fragre

Tak zde by měl být mezi tvůrci jmenován i Gustave Doré. Na jeho ilustracích k Dantovu Peklu stojí tento film. Některé obrazy jsou zde vlastně obrazovými citacemi Dorého ilustrací. Proto je toto dílo taky tak bizarní a tam, kde se Dorého přidržuje, působivé. Ten pán měl prostě fantazii. Takže namísto Dante's Inferno by měl název znít Doré's Inferno.

Hlavní hrdinka, takto mladice pracující v pánském kadeřnictví, se po hádce se svým milým rozhodne, že je syta svých vrstevníků a začne flirtovat s pány od 40 let nahoru, což ji přivádí do nejpodivnějších situací. Navzdory dobové hvězdné herecké sestavě je to poněkud nepovedený pokus o bláznivou komedii, kde to jen občas zajiskří. Slabé tři hvězdičky.

Ani se mi nechce věřit, že je to zfilmovaný Jirásek, když je to tak působivý film, který mne dojal. Ten protiklad skvěle nasnímané krásné krajiny, vznešené barokní hudby a naproti tomu obrazů smrti, násilí na pozadí pocitu bezvýchodnosti. A k tomu ty skvělé dialogy - jazyk, který už v této podobě nelze slýchat. Asi nejlepší role V. Hlavatého a S. Fišera, jehož přerod naivního mladíka je možná trochu patetický, ale pojednán je logicky: "...od chalupy k chalupě pudu a křičet budu: Životy vám vraždí a vy jim ruce líbáte, hřbet ohnutý..."

Zvykne-li si člověk na to svérázné němé herectví, dostnane se mu napínavého příběhu s mnoha zajímavými akčními záběry, zvláště šermířské souboje mají švih. A poprava Agostinova je s minimem filmařských prostředků pojednána nadmíru působivě. Jen mne prudil moderní hudební doprovod, který mi připadal rušivý.

Zajímavý námět.Čerstvě z otroctví propuštění černoši (film se odehrává v r. 1871) jsou rekrutováni jako kavaleristé, aby pod vedením bělošských důstojníků zotročovali rudé kmeny. Bohužel je tento námět zabit otřesným zpacováním a nevalnými hereckými výkony.

Pěkně hravá a praštěná pohádka, která pamětníka pobaví. Už jen ten začátek, kdy obézní pan Hlinomaz vyčítá obezitu panu Libíčkovi. A pak ten poslech napínavého souboje Bumblíček vs drak u stávkujícího rozhlasového přístroje. Potěší i kreace M. Kopeckého jako ministra, který drakovi předložil naprosto kulantní nabídku a zkusil vyměnit princeznu za filmovou herečku, dvě baletky a čtyři manekýnky. A trhlá pribcezna D. Hlaváčové je roztomilá.

Pan Lohniský si zde zahrál variaci na Lakomce, byť v skromném českém venkovském podání. Pan Skopeček s elegancí nevídanou ztvárnil velkosvětského pekelníka. Stačí s jakým pobavením prohlíží si kresbu chlupatého čerta s vyplazeným jazykem. Vlastně nejslabší jsou zde výkony zamilované dvojice, ale na Janu Šulcovou je hezké pokoukání. Ale pekelník blahovolně pomáhající zamilovaným a trestající chamtivost? Kde to jsme? Postava čerta v české pohádce by si asi zasloužila nějakou kulturní studii.

Nejsem zrovna Mistrův fanoušek, a zvláště unylé písně, kterých je většina, moc neoblibuji. Kousek vystoupení z Lucerny s orchestrem K. Krautgartnera a pěkně op artově vystajlovanými sboristkami má šedesátkový švih, přestože ta páně Gottova angličtina není nejlepší. A asi nejlepším kouskem je zde písnička Duše v skvělé pop rockové úpravě.

"To je lepší pást prasata než dělat královi blázna." Jan Tříska a hlavně Vladimír Menšík davají této pohádce šmrnc, který ji pozvedá nad běžný průměr. Ale ani zhýčkaná princezna, která je trochu mrcha, není špatně zahrána.

Tohle pošimralo mou paměť, že už jsem to jako kluk viděl. Na tehdejší primitivní podmínky to vůbec není špatné. Večerníček jako One Woman Show kultovní Štěpánky Haničincové. Hodně tomu pomáhá hlas J. Bohdalové, která mluví kometu vlasatici a příjemná jazzovitá hudba.