fragre

Vidět tento film po filmu Návrat domů (1978) znamenalo, že propagandistický rozměr Snipera byl obvzláště do očí bijící. Tak lidstvo se prý dělí na ovce, vlky a psy. No, USA jsou asi ovce, když se náš hrdina rozhodl být psem a chránit je - prostě u Fallúdže za Texas. Nemohu si pomoci, ale ta úvodní scéna by mohla být scéna z filmu z II. světové: Těžce ozbrojená pěchota Wehrmachtu v charakteristických přilbách čistí okupované město někde v Bělorusku či na Ukrajině. Místní odboj je natolik slabý a zoufalý, že k boji používá i ženy a děti, ale tím se nesmí správný nositel vyšší kultury nechat zmást.V případě těchto domorodých podlidí musí jít běžné lidské city stranou a tito musí být bezodkladně eliminováni. Jednotka pevně spojená pocitem frontového kamarádství postupuje dále…. Jo, ještě že hlavní hrdina je vyznavačem těch konzervativních hodnot – Bůh, vlast a rodina, takže má taky citlivé svědomí. Ale povinnost je povinnost, to se nedá nic dělat.

Ach, to je dokument, který zasáhl mé srdéčko, které k Vysočině lne. Pravda, je to trochu letem světem (uznávám, že při této stopáži jinak asi nelze) a zvláště ta "ušlechtilá" recitace básní mne bere na nože, ale jinak je to hezké shrnutí. K vidění zde: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10389951691-bermudsky-poeticky-trojuhelnik-nad-vysocinou/21356226462/

Myslil jsem, že to bude taková inovace otce Browna, ale zase se ukázalo, že myslit, znamená houby vědět. Tedy takový anglikánský farář z 50. let 20. století, kterému opravdu, ale opravdu nic lidského není cizí a který je tak multikulturně, multirasově a multisexuálně uvědomělý, to je opravdu zázrak, alelujá. Přiznávám, že mnohé díly jsem jen tak přeskákal, protože jsem jen čekal, zda se některá z hlavních postav neprojeví jako homosexuál. A bingo! Je tam.

Život paní M. K. vypadá jako vyspekulovaný holly woodský scénář - zářívá hvězda pop music sražená politickou mocí z výšin popularity, ztráta dítěte, angažovanost v disentu, projevení se otce dalšího hrdinčina dítěte jako agenta totalitní moci, pak náhlý zvrat osudu, který z ní udělal symbol revoluce a nakonec druhá pěvecká kariéra a charitativní činnost ve prospěch zvířat. Taková jízda na nejistém kole osudu, která nebýt pravdivá, vypadala by nepravděpodobně. A k tomu to nežehrání na divné hrátky osudu, které vyniká tím více, když si našinec vzpomene na jiné hvězdy popu, které svou kariéru během Normalizace rozvíjely, aby pak národu po převratě líčily hrůzné zkazky o tom jak 300 let úpěly. O paní M. K. lze jen říci: Silná to žena.

Majngot!!! Náš dědek Josef po francouzsku.

Dánský western - to znělo zajímavě, ale nebylo to zajímavé. Jo, Dánové opravdu umí zručně kopírovat hollywoodská klišé, ale to je vše, nic nového nepřidali. Tohle je jeden z filmů, které snad vznikly jen proto aby ukazovaly násilí. Samozřejmě lotři musí být sakra lotrovští a spáchat opravdu odporné zločiny, ale dmsn je to jen proto, aby hlavní hrdina mohl následně ty lotry likvidovat nejrůznějšími a nejhrůznějšími způsoby, aniž by byl divák vystaven nějakému morálnímu rozhodování a s klidným svědomím se mohl ráchat v zobrazování násilí - vždyť ty svině si to zaslouží. Od nějakých neskrývaných škvárů se Seagalem a Van Dammem k vyššímu populáru od Tarantina či tomuto. Připadá mi, že filmů tohoto druhu přibývá, tak kdo ví, zda to není znamení Času.

Vypadalo to zprvu na zajímavý válečný film, který však, jak se blížil k závěru, začal připomínat remake některého z dílů seriálu Čtyři z tanku a pes říznutý Vojínem Ryanem. Závěrečná bitva mi připomněla jeden z příběhů knihy Hrdinové bojující Koreje (Praha, Naše vojsko, 1952), kde osádka pohybu neschopného severokorejskeho tanku chrabře čelí periodickým útokům amerických imperialistů a lisynmanovských zrádců, takže tank je nakonec, samozřejmě po hrdinné smrti osádky, obklopen širokým pásem nepřátelských mrtvol. --- Kdyby tam přidali nějakého toho Šarika, uvažoval bych o hvězdě navíc.

Tohle není dokument, ale vyznání zamilované ženy, takže to nelze hodnotit. Ne nadarmo je tam ta citace páně Havlovy milenky o něm, jako nejlepším člověku, kterého ona zná. Jistě mluvila paní režisérce z duše. Pak ovšem nelze již čekat žádnou snahu o objektivitu či dokonce kritický názor. Idol je totiž již z definice dokonalý a drobné jeho vady jsou tu jen proto, aby podtrhly jeho velikost a potažmo ukázaly i jeho lidskost.

Promarněná příležitost. Zřejmě snaha napodobit podobné projekty BBC, leč snaha bokem jdoucí. To není dokudrama, ale nudná školní pomůcka, patetická a papírem šustící. Na to, že je projekt tak dlouhý, chybí mi zcela přehled cyrilometodějské tradice v stoletích následujících.

Není to jistě žádné myšlenkové veledílo, další komixoidní příběh s chabým a často nelogickým dějem, s efektní vizuální stránkou, s četnými adrenalinovými pasážemi a s občasným citovým vydíráním. Co překvapuje (aspoň mne), že ten film vyznívá téměř „marxisticky“ , jen je to dost individualistické a na znárodnění výrobních prostředků ještě nedošlo. Ale jako u toho Marxe – popis a analýza choroby jsou mnohem lepší než návrh léčby. Nakonec při vymýšlení pozemského élendu budoucnosti si tvůrci nemuseli moc vymýšlet - na mnoha místech světa už to tak je. Co se to děje, že nám z Hollywoodu vzkazují: “Již vzhůru psanci této země..." ?