Prubner

Zábranský chtěl natočit něco jako filozofický film a zachytit duchovní svět člověka. Hrdina hledá Stavení, což je metafora pro poznání smyslu života a světa, hledá ve všech náboženstvích i filozofiích, a nakonec ten smysl najde ve víře v boha (samozřejmě toho křesťanského). Což je znázorněno tím, že se divný týpek trmácí po všech čertech, bloumá zbořeništěmi, hřbitovy a chrámy po celé Zemi, kde zamyšleně čumí do blba, občas vede divné monology a ještě divnější dialogy s manželkou a jejími rodiči (= symbol pragmatismu), a nakonec najde polorozpadlý barák a v něm Bibli a Josefa Kemra, který to na závěr všechno shrne, aby to pochopili i ti nejblbější, zacituje z Bible a postaví kříž. Do toho Zábranský přihodil kupu omšelých symbolů a metafor (rogallo = povznesení se nad materiálno a vnější svět apod.) Nakonec z toho vylezla spíš náboženská agitka. Ale to by mi ani tak nevadilo (i když křesťanská věrouka jde zcela mimo mě). Problém vidím v tom, že filozofický film o hledání smyslu života si představuju úplně jinak a ne takhle primitivně. Na takový film se stejně nebude dívat nikdo jiný než intoši, takže pryč s polopatickým vysvětlováním, pryč s okoukanými metaforami a symboly ! Jenže to by chtělo filmového básníka a ne snaživého, leč nenápaditého pseudoumělce.

Moderní pohádka, z níž trčí do všech stran autorova myšlenka o tom, že každý život má smysl a že každý člověk ovlivňuje osudy či myšlenky druhých a že tudíž každý člověk je jedinečný a má na světě svou roli. Někteří teoretici přisuzují autorovi křesťanskou filozofickou myšlenku, že lidé jsou jen figurkami na boží šachovnici. Ale to, myslím si, z filmu nevyplývá. - Nic proti tomu. Nevadí mi ani ta svérázná mytologie o vodním světě, není o nic horší než Pán prstenů či Harry Potter. Trochu vadí jiné věci. V každé takové moderní pohádce jsou pravidla fungování vymyšleného světa vysvětlena už na začátku a podle nich se pak příběh řídí. Tady se pravidla vysvětlují prakticky až do konce filmu, stále se objevují nová a nová a příběh tu prakticky chybí. Shyamalan chtěl asi vytvořit takovou fantasy-detektivku, kde se divák vše dozvídá postupně a teprve na konci do sebe vše zapadne. Což je trochu experiment, který ale moc nefunguje. Divák pak má totiž pocit, že v tom filmu je možné prakticky všechno, nemá se čeho chytit, nemá důvod se bát, protože když se objeví nebezpečí, hned se vymyslí nové pravidlo, které ho zažene. Možná by bylo schůdnější vysvětlit vše hned na začátku a pak by bylo možno těžit napětí z toho, jak to dopadne, jestli se podaří nymfu ochránit a poslat ji zpátky do jejího světa atp. Za druhé: všichni obyvatelé domu nymfě okamžitě uvěří a neprojeví žádnou pochybnost ani váhavost či dokonce odmítavost. To je i v moderní pohádce poněkud nerealistické a nepřesvědčivé. Vzpomeňte si na filmy Macourka a Vorlíčka, tam je to tak, jak to má být. Horrorem bych to určitě nenazýval, žádné napětí tu není a lekačky jsou samoúčelné a nesouvisí s příběhem. Taky si nelze nevšimnout, že Shyamalan nemá rád filmové kritiky a že sám si honí triko v postavě spisovatele, jehož skvělé dílo ovlivňuje miliony. Na druhou stranu potěší ironická hra s filmovými klišé (autor se nejdřív vysměje tradičnímu závěru romantických komedií, kdy se milenci loučí v dešti, a pak to samé použije v závěru při loučení nymfy a hlavního hrdiny). Podle mě to není zas takový propadák, jednou se ten film zhlédnout dá. Ale to je tím, že mě zatím nenadchl žádný Shyamalanův film, ani ten Šestý smysl ne. Je to film s několika myšlenkovými rovinami, které můžou filmoví fajnšmekři rozebírat donekonečna. Asi především pro ně je ten film určen. Nelze se nezmínit o Giamattim, jehož výkon filmu hodně pomáhá.

Vy, co se tu rozplýváte nad velkým brilantním filmovým dílem, vzpamatujte se. Komiksy jsou prostoduchá zábava pro děti a podle nich nikdy nemůže vzniknout velký, neřkuli dokonce umělecký film. Nikdy se to nestalo a nikdy se to nestane. Temný rytíř na tom nic nemění, možná je řemeslně vymakaný, ale to je vše. A že se tam filozofuje ? V hospodě filozofuje po pátém pivu kdejaký pivní kalič a je to myslím adekvátní tomu, když filozofuje chlápek v netopýřím kostýmu. Filozofický film ? Ne, jen filozofující. Chytrý film ? Ne, jen rádoby chytrý. Velký film ? Ne, malý, který si honí brko. Nadprůměrný komiksový film ? Možná. Nejlepší film všech dob ? Viděl jsem nejmíň miliardu lepších filmů, než je tento. Lituji.

Tento film rozhodně není žádné umění. Protože umělecké dílo by mělo obsahovat nějakou myšlenku, obecný přesah. V tomto filmu žádná myšlenka není, nic, co bych si z něj odnesl (a románová předloha na tom asi bude stejně). A thriller bych tomu neříkal, to by tam muselo být nějaké napětí. Nejlepší na celém filmu je výkon Dustina Hoffmana, ale ten se tu objeví jen na půl hodiny.

Především mi byly všechny hrdinky krajně nesympatické. Jedna lesba, druhá děvka, třetí taky děvka a navíc tlustá. Proto mě jejich pseudoproblémy a pseudokonflikty nezajímaly. Kromě toho si myslím, že ten film nemá žádný zobecňující přesah. To by ty hrdinky musely být zástupkněmi velké části své generace. A to nejsou, protože leseb a děvek je mezi mladými holkami snad pořád ještě menšina. Aspoň doufám. Zvláštní kapitolou jsou mužské postavy. Muži jsou tu buď impotenti a slaboši, nebo bezcharakterní hovada, nic mezi tím. To je přesně lesbicko-feministický pohled.

Autoři z vděčného námětu moc nevytěžili. A závěrečné smíření obou hrdinek nepůsobí přesvědčivě.

Začátek vypadá slibně, ale s dalším vývojem děje se film stává nudným, nenápaditým a uměle natahovaným. Herci jsou nesympatičtí a objasnění té záhady s "obživlou" Jennifer je to nejjednodušší a nejpitomější.

Tak takhle ne, soudruzi ! Když už chci natočit thriller, nejdřív najmu dobrého scenáristu, který umí psát dialogy a který má trochu soudnosti. Taky najmu dobrého režiséra, který umí navodit aspoň nějaké napětí. A aspoň trochu dobré herce, ne tu bandu mizerných ochotníků (jedna Kim nestačí). Hlavně scenárista si svoje peníze vůbec nezaslouží. Nejdřív nechá hrdinku dvacet minut zbůhdarma jezdit autem a potulovat se po obchoďáku, aniž by to mělo nějaký smysl. Pak hrdinka pobíhá po lese a pořád s sebou tahá bednu s nářadím, jako by už dopředu plánovala, že všechny povraždí šroubovákama a heverama. Zločinci jsou banda idiotů, kteří by nechytli ani želvu, natož obyčejnou ženskou s bedničkou nářadí. A když z nich zbude poslední, pět minut se s ním hrdinka muchluje a nakonec ho zastřelí. A jako třešinku na dortu odbouchne nakonec i manžela, když už je v ráži. Před použitím tohoto filmu nelze než varovat !

Režisérka se příliš otrocky drží předlohy, tedy těch tří dopisů Němcové, a v jejich dramatizaci projevila příliš málo invence. V podstatě sledujeme jen Němcovou, píšící dopisy, což je prostříháváno ilustracemi některých částí dopisů. Je to nuda a navíc se některé události opakují. Trochu to připomíná literární pořad v televizi.

Nápad parodovat kung-fu filmy pomocí fotbalu je možná dobrý, ale lépe to vypadá na papíře, než potom ve filmu. Navíc tento nápad nevystačí na celovečerní film, ale maximálně na 20 minut.