Davies182

Zátah 2.5 s jednodušším scénářem, ale zato o dost brutálnější; občas fakt nechuťárna. Choreografie bitek super. Oblíbený film Deadpoola.

Ostré předměty se ve všech svých částech pyšní až tak moc osobitou atmosférou a vizionářskou režií, že skoro nezbyde prostor pro jakýkoliv drsnější thriller. Vyšetřování (které se klidně dalo trochu pojmout stylem ala Temný případ) se tím pádem kvůli sklonům spíše k hutnému dramatu odsouvá do pozadí, a pracuje se hlavně s psychologií charakterů na úkor mrazivého napětí (jak tomu bylo v knize). Vallée mi tím akorát dokazuje, že je mistrem spíš krutých dramat než strhujících příběhů, ale nevadí mi to. Všechny ty hravé flashbacky, houbičkový vizuál a cit pro (ne)nápadné osvětlující detaily jsou totiž super.

Ó kolik třpytivých slz se jen asi leskne na lících muže, jenž skrývá svou tvář za zlatavou helmicí? Teď už víme, že Neil Armstrong při výstupu na měsíc plakal. A já s ním.

Když se nad tím zamyslíme, tak je vlastně doktorovo tvrzení o vztahu mezi Laurie a Michaelem aka o kořisti a jejím neúnavném lovci/dravci (což funguje i vice versa) dokonale výstižné. Svým způsobem vážně jsou jako drsnější Tom a Jerry v lidských podobách, tisíckrát urputnější, a s hektolitry neředěné krve jako další přidanou hodnotou navíc. A tentokrát je to trochu jinak. Ona je připravená jako nikdy předtím, těžce vyzbrojená a zavile odhodlaná dostat Strašidlo jejího života s konečnou platností na lopatky. Jenže ten chlap je jako lavina. Čeho se dotkne, to rozmašíruje na milion kousků a nezastaví se, ani když mu v šedesáti projde kulka tělem. Je to monstrum. Chladnokrevná zrůda, které není skoro nic (scéna se získáním nože výborná) svaté. Takže jo, bavil jsem se víc než u IT, probudilo to ve mě znovu to malý děcko, co trnulo hrůzou u prvních sezón Akt X, a těším se na nášup. Nášup všech těch hororů, které po úspěchu téhle slasherové pecky co nevidět dorazí do kin po celém světě.

V nepříjemném slova smyslu mě překvapilo, jak moc to tíhlo spíše k (až festivalovému!) dramatu než směrem ku svižnější hudební romanci. Subjektivně a dle očekávání tedy o fous jinde, než bych si býval přál, všechno ostatní ale šlape na výbornou. "Oscarově" paf z Coopera sice nejsem, ale nenudil jsem se a konec splnil účel...

Saul už měl několikrát na víc (zejm. co se kadence vsuvek jednotlivých postranních podfuků týče), a letos se jelo spíš na ucelenější storyline než několik právních případů, ale budiž. Když tvůrci chtějí, umí furt šlápnout do dramatických pedálů, a ta nostalgie k Breaking Bad pořád taky rozhodně dělá svý.

Jack Ketchum a S. Craig Zahler by měli z Garetha Evanse velikou radost, Stephen King by už ale tolik do stropu neskákal. Režisér parádních Zátahů se totiž dál hrozně rád drží úsměvných absurdit typu nesmrtelní hrdinové (umřeš až přijde tvůj čas, ne dřív!), a navíc si sem tam nově pomáhá i zvláštní teleportací postav na místa, kde je zrovna chce dle scénáře mít. Jako béčkový mysteriózní thriller to funguje parádně, jako hororové drama ale bohužel o dost hůř. Bizár, krev a různé nechuťárny však naštěstí spolehlivě upoutají k bedně kohokoliv, kdo se poslední dobou rád mazlí s Netflixem. Jen tak dál.

Tohle nastartuje hereckou kariéru Thomasin McKenzie úplně stejně, jako Do morku kostí Jennifer Lawrence před dekádou. A hádám, že se s tak osobitým snímkem dokonce opět setkáme i u předávání Oscarů. Moc milá dramatická meditace v příjemném prostředí!

Odvážný tvůrčí tah, začít snímek opovrženíhodným masakrem samotným, a až pak se skrze post-traumatické osudy postav v působivém dramatu propracovat ke katarznímu finále. Dvě a půl hodiny pak nejen díky tomu utečou jako subjektivní půlhodinka. První opravdu top Netflix film.

To už i posledni trapný sezóny ukecaných Živých mrtvých jsou stokrát "filmovější" než tohle nudný festivalový dílko o napravených zombících. Studený jak psí čumák. Kdepak drama - utrpení to je.