Hádavá pohádka

Dvě hvězdy dávám vlastně jen za obsazení v mužských rolích a za to, že Jak princezna hádala, až prohádala, je jedna z mých nejoblíbenějších pohádek od Jana Drdy. Dosud jsem ji znala jen v tištěné podobě a musím říct, že tu hranou o mnoho tříd převyšuje. Je to škoda, že ji takhle odflákli. Kdysi dávno na základní škole jsem tuto pohádku prosadila jako školní představení a řekla bych, že jsme ji zahráli o mnoho lépe. Obzvlášť ženské postavy působily, jako že si hrají na to, že jsou herečky. Vím, že Jana Břežková má prostě takový pisklavý hlas, ale tady to vyloženě přehání. Celé je to takové nemastné neslané, přitom to je tak pěkná pohádka. Radši už přestanu psát, nebo budu muset ještě hvězdu ubrat. (26.11.2015)

Pohádku celou zachránil Jan Tříska, Jana Břežková se na roli domýšlivé princezny vůbec nehodila působila jak holka do větru nebo kurtizána z šantánu než princezna. Jaroslava Pokorná je zas vyloženě protivná, zbytek ansámblu  ušel Jan Bláha a Vladimír Menšík jako vždy skvělí. Drda jako autor pohádek mi vždy připadal jako sociální pohádkář než pro děti ale budiž, chybí mi vtip a poetika, když ji porovnám s Královskou ozvěnou která je také čb tak tahle je vyloženě umořující. (25.02.2024)

Jednoduchá studiová pohádka. Pasáček Ondra si chodí k princezně pro pusinky, ale přitom si myslí na Dorotku. Princezna byla tedy velice nesympatická, snad svým hlasem mi připomínala spíše lehkou dívku. Na druhou stranu Menšíkův král potěšil jak energií, tak rozumným chováním, byť jeho role byla menší. (23.02.2019)

Jan Tříska a Vladimír Menšík pohádku docela zachránily. A pak hlavně hádanky, které ocení především jejich milovníci. Jinak ale studiová pohádka upřímně řečeno za moc nestála, neměla pořádný děj a nebyla ani příliš vtipná. Tohle je ten případ, kdy by se hodily půl hvězdy. Zde bych rovnou hodil dvě a půl hvězdy, což by bylo asi nejspravedlivější. (25.02.2019)

„To není jen tak možné, aby lecjaký pasák královskou dceru přehádal. - A princezno, princezno, to si z toho nic nedělejte. Teď zase by se slušelo, abych já dal nějakou hádanku vám, abyste si taky užila nějakou legraci, ano …?“ Jestlipak Zdeněk Troška, neustále, vlastními slovy proklamovaný, milovník českých pohádek, tuto pohádku viděl? Předchůdce jeho Nejkrásnější hádanky má mnohem jednodušší výpravu, zato vyniká hereckými výkony (ne, Jana Břežková zdaleka nebyla tak špatná princezna. Tak hloupou princeznu jsem v české pohádce snad ještě neviděla) a jednoduchým příběhem s mnohem propracovanějšími dialogy a monology („To je výborný nápad, jenomže má safraportský háček. Kdybychom my věděli, že to je skutečně obyčejný pasáček, to bychom mu tu hlavičku uškubli jako nic. Ale povídali, že mu hráli. No, uvažujte sám, kde by takový pasáček vzal, tenhleten, rozum. A teď si představte, že bychom uškubli hlavu nějakému skutečnému princi … No. Napadá vás, jakou by z toho naše království mohlo mít hrozitánskou patálii?“), bez zbytečných vsuvek, které plynutí příběhu jen ruší a nic nového do něj nevnášejí. Divák se pak může klidně těšit na dobrý konec, očekáváný a přece tak milý. Každý dostane odměnu, jakou si zaslouží, a pasáček na konci zjistí, co jistě věděl od začátku, že „má nejmilejší princezna se jmenuje Dorotka …“. (27.02.2015)