Prubner

Kombinace dokumentu a hraného filmu, kde herečka Tereza Petrášková představuje ženu, která najde zalíbení v pěších túrách po Cyrilometodějské stezce. Tahle kombinace není příliš šťastná, protože často netušíme, jestli Tereza hovoří do kamery upřímně o svých zážitcích a pocitech, nebo jen deklamuje to, co má ve scénáři. Spíš bych tipoval to druhé. Bylo by asi lepší, kdyby Toulová natočila čistý dokument.

Oproti Revizorům jde ve filmografii Evy Toulové o mírný posun vpřed, alespoň formálně to už vypadá jako film. Ale jako scenáristka je Toulová pořád stejně marná. Nedokáže z námětu vymáčknout vtipné situace ani dialogy, natož gagy či hlášky (momentů, u kterých jsem se pousmál, bylo opravdu jen pár). Některé scény měly slušný potenciál, ale Toulová z nich bohužel nevytěžila většinou skoro nic. Snad jediným pozitivem je objev a - ano - i herecký výkon sympatické Terezy Petráškové.

Není to tak špatné, jak jsem čekal, ale Vladimírov je herecké nemehlo a do titulní role Babinského se nehodí ani typově. Zaujme naopak Suzanne Marwille v roli hraběnky a Vladimír Majer, tradičně hrající záporáka..

V první půlce drama, ve druhé spíše veselohra, na konci opět drama....Někdy děj pádí rychle kupředu, jindy (směrem ke konci) je zase zbytečně rozvleklý....Stopáž trochu přestřelená....Prostě poněkud nevyrovnaný film, ale dívat se na to dá.

Dobře natočené nic. Především mi nějak uniká, co chtěli tvůrci filmem říct. Proč si pro životopisný film vybrali bezvýznamného léčitele ? Chci věřit, že měli na srdci něco víc, než povinný antikomunismus a módní motiv homosexuální orientace. Scénář je průměrný, což nepřekvapuje, protože Marek Epstein ještě nikdy dobrý scénář nenapsal. Ale po stránce režijní a vesměs i herecké je snímek na úrovni. Co je to však platné, když jsem si z filmu nic neodnesl. Žádný přesah, myšlenku, poselství.

Jeden z nejhorších českých filmů, co jsem viděl. Velká nuda a nemohoucí režie. Původně němý film byl ozvučen, přičemž ozvučení spočívá většinou v podkresové hudbě a pár písničkách. Některé dialogy jsou mluvené, jindy byly ponechány titulky, a to někdy i v rámci jedné scény. On to byl zřejmě mizerný film už v němé verzi a tím ozvučením to jen dorazili. Ale Jarmile Lhotové to velmi slušelo - ona je asi jediný klad tohoto nepodarku.

Příběh samotný je zajímavý a byl by dobrým základem pro drama ve stylu Maryši, bohužel ho dostal do pazourů režisérský neumětel Karel Špelina. Velmi špatná režie je ještě znásobena primitivní technickou stránkou (nepadnoucí postsynchrony, legrační zadní projekce, stíny mikrofonu, špatný střih apod.). Kromě příběhu tedy film zaujme pouze (tehdy ve filmu nezvyklým) slovenským prostředím, výkony některých slovenských herců a slušnou slovenštinou Raoula Schránila.

Skvělý výkon Petra Sellerse, o tom žádná. Základní nápad, že všichni považují idiotovy řeči za geniální metafory a mohou se z toho zbláznit, je dobrý, zásadní problém ale vidím v tom, že příběh je dost neuvěřitelný a vykonstruovaný. Přestože se pohybujeme na půdě komedie, která snese velkou nadsázku, nevěřím, že by hlavní hrdina takhle zblbnul (navíc neúmyslně) úplně všechny a na tak dlouhou dobu a že by všechno neprasklo nejpozději druhý den. Tady byla míra uvěřitelnosti hodně překročena.

Přes proklamovaný nestranný pohled se ve výsledku jedná o další černobílou (v obou smyslech toho slova) agitku na téma: jak se zlí Češi po válce mstili hodným nevinným Němcům. Už mě štve, jak nám tento sebemrskačský postoj filmaři (a nejen oni) neustále cpou do hlavy. Scénář je schematický, plný klišé a jednorozměrných postav, které jednají z vůle autora a ne z vůle své (např. Zwettler se zničehonic změní z obecního blázna na poměrně inteligentního grázla). Filmařsky taky nic moc, Sláma je bezradný, stejně jako kameraman, herci většinou spíš deklamují než hrají, postsynchrony jsou tradičně hrozné....Jediný, kdo mě z herců zaujal, je pro mě doposud neznámý Marek Pospíchal, aspirující na objev roku. Slámovi se tedy jeho pokus o vlastní Všechny dobré rodáky nepovedl. K uměleckému dílu to má stejně daleko jako k objektivnímu pohledu.

Zase výměna těl... Asi takhle: scénář je zpracován podle osvědčeného schématu, jsou tu všechny příběhové ingredience, které tenhle subžánr vyžaduje, hlavní postavy projdou vývojem a poznají jedna druhou atakdále, tak jak to má být, hlavní herečky jsou půvabné....Ale nějak se zapomnělo na humor. Aspoň já jsem tu nezaznamenal jediný vtip (resp. jediný dobrý vtip). Což je u komedie problém, řekl bych, a to dost zásadní.