Zeck

Tvůrci dotáhnou před kamery důležité účastníky jednotlivých operací a předvedou s nimi dokonalý chaos, kdy průměrný divák Netflixu, který nebude znát geopolitickou situaci 20. a 21. století, prostě chvílemi nebude tušit, o čem je řeč, proč se to děje a kde to vlastně jsme. Zkratkovitost si zde podává ruku s nepřehledností a neschopností chronologicky sestavit vývoj daných operací, jejich pozadí, příčiny a důsledky. Dvě nudné epizody, které jsou rozházené mezi ostatní, se věnují situaci v Afghánistánu, kdy čekáte, že to bude mapovat vývoj války a vše bude vrcholit skutečně zajímavou tajnou operací na dopadení bin Ládina. Ne, to by bylo až moc zajímavé, prostě uděláme příběh o tom, že někdo od CIA přistál vrtulníkem na severu země -> skok: Taliban je poražen. Epizoda dvě, někdo tam někoho rekrutoval a o tom "někom" se nedovíme vubec nic, konec. Polovina operací není ani dostatečně zajímavá na to, aby se o nich točilo, a ta druhá je tak mizerně natočena, že chvílemi zavání až lajdáctvím. Celá dvojepizoda se věnuje událostem v Mnichovu, ale tvůrci nejsou ani schopni ukázat, co přesně se na tom letišti pokazilo, proč ten plán nevyšel, prostě jen konstatují "nepovedlo se to". Chvílemi jsem měl pocit, že tvůrci neměli čas nebo chuť ani na důkladnou rešerši a prostě čerpali jen z toho, co jim řekla wikipedie. Možná jim křivdím, ale jejich dokument přesně tak působí. 50 % 

Dvouhodinové zoufalé pobíhání po lese, kamenolomu a jeskyni (středověká atmosféra jak víno), které občas okoření mizerně natočené šermovačky se 40 střihy za vteřinu, aby nikdo neviděl ten nulový komparz, otřesnou choreografii a plastové rekvizity. Výprava nulová, triky laciné nebo žádné, scénář neuvěřitelně špatný. Pocta Žižkovi, který je v titulcích správně vychválen jako nikdy neporažený mistrný taktik, což je doslova pár minut poté, co prohraje ve filmu a přijde o všechny muže  po naprosto tragickém plánu. Pocta tak velká, že pokud by ve filmu jeho postava vůbec nebyla, nezmění se vůbec nic. Navíc to na ten rozpočet vypadá šíleně lacině a nemít Jákl přírodní kulisy v podobě "středověkých" stromů, tak to nikdy nebude schopen natočit. Veškerý rozpočet evidentně padl na vyčpělé (kdysi kvalitní) herce, kteří si přijeli rychle vydělat na východ Evropy a bylo jim úplně jedno v čem se vlastně objeví. Foster ani nemusel předstírat to utrpení, stačilo poslouchat Jáklovy pokyny a při spuštění klapky zůstat přirozený. Rychle natočená lesní parodie na středověk, cením hlavně ten jeden trakař na seno, který měl znázornit nepřekonatelnou taktiku vozové hradby.  50 %

Graham Hancock předvedl profesionální práci v hledání souvislostí mezi archeologií, astronomií a geografií na archeologických nalezištích. Tedy v různých oborech, které spolu ve většině případů moc nespolupracují. Díky tomu se dostal k závěrům a informacím, které jsou svým způsobem revoluční a velmi relevantní i pro vědeckou obec. Kdyby vše zůstalo u faktických důkazů, byl by to fantastický dokument, který by přinesl spoustu nových informací nebo na pevných základech stojících teorií. Hancock ovšem vše relevantní, co za celou sérii (a život) objevil, pohřbívá naprosto nepodloženými teoriemi o Antlantidě, žvaněním o vyspělé civilizaci s elektřinou a vzducholoděmi před desítkami tisíci let, a to vše na základě absolutně ničeho, až má člověk pocit, že se z vědeckého dokumentu dostal během pár minut do Vetřelců dávnověku, kde dobrý příběh vítězí nad realitou. Naprosto nepochopitelně tedy sám sabotuje dokument, který se snažil pracovat pouze s fakty, pohádkami o nikdy neexistující Atlantidě kdesi v Karibiku. 65 % (dnešní teorie o Atlantidě existují pouze díky řeckému filosofovi Platonovi, který s největší pravděpodobností vycházel z ústně předávaného příběhu o tragédii na řeckém ostrově Santorini, kde o tisíc let dříve sopečná erupce zničila na tu dobu vyspělou civilizaci, kterou díky erupci vymazala z povrchu a díky zaplavenému kráteru (obrazně řečeno) "potopila" pod vodu.)

Reality-show ve stylu: "zavřeme partu podivných asociálních individuí do baráku s kamerami a pomocí jejich charakterů a s přispěním produkční manipulace v kooperaci s bulvárem z nich uděláme kretény, vytvoříme společenský hype u moralistické společnosti, která to díky pocitu vlastní převahy nad účastníky bude sledovat o to víc a tím získáme sledovanost a prachy" tady byly poslední dvě dekády a nejedná se o nic nově kontroverzního. "Bar", "Big Brother", "Vyvolení", Hotel Sračkadaise"... V některých pořadech účastníci chcali na koberec, ve druhých šoustali každý večer s někým jiným, sedm zavřených polodětí v baráku někde na vesnici, které 90 % času čumí do mobilu, dělají vlogy nebo se vzájemně kritizují za to, že nikdo neuklidil nádobí? Směšný soft, který za morální dno označí skutečně jen pozér vezoucí se nekriticky na vlně, ačkoliv si myslí, že právě díky tomu na ní není. "Like House" není z principu nic nového a předhánění se v opovržení s řečmi o novém nalezeném dně jsou spíše teatrální přání otců (přebrané) myšlenky, kteří jsou zdánlivě pobouřeni a zároveň si neuvědomují základní podstatu toho všeho. Nejsou a nikdy ani nebyli zamýšlená cílová skupina tohoto pořadu, který má 100 % své kupce, o tom nepochybuji. Ne, Like House nechce lákat ke sledování celou rodinu jako Vygumovaní, nevydělává prachy skrze zasílaní SMS hlasů pro svého oblíbence, proto ostatně pořad, ve kterém účastníci žvaní o strkání si prstů do prdele nebo vzájemné chuti se (ne)ojet běží odpoledne před Prostřenem, proto má stopáž 25 minut + 2 reklamy + bonusové materiály na sociálních sítích samotných účastníků, které ještě sami tvůrci motivují být na nich aktivní, ačkoliv TV divák by tu aktivitu potřeboval spíše v samotných dílech. Cílová skupina pořadu jsou totiž děti 12-18, které nejenom už samy vyrostly v umělém světě sociálních sítích, ale zároveň žijí už převážně jen na nich a život bez nich si neumí představit. Jejich povědomí o okolním světě je mizerné, ale i kdybyste je vzbudili o půlnoci, automaticky vytasí z hlavy 4 retardy, kteří točí fakt kůl pětihodinové gameplaye a každých 5 minut se u toho nezapomenou připomenout a zaloudit o zasílání peněz od svých děckých diváků (s tátovou kreditkou). A co je nejhorší, cílová skupina pořadu bere veškerý ten zdánlivě bezchybný, dekadentní a filtry na IG vyretušovaný život influencerů jako neochvějnou skutečnost, pravdu a sen. Morální vzor dnešního průměrného teenagera je proto zdegenerovaný narcis s mobilem 24/7 namířeným na svoji držku s přestávkami na sraní, při kterém vymýšlí nový "merch" (hadry z tržnice potištěné logem, prodané se 100% ziskem - dětem). Je jím člověk, který mu místo relevantních informací pouze prodává neoznačený PP na fotce v tangách z obýváku. A zde přichází na řadu genialita pořadu Like House, který je navenek zcela klasická reality-show, kdy produkce zcela oportunisticky využívá "slávu" (neznám jediného, nejsem cílovka) účinkujících ke svému zbohatnutí jako běžná RS, ovšem pod povrchem, pod tou naleštěnou fasádou pro děti, zcela záměrně a cíleně strhává dětské a pubertální božstvo z piedestalu a z dokonale vyretušovaných money makerů dělá přízemní, nedokonalé, tupé, obyčejné a především nudné dementy. Ať už tím co v editu cíleně vypouští, tak úkoly, kterými soutěžící nenápadně snižuje a poodhaluje jejich skutečnou prázdnou a pokryteckou podstatu. Like house boduje především tím, že dokázal přesvědčit partu narcisů, že je pro jejich budoucí slávu, dosah a peníze účast takřka nutností (jsou tam zadara, peníze za účast nedostali), vylákal je z jejich brlohů, ve kterých měli dokonalou kontrolu nad svým prodávaným obrazem a udělal z nich veřejně přinejmenším nudné běžné lidi. Takřka osvětový počin... Nedělám si iluze, že tohle cílová skupina bude schopna všechno pochopit a pobrat, nechápe to evidentně ani ta necílová, ale pokud si ze sledování odnese to podstatné, že i jejich bozi jsou pouze a jenom normální, nudní a tupí lidé, kteří jen pomocí triků prodávají neexistující pohádku, pak palec nahoru pro všechny tvůrce. Good fakin job! 80 % (za fundamentální, ale skrytou ideu projektu)

Precizně odměřená záležitost, která přidanou hodnotou i způsobem natočení hraničí až s hraným dokumentem, ačkoliv je to ryzí film. Zastánci brexitu sice pokrývají většinu stopáže, ale ani jedna strana zde není tlačena jako ta správná, takže zaujatý divák nemusí dostávat předem mdloby, pokud tedy je pouze zaujatý a není nekritický fanatik. Velmi těsná většina voličů si odhlasovala stanovisko v rámci nejdebilnějšího možného způsobu, který k tomu lze v demokratickém systému využít (referendum v otázkách složitějších než: "Má se v naší vesnici pokácet ten dub u potravin?"). Jakmile utichly bujaré oslavy rádoby nezávislosti, rázem se zjistilo, že proklamované důvody k danému stanovisku byly o nic opřené lži, samotní podporovatelé daného stanoviska byli obětí manipulace, hry na nejnižší pudy a součástí největšího šmírování soukromí, které si neuměl představit ani Orwell. Hlavní buřiči se vypařili jak pára nad hrncem před náhle se objevnou odpovědností a všichni po hystericky proběhlé kampani s úžasem zjistili fantasticky paradoxní skutečnost, že jednak nemají žádnou vizi jak s výsledkem naložit, výsledek nejvíce ublíží těm, kteří se na něm podepsali, ale především, že by hlasování dopadlo úplně opačně, pokud by hned druhý den mohli hlasovat znovu. Velice hodnotný snímek nejenom pro Brity, protože naprosto totožné postupy v ovlivňování voličů a ochcávání volebních zákonů se dějí po celém světě. Trump ten samý rok téměř identicky vyhrál prezidentský úřad, ačkoliv byl na začátku kampaně jen směšný kašpar pro pobavení bez sebemenší šance přelézt primárky vlastní strany. Cynik sice může pochybovat jak chce, ale pokud na několik milionů klíčových lidí namíříte miliardu cílených reklam díky nelegálnímu šmírování jejich soukromí, světe div se, chytnou se, stejně jako se chytají reklam na vložky nebo fakt kůl balení čipsů k fotbálku. A proč jsem ve většině komentáře nepopisoval ani tak film? Protože Cambridge Analytica působila i v České republice, kde spolupracovala s ruským Lukoilem. Kdo má historicky i v současnosti blízko k Lukoilu a měl v té době před důležitými volbami, to asi zmiňovat nemusím. O to víc bolestivý je pohled na Brexit (film i skutečnost), protože v tom člověk až nepříjemně nachází sám sebe, respektive tuzemské politické kampaně a hysterické společenské nálady, které vyvolávají. 90 % Nejvíce ochcaný nebyl ve výsledku britský volič, ale celé (proevropské) Skotsko, které si těsnou většinou odhlasovalo "zůstat v Británii" ve vlastním referendu o nezávislosti, i díky tomu, že nezávislost by pro něj znamenalo ztrátu členství v EU, o které by muselo znovu žádat samostatně. A o dva roky později je z té EU nedobrovolně vytáhli výhradně Angličané, kteří Skoty dříve úpěnlivě prosili, ať samostatnost nevolí a oni si mohli v Londýně i nadále ve své malé obdobě Unie hrát na to, že Británie je stále Velká.

Slabší ročník s geniálními performery Hatari, kteří mě jako jediní dokázali zaujmout. Zbytek hudebních čísel byl tragédie a šedý pop průměr, který ničím nevybočoval, vzájemně splýval a druhý den si ho nebude nikdo pamatovat, natož pobrukovat. O smysluplnosti soutěže svědčí fakt, že italský rapper se svým songem, kterému nikdo krom Italů nerozuměl jediné slovo (takže všichni, kteří pro něj hlasovali), skončil na druhém místě, ačkoliv rap je pouze o sdělení myšlenky. Lake Malawi na chvostu diváckého hlasování a nebýt kokotských porot, máme další exkluzivní propadák na kontě. Není náhodou, že v současnosti nemáme žádnou globálně známou hudební osobnost, protože co se týče hudby, jsme absolutní anafabeti žeroucí směsici normalizačního popu a agrometalu ještě v roce 2019, takže na výsměch Eurovizi můžeme zapomenout. Eurovize je a vždy byla jen freak show, u které člověk vypne, protože se soutěží nemá nic společného. Každá balkánská prdel hlasuje každoročně pro sebe a každý retardovaný obdivovatel cara Putina z celé Evropy to každý rok pošle Rusku, i kdyby vyslalo zvuky vejfuku Lady ucpaného hovnama, takže přibližně to, co vyslalo letos a skončilo to na třetím místě. 60 %

Jako naprostý rockový analfabet jsem o skupině v životě neslyšel (a dle soundtracku neznal snad jedinou skladbu), ale takhle si představuji životopisný film o kapele, jenž vznikl na základě vzpomínek samotných členů. Totálně upřímná a sebereflektující záležitost plná přiznání omylů, hříchů a vlastní debility, kdy sice krédo "sex, drogy a rock'n'roll" bylo evidentně vždy součástí image kapely, ale dělat tento film pokrytečtí členové Queenů, místo heráku si do žíly střílí rodinné hodnoty a místo destruktivních povah by nastoupil Brandon Walsh s Mírou Dušínů a hezky si o všem popovídali. Jistě, po filmařské stránce to žádný velkofilm není, ale člověk se fakt neubrání porovnání s nedávnou tragickou, fakticky zcela nesedící a úděsně nadhodnocovanou pohádkou Bohemian Rhapsody se 4 Oscary a 90 %. Tohle je po filmařské stránce úplně stejně odvedená záležitost, která si ovšem na nic nehraje a nedělá z diváků dementy jako žijící členové kapely Queen ve své PR sračce. A takový přístup se mi zatraceně líbí, i když je mi tento hudební žánr celoživotně vzdálený. 90 %

Sporáky! Reinkarnace nefunkčního Probstova nápadu (RI), kterému se dalo razítko "sociální experiment", aby to vypadalo jinak, a máme tu šílenost zpět. Divák se tedy dočká takových lahůdek (imunity pohazované po ostrově, které najde každý, který je najít chce, už úplně ignoruji), že první vyhozený hráč celé série sedí v porotě a rozhoduje o vítězi. Produkce prostě vezme člověka, který hrál dohromady 11 dní (i s návratem), strčí mu do kapsy imunitu na poslední 2 kmenovky, na kterých může vypadnout a on vybaven všemi informacemi od dalších "porotců" přijde mezi hrou vyždímané trosky a tam si je díky informacím, které ony nemají, povodí jak štěňata. Ve finále ještě k tomu dostane nejvíc hlasů, protože o vítězi rozhodují lidi, se kterými strávil těch 28 dní mimo hru, na rozdíl od těch ošoustů, kteří celou dobu hráli tak aby nevypadli a dostali se do finále díky vlastní hře, takže sebedojímavé a sebelítostivé pokecy na posraném ostrově loserů holt zvládnout nestihli. Ve finále mi bylo děsně líto Gavina, který si to z těch tří zasloužil nejvíc. Objevy řady: Lauren (fandil jsem), Aurora (přál jsem) a bohužel Devens (sral mě)... Značně průměrná řada Big Brotheru - pláž. 55 %

Zatímco celý západní svět se už devět let utápí v největším hypu televizní historie a nekriticky hltá nefunkční telenovelu s tragickými postavami, kdy se v té lesní parodii na zombie seriál (přesně) 131 epizod vůbec nic nestane. Korejci se s tím neserou a během šesti epizod plných svižného tempa, představí výpravné historicko-politické drama z feudální Koreje, doplněné o zombie horor jak z příručky moderního zobrazení starých hororových prvků. Samotného mě až šokovala schopnost tvůrců tak umně skloubit zdánlivě nesourodé historické drama a akční zombie horor do funkčního celku. To vše ve filmařském hávu vysokorozpočtového západního seriálu (vypadá to vizuálně ještě lépe než nedávný Marco Polo), ovšem vše "Made in Korea" + podpora Netflixu. Ten seriál je zkrátka tak kvalitní, že v něm fungovaly i ty grotesktní postavy, které měly komediálně odlehčovat děj. Jestli se tomuhle neodklepne pokračování, bude to seriálový zločin. 95 %

Značně vyčerpávající a velmi interesantní zpovědi dvou rodin, které samy sebe rozhodně nešetří, přesto překvapivě nachází vlídná slova pro Jacksona, ač je to zpětným pohledem až šokující, ale zároveň i dobrý ukazatel, že se nesnaží o prvoplánovou dehonestaci, ale naopak být co nejvíce upřímné. Po filmařské stránce se jedná spíše o průměr a má to daleko do současné dokumentární špičky. Tento projekt ale patrně neměl ambice rozsekávat diváka chytlavým audiovizuálem, nýbrž ryze obsahovým sdělením a je nutné k tomu tak dopředu přistupovat. Pár fanatických fanoušků je evidentně stále pod vlivem kultu osobnosti deset let mrtvé celebrity a nedokáže přijmout realitu, takže až extrémně podhodnocuje, ale ujasněme si pár faktů, které byly známé už v devadesátkách. Michael Jackson byl pedofil, který se rád obklopoval dětmi na veřejnosti, v profesním životě a dokonce i v soukromí za zdmi svých paláců, a neobklopoval se nějakými random skupinkami, ale vždy vybranými "pohlednými" chlapci, kteří zastávali funkce jeho dočasných osobních favoritů. Rád tyto chlapce zval k sobě domů, rád chlapce navštěvoval u nich doma a sdílel s nimi svůj veškerý volný čas a dokonce i ložnici. On sexuální aspekt takových vztahů vždy popíral a tvrdil, že prostě jen miluje děti, kterým by nikdy neublížil, ale takto skutečně nejedná zdravý heterosexuální nebo homosexuální jedinec, který si občas zahraje nějakou hru s prcky nebo přispěje na dětskou charitu. Tak jedná čistokrevný pedofil, pro kterého není dítě dítětem, ale rovnocenným partnerem a objektem romantické nebo sexuální touhy. Jistě, být pedofilní ještě nutně neznamená být i sexuální násilník na dětech, ale vzhledem k okolnostem člověk skutečně nepotřebuje být Hercule Poirot, aby se dopracoval k pravdě, i kdyby těm dvěma v dokumentu nevěřil ani slovo... Na celém příběhu mě asi nejvíce fascinuje ten (bohužel přirozený) projev lidské slabosti, ať od členů středostavovských rodin, kterým pozornost světové superhvězdy a pohádková říše blahobytu zatemnily mozky a prostě nechali své děti spát s cizím dospělým člověkem v jedné místnosti klidně i týden v kuse a nepřišlo jim na tom nic riskantního, protože co by se asi tak mohlo stát, že? Král popu a pedofil? Určitě... Tak přístup nekritických fanoušků MJ, kteří projevují identické uvažování jako právě ty rodiny a zcela evidentní berou jako zákeřný útok na jejich mrtvého idola. 75 %