou jen karikatury. Tak mělo to být drama či groteska?

Tak jestli se někomu povedla vkusná červená knihovna, tak tvůrcům tohoto díla. Snad je to tím, že žádný z protagonistů není spanilomyslný jedinec z vyšších kruhů, že je to takové "obyčejné".

Velké překvapení. V roce 1950 bych nečekal takovýto film o odboji, postavený více na psychologii než akci. A vlastně zcela nedotčený dobovou ideologií. Tedy myslím, že Majka Marie Tomášová zde podala přesvědčivější výkon než Vlasta Chramostová, jejíž odbojářka je trochu naivní. Ten konec, kdy z Němců udělají odbojáři naprosté pitomce, je trochu mimo.

Zfilmovaná Turgeněvova povídka. Moc pěkná kamera, všeobjímající melancholie. A především půvab a výkon Dominique Sand, která se do role Zinaidy, co si se srdci svých ctitelů pohrává s nevinnou krutostí, dokonale vžila.