Bobšule

Z Roberta Downeyho jr. nejsem nikterak odvařená a rozhodně jsem ho viděla v lepších filmech (Chaplin, např.). Nicméně, nebylo to špatné. Myšlenka mě oslovila. Ale na dsruhé straně mě trochu zarazilo navázání ryze komiksové postavy na relativně dost reálnou výchozí situaci. Jeden si říká jestli to není už přece jenom až moc. Jestli je taková míra provázání s realitou nutná. Jsem osobně raději za imaginární Metropolis a jeho deníkem Daily Planet. Netoužím věřit tomu, že někde nějaký super hrdina skutečně existuje. Na to už jsem trochu "stará pani". No a čistě technicky: nějak jsem nepochopila pointu Ironmanovy nesmrtelnosti. Jestli si to dobře pamatuji, ten židovský vědec mu do středu hrudi vložil jakýsi dlouhoživoutný elektromagnet, který má za úkol odtahovat kovové střepiny, jimiž byl Ironman zasežen od srdce. Nejde je všechny vytahat, tak je to alespoň drží daleko od klíčového orgánu a zabraňuje to jejich distribuci k dalším citlivým místům. Potud chápu. Ale že by tohle mělo být tajemstvím nesmrtelnosti? Někde jsem něco přehlédla? Ironman si na stejném principu pak vyrobil náhradní "srdce- elektromagnet". Prakticky s nekonečnou životností. Fajn. Ale pořád... Nechápu. Na druhé straně, naznačený vztah se sekretářkou příjemně pobavil, byť jeho potenciál zůstal hluboce nevyužit v porovnání s tím, co vše z toho bylo možné vytěžit.

Chvíle, kdy spolu komunikují dospělí v tomto filmu mě strašlivě nudily. Obzvláště zarámování do příběhu rozpadající se rodiny jedné ze dvou vworkoholických sester. KLadem je proto mužský hrdina v podání Chrise Pratta. Člověk mu to tak nějak ochotně věřil. A kdyby ne, pořád bylo na co se koukat. V těch těsných tričkách se mu stále rýsovaly svaly, takže jeden občas nezaregistroval, že ten pohledný člověk něco říká. :-) Roztomilý bylk představitel mladšího z bratrů. Kdonezklamal, byli dinosauři. Pěkní, realističtí, draví. Mosasaurus mě nadch. A tak jediné, co mě na tomto filmu otrávilo, byla jeho 3D. Legopříběh vypadal v tu chvíli realističtěji. Strašné.

Konečně vícero hodně povedených scén, chytlavá "Hanging tree" spokojenost.

Jak píše POMO, opravdu mnohem více povedené než jednička. Počínaje scénou v kraji, odkud pocházela Routa, přes předvedení šatů (asi jsem dětská, ale mně se ty šatové triky strašně líběj. :-) ) Až po dění v aréně, kde tnetokrát přitvrdili. Nelačním po násilí, ale po věrnosti knihám. Spokojenost. A čím dál větší spokojenost s představiteli hlavních rolí.

Poněkud jsem se bránila tomuto snímku s obavou, že nafukovací bílá potvora mě rozhodně nepobaví. A pak jsem samozřejmě s klukama na konic Baymaxe obrečela jako stará želva. :-) Moc pěkné!!!

Zklamání, jedním slovem, zklamání. A také mé totální nepochopení. Studio si vybere ke zpracování knihu, jejímž obsahem je vzájemné vyvraždění dvou tuctů dětí a pak natočí stejnojmenný film, kde se tento fakt snaží po více než dvě hodiny všemožně zakrýt, takže výsledek vypadá jak příběh ze školy v přírodě, kde - bohužel - došlo k několika nepředvídaným nehodám. No promiňte?!?! Netřeba odpovídat. Smysl je samozřejmě zcela zřejmý. Film by jinak musel mít jiné věkové hodnocení, čímž by přišel o cílového diváka. A tak mu naservírujeme totálně zpotvořenou slátaninu a budeme se tvářit, že to je film podle tý knihy, co se mu tak líbila. Konec konců, když to bude někde malinko haprovat, on si to domyslí, protože stejně ví, jak to bude dál. Opravdu jsem otrávená. Výhrad mám ještě haldu, ale to už jsou v porovnání s hlavním přístupem skoro prkotiny, byť u jiných děl by byly zásadním nedostatkem. A tak už jen zmíním hodně, ale opravdu hodně zoufalou kameru, která i v těch několika málo chvílích, kdy nebylo nutné zastírat, co se ve filmu děje, resp. by se mělo dít, nijak divákovi nepomáhá. Velmi často působí dojmem, jako by s natáčecím štábem po celou dobu někdo šel a nesl s sebou, mezi ostatními zavazadly, i kameru. Protože mu na ní ale už nezbyla volná ruka, přivázal ji provázkem k jedné z tašek a ona se mu tam cestou bimbala. Shodou okolností zůstala po celou dobu zapnutá, a tak máme vyjímečnou příležitost si celý film shlédnout.

Bez mučení přiznávám, že n avzdory "praotci Hopkinsovi" jsem během filmu cítila nutkání odejít. Asi desetkrát. A opravdu jsem vydržela jen ze zvědavosti, jestli i zbytek bude tak bídnej. V tomto bodě jsem se ovšem nespetla. Vlastní film bych hodnotila jako výstřední a hodně nepovedný koktejl rodinného psychodramatu, vegansko-náboženské agitačky, pre- a postapokalyptického filmu a to vše osvěženo hrstí záběrů ukradených z dokumentárních snímků o přírodě z produkce National Geographic. Bez přehánění. Takovejhle slepenec, nad kterým by zajásali snad jen pejsek s kočičkou, prostě nemohl fungovat. Prostě už jen proto, že když se smíchá deset žánrů, tak ten film není desetkrát dobrej. K hereckým výkonům jen stručně: Tentokrát mě nepotěšil ani mnou jindy velmi oblíbený Russel Crowe. Ostatní mi trochu splynuli do nevýrazné šedi. (Toníku, neboj, ty ne, klidně se věnuj dál borůvkám! :-) ) Jediný, kdo mě trochu vytrhl z letargie, byl představitel Cháma, který mi místy až neuvěřitelně připomínal Christiana Slatera coby Adsona z Melku ve Jménu růže. Momenty, kdy moje srdce okřálo, byly výhradně ty, kdy konal Stvořitel, tj. tři vlny příchodu zvířat, růst lesa a stavba archy. Ty mě nadchly. Také návrat padlých andělů, kteří mi jinak cosi ukrutně silně připomínali (tuším něco z filmů mých dětí - možná časem doplním). Nu a to je asi z těch pozitiv všechno. Proto jen dvě hvězdy. (A tentokrát žádná z nich pro Toníka - tolik se tam zase neschvátil. :-) )

A je to tu zasse. Pro jednou si v Holywoodu dovolili natočit film podle knížky, kterou přečetlo více lidí než se vejde do středně velkého supermarketu a hned s ekaždýá cítí oprávněný hodnotit a především kritizovat, jak se to dělat nemělo a jak on by to ... a blablabla a blablabla. Nechme zoufalcům nikdy nepřekročivsím stín průměrnosti jejich chvilku slávy a nadšení, že mimořádně od něčeho zase znají předlohu.... Předně, je moc dobře, že se k natočení Enderovy hry přikročilo v době, kdy je to relativně bez potíží technicky možné. Výsledkem je film, který vypadá v mnoha ohldech technicky přesně tak, jak to bylo v knize popsáno. Nesmírně mě nadchlo vypuštění pasáží o Petrovi a Valentině a jejich mediální masáž obyvatelstva Země. Nebavilo mě to už v knize a tudíž mi to ani v nejmenším nechybí ve filmu. Fokus na Endera se mi líbil. A ten mládenec, z rodu Elijahů Woodů (bezelstná kulatá očka) to zahrál skvěle. I výběr dalších ústředních postav byl skvělý. Harrison Ford sice nepřekvapil ničím novým, ale - popravdě - od toho tam snad ani nebyl a nějak se to od něj ani nečeká. Stačí, aby byl takovej, jako je vždycky. V tomto případě ovšem bez svího jiskrného humoru. Ale takové filmy už má na kontě taky (najmě v uprchlíkovi to taky moc prča nebyla). A myslím, že se velmi pěkně povedla i hudba. Sice to není nic, co by se mi vybavilo při prvních tónech (na rozdíl od jiných podobně laděných snímků), ale svou funkci splnila do puntíku. Sečteno a podtrženo, film považuji za skvělý. Za velice povedený a za nesmírně důstojnou a povedenou adaptaci nádherné knížky.

Můj osmiletý syn se sice smál chvílemi na celé kino, leč podle mě to moc "Boží" nebylo. A s českým dabingem si popravdě mohli opravdu pohrát. Hana Sola mohl dabovat Jiří Štěpnička a stejně tak s ostatními postavičkami. Už to by ten film poněkud pozvedlo. Závěrečný srdcervoucí dialog otce se synem tu průměrnou nudu pak definitivně zabil.

Tenhle film má momenty, jejichž přesnost si mnoho lidí možná asi ani neuvědomí. Dosti klíčový je ten, kdy se Douglas v dobré míře rozjaří a začne se chovat jako mladík. Ovšem jako mladík před x lety. Kdy takové chování bylo v normě. U mladíků. Jenomže ona je krapet jiná doba a především, on už jaksi mladík není. Navíc, nikdo od něj takové rozjaření nečeká a Kate ho ani vidět nechce. Nastává trapno. Na jedné straně trapno plné zhrození se, na druhé straně trapno ukřivděné. Obojí oprávněné a obojí nepřekonatelné a do budoucna už jenom destruující. Co se stalo, nemůže se odstát. Kate nikdy nechtěla vidět rozjařeného odvázané staříka. To, co na Douglasovi milovala, byl ten seriózní chlap, ke kterému mohla vzhlížet. Né trapák, za kterého se bude stydět před cizími lidmi. A naopak Douglas tím, že se s Kate a před Kate odvázal, měl pocit, že se tím více sbližují, že se jí více otevírá. Její reakce ho proto do morku kostí zraňuje. Katastrofa musí nutně přijít.