.baris.

Nebýt toporného Cage, na jehož místě si spíš umím představit Bruce Willise, kterému by role sedla jak ... na hrnec, dala bych s klidem silné čtyři.

Předně je třeba říct, že Kunderova Nesnesitelná lehkost bytí patří mezi mé nejoblíbenější knihy. A právě v tom je ten hlavní problém. Jako kdyby film sám o sobě neměl dost s čím bojovat (což teda sakra má), v každým jeho momentu se mi do mysli vkrádalo srovnání s knihou. A v něm snímek neobstál ani za mák. Vlastně kdybych nevěděla o tom, že byl natočen podle Kunderovy knihy, řekla bych, že jde jen o pokus natočit něco na její pouhé motivy. Kde byl Nietzsche, kde Beethoven, nicota, lehkost, tíže? Nikde. Stokrát rádobyumělecky ztvárněný sex myšlenku knihy nenahradí, stejně tak ani v mých očích prazvláštní dialogy. Pocitově jsem se nalézala prostě úplně jinde, než při četbě knihy. Chybí mi v tom taková česká citlivost a jízlivá ironie v jednom, štiplavost, pochopení i nesoulad s postavami, chybí mi v tom výrazné emoce, jde jen o ploché vyprávění nějakého příběhu, a to ještě ne zrovna v mých očích správně zpracované. Vždycky říkám, že pro mě knihy mají vrstvy - nejde jen o příběh samotný, ale taky o to, co se skrývá pod ním, co si pod ním najdeme, o emoce, které vyvolává, a o myšlenky, ke kterým nás vede. A zrovna v Nesnesitelné lehkosti byti nejde o jednu skrytou věc, jeden význam, který by se proléval celou knihou, ale o celou řadu toho skrytého, u něhož vlastně člověk neví, jestli to tam dodal Kundera, nebo jestli my sami na základě nějaké zkušenosti. To skryté je zároveň zjevné, i když to mnohokrát není řečeno, ale kolikrát se k tomu musí dojít. A zdánlivé detaily se propojují ve smysluplný celek. Jenže tenhle film jede celý jen v jedné vrstvě, a to ještě ne ideálně uchopené. A do toho bojuje se spoustou dalších problémů. Umělý Československo, atmosféra, do níž se neumim ponořit, Tereza, jejíž charakter ve směsici celku úplně zapadnul, nedokreslení Sabina i Franz, a navrch Tomáš... Day-Lewis je určitě výbornej herec, ale Tomáše v něm prostě nevidím. Celkově jsme se s timhle filmem nepokamarádili a zas si opakuju, že některá díla by měla zůstat nezfilmována.

Past je film o pravdivém příběhu o zrůdnosti doby a zničených lidských životech a mohl být strašně dobrý, protože ten příběh je neskutečně silný, ale bohužel svůj potenciál nevyužil a je natočený v mnohém mizerně.. Stivínová předvádí fantastický výkon, výborný je i představitel malého Jiřího, také další herci byli vhodně zvoleni (velký palec nahoru za Milušku Bittnerovou a mladého Heřmánka), ovšem chtělo by to trošku méně útržkovitosti a více kontextu. Pro diváka neznalého reálií doby podle mě nebylo možné se v příběhu dobře vyznat. Celé by si to klidně zasloužilo větší délku, protože vyprávět bylo co. Takhle to působí nedodělaně a těžko se do toho hlouběji ponořuje.. Některé linky navíc působí víc než neukončeně (například linka Lenky Zahradnické či Daniela Bambase). Totální wtf je pak hudba, ty rádoby rockové vsuvky byly teda úplně mimo mísu. Škoda.

Plus: Je tam fotbal. Minus: Všechno ostatní...

Zrezla nám tu špachtle...

Na tenhle film jsem si zuby brousila už hrozně dlouho, už jen kvůli titulní písni, která mi pořád hraje v hlavě, jenže hrozně dlouho taky nějak pořád nebyla ta správná nálada... Ale když přišla, byl to skvělej zážitek. Jde totiž o film, který jde na dřeň v ukázce slávy a její pomíjivosti, se všemi jejími příjemnými i stinnými stránkami, a až bolestně ukazuje pád na dno a to, jak člověk dokáže sám sebe zničit. První část snímku jsem si užila neskutečně, trochu víc bych si pohrála snad jen s občasnou zkratkovitostí a nedotaženými detaily v druhé části filmu. Konec byl výborný a silný, skvěle dokreslený Charliem sedícím u vrat garáže a prostřihy z koncertu ke klavíru. Nejsilnější scénou je ale Allyin první výstup s Jackem na scéně s jejich Shallow. Tam je Lady Gaga fantastická nejvíc. Čímž se teda dostávám k tomu, že Coopera žeru, je to krásnej chlap (čím dál víc!), navíc překvapivě úžasně zpívá, soundtrack se taky povedl, ale tím největším wow je v tomhle filmu něco jiného. To, co předvedla Lady Gaga, to je totiž absolutní hereckej top a nebojim se říct, že ona celej ten film táhne, a to i přesto, že jsem dlouho neviděla chlapa tak skvělýho a uvěřitelnýho v charakterní roli jako je tady Cooper. Řekněte mi pět let zpátky, že z téhle ženy, jejíž hudba mi nic neříká, jednou budu na větvi a poťukám vám na čelo. Ale teď fakt jsem. A navíc je neskutečně krásná. Pár drobností a bylo by to na pět, i když si myslim, že to tam časem stejně vytáhnu. Edit: A je to tady. Film mám pořád v živý paměti, kdykoli slyším jakoukoli písničku z filmu, mám husí kůži až... no, všude, a soundtrack mi na vinylu jede skoro pořád. Zvedám na pět.

Vrchol trapnosti, křečovité pokusy o humor a přehlídka hrozivého přehrávání, kterou jakžtakž zachraňuje aspoň příjemný Jakub Prachař, díky němuž jsem to u žehlení a mytí nádobí vůbec "dokoukala".

Instantní deprese. Joker neni jen skvělej komiksovej film o zrodu mého oblíbeného komiksového padoucha, ale hlavně fantastická psychologická sonda do pošramocený lidský duše. TOP je Phoenixův hereckej koncert, v němž nekopíruje nikoho z předešlých Jokerů.

Přimhouřím obě oči, že je to Stalone. Nostalgie je za mě minimálně místy už za hranou a přepadává v kýč, vadil i předvídatelný děj, nelogický chování postav a zbytečně zběsilá poslední třetina. Ale když vidim, jakou má Sylvester ve svym věku pořád páru,...

SPOILER: Dobrá "oddychová" akčňárna s okouzlujícím Slyem a tradičním americkým koncem.. Akce je tak akorát a příběh super. Za naštvanýho Franka držícího činku nad hubou toho zmetka přidávám půl hvězdičky.