fragre

No teda, toť mysticko-záhadologický opus, který svou blbostí předčí i Dana Browna. Tak hauzírník se záhadologií a okultismem Vašíček uplacíroval opět své šlaky v naší veřejnoprávní TV a pan režisér se pokusil napravit si reputaci na poli, kde ztroskotal na Santiniho jazyku. Je to sice lepší, ale reparát se nezdařil. Když už pominu tu mystiku jak vystřiženou ze sobotní přílohy Mladé Fronty Heute, logické chyby a nepravděpodobnosti v ději, tak mne překvapují mdlé výkony zde vystupujícího herectva. Pokus obšlehnout Muldera a Scullyovou, tedy cool pár, kde by to jiskřilo intelektuálně a eroticky, nevyšel, a jeden se ptá, zda ta Aňa vůbec umí hrát. A obraz policejního sboru zde doráží ouplně blbej mladej policajt a šéf, jenž neustále řve svým mužným, leč z reklam a dokumentů zcela profláklým hlasem. K tomu to panoptikální žido-zednářské bratrstvo, před jehož rejdy je diváctvo nenápadně varováno, to už je spíš karikatura. Pak už nepřekvapí ani ten přiblblý konec, kde po poodhalení úžasného mystického tajemství má I. Trojan v tváři výraz mírně retadovaného dítěte, kterému se konečně podařilo zavázat si botku. Největším kladem jsou pak lokace, zvláště ty podzemní chodby, které by dělaly čest každým Stínadlům.

I. M. Jirous byl jistě magor a alkoholik, zřejmě občas nesnesitelný, ale byl to také člověk vzdělaný a statečný a zůstane po něm jistě více než pět veršů (což je prý počet, který je dostatečný k ospravedlnění básnické existence), které přežijí tuto dobu. Jsem rád, že zde byl dán hlas rodinným příslušníkům, kteří jej vnímali jinak než spolubojovníci z undergroundu. A paní Jirousová je i svérázná umělkyně, jak se lze přesvědčit zde: http://www.juliana-jirousova.cz/

Ve srovnání s mnohem skromněji vybavenou stejnojmennou inscenací z r. 1965 , připadá mi toto zpracování trochu slabší. Zvláště ta postava onoho lyrického zloděje je podána tak nedobově, že celý ten film sráží.

Příběh je to trochu sentimentální, tak jak bývaly filmové příběhy z doby, v které se děj odehrává, ale je tak podaný, že jej našinec slupl jak malinu. To nádraží jako malý a uzavřený, leč úžasný a technických tajů plný svět, kde ve vestibulu hraje Django Reinhardt a kafe u stolku popíjí James Joyce (a jistě je tam podobných vtípků vícero). Snad nejpůvabnější jsou scény z natáčení podvodní scény nějakého Méliésova filmu (Royaume des fées?), to je magie znovu obnovená. Legenda o Méliesovi, proroku filmového triku, vyprávěná s fantasií, která by i jemu dělala čest.

1. Byly doby, kdy našinec na Foglara přisahal. Časem zjistil, že to není žijící Rikitan, že je to někdy dost podivín a že (řečeno s Markem Čermákem) dílo překonává osobnost svého tvůrce. Já nevím, zda mělo vůbec smysl točit dokument s J. F. v kterém nebylo nic nového řečeno. Snad pro neinformované, ale těm to zase nic neřekne. Mělo tam být více toho díla než té osobnosti. Ale podezřívám, že autoři chtěli vymačkat něco šokujícího, když starého pána vodili jako medvěda po dávných místech. Není to sice takové vykořisťování, jakého se dopustil Karel Vachek v svém dokumentu Bohemia docta..., ale přec jen... 2. Uvěřit takové intelektuální modré punčoše, jakou je Věra Chytilová, že jí vážně zajímá tramping, to se dá jen stěží. Zas jeden z těch rychokvašených "dokumentů", který je založen na tom, že se náhodně veme jedna parta a na tom se dělají obecné závěry o trampingu jako takovém. Zde navíc tato parta natěšená masmediálním zájmem, dělá buď před kamerou opičky, nebo se snaží vést vážné řeči. No, od paní režisérky je to taková malá zlomyslnost.Tři hvězdičky, ale slabé.

Takový tichý protiklad Bessonova spektáklu, krásná hudba. Bohužel, film někdy působil až televizně, a dost mi vadila ta často těkajíci kamera. Velice neortodoxní konec.

Zrovna Brueghelovy obrazy jsou z těch u nichž jednoho napadá jak pokračovaly ty příběhy dále, co se děje za obzorem či mimo rám? Toho se zde divákovi dostane v míře vrchovaté. Atmosféra, kostýmy a mnohé obrazy jsou působivé či okouzlující, jen je třeba si zvyknout na pomalé tempo filmu, které dnes v době zběsilého střihu vypadá nepřístojně. Ale jen vypadá.

Hlavním uměním této doby je marketing a tomu odpovídá i tohle nové umění. Drtivá část umění posledních cca 30 let už nic neříká, jen parazituje na umění starém (ač samo říká, že ho reinterpretuje, ironicky cituje, dekomponuje etc.), takže tohle nové "umění" je jen další investiční bublina, samožerný moloch. Při sledování tohoto dokumentu pak našince napadá, zda to není jen další příznak konce doby.

Viděl jsem zatím všechny tři série. Jako seriál věc přitažlivá a návyková se svými vyšinutými vyšetřovateli a ještě vyšinutějšími zločinci s bizarními sklony. Ale pokud jen trochu odráží realitu Dánska a Švédska, zdá se, že jde o dost odlidštěné společnosti plné jedinců s nemocnými dušemi, společnosti na počátku sociálního kolapsu, společnosti, které už ztrácejí jakýkoliv společný étos. Dost depresivní.

Řečeno s klasikem: "Svět se řítí do ďáblovy řiti", a ani to nájemné tělesné obcování není, co bývávalo za starých zlatých časů, neboť vše zachvátila barbarská amerikánská pseudokultura. A zde pozvedl čacký Bonnello svůj hlas, a s pomocí obrazových klišé evropského malířství 19. století natočil opus, který krutě obžalovává dnešní hamburgerizaci prodejného sexu. Film tento je monumentálním příspěvkem v boji za naše kulturní evropské bordely.