.baris.

Je mi absolutně u zadku, že je tenhle dokument v podstatě téměř nekritický, protože stejně k Heathovi přistupuju i já. Líbí se mi, jak dokument ukazuje i jiný stránky jeho talentu, takový, o kterých jsem dosud neměla tušení... A připadá mi, že celková atmosféra (snad dobře) vykresluje to, kým Heath byl. A přesně takhle na mě taky působil. Navrch takovej úsměv, jako měl on, už nikdy nikdo mít nebude. Nejen jeho talent, ale i on jako osobnost mi chybí.

Celý tenhle dokument vystihuje sám Richard Müller v jedné ze svých písní: "Spočítaj ma, koľko ma je, všetky drobné porátaj"..

Je to celé trochu kusé a chybí příběh odněkud někam, to je fakt. Místy to je taky trošku zdlouhavý a linka s Vlkem je (ne)ukončená tak trochu zrychleně. Znamená ale absence celistvého příběhu vždycky nutně to, že film je zbytečný nebo špatný? Nemyslím si. Po strništi bos je totiž krásný, milý a neskutečně dojemný film, který skvěle podkresluje výborná hudba, kamera a typicky svěrákovská laskavost. Navrch vynikající práci odvedli jak malej Alois, tak i nestárnoucí a vždy absolutně perfektní Olda Kaiser. A od úvodních titulků až po ty závěrečné v celém, totálně narvaném kině nikdo neřekl ani slovo. To už o něčem svědčí, ne?

Obrovský zklamání. I když - může vlastně člověk být zklamanej z něčeho, čeho se od začátku bál a od čeho raději nic moc nečekal? Ale asi jo. Nevhodné obsazení (absolutně do role nehodící se a od prvního momentu prokouknutelnej Farrell, to jako fakt né), hlavní směr příběhu přeskakující sem a tam a plytký a v první části filmu i velmi nudný příběh aspoň trochu zachraňují skvělé efekty a víc než slušná závěrečná pětačtyřicetiminutovka, která tu jednohvězdičkovou úvodní polovinu vytahuje aspoň na dvě. Hodně dlouho jsem se Fantastickým zvířatům vyhýbala. Teď už vím, proč. Nikdy jsem nečekala, že se od Rowling dočkám tolika logických nesmyslů v ději. Ona, která má svůj kouzelnický svět tak skvěle propracovaný... Chvílema se tam mihne svět, který tolik miluju, ale ty chvíle jsou příliš krátké a ne dostatečně silné. A emočně - až na upršenou scénu - jde u mě o jedno velké NIC. A to je průšvih, protože doteď to se mnou Rowling fakt uměla. Uf, achjo, jdu si honem pustit nějakýho Pottera... P.S.: Na nějaký nečary vám z vysoka kálim, trapáci! Prostě lidi, co nekouzlí, jsou mudlové a nazdar. Žádný blbý novoty v tomhle směru nepřijímám.

Kdyby tvůrci zůstali jen u jedné série, možná ze mě tu hvězdičku vydolují, ale ta druhá je moc už jen z ukázek.

Nuda a šeď, a k tomu ještě úplně divně (ne nutně blbě, ale divně) natočená. V podstatě vůbec nic totiž nefunguje. Obsazení je na pohled víc než slušné, ale ve výsledku nevhodné, charaktery působí ochable, zápletka je nezajímavá, dialogy jsou nezáživný, postava Exnera by se dala charakterizovat jako směšnej a namyšlenej vůl (jako tomuhle padají ženy k nohám, jo?) a celý to je prostě tak zoufale nezábavný... Když je vám u kriminálky srdečně u zadku, kdo je vrah, a myslíte na to, proč do velbloudího hrbu nenechají mluvit Vicu slovensky a trápí ji češtinou, kterou neovládá, je prostě něco hoooodně špatně. Některý projekty mě potěší, některý vytočí, ale tohle mi je úplně jedno. A to je snad ještě horší, než kdyby mě každá druhá věta nadzvedávala tím, jak nesmyslná je.

Nadprůměrný dětský seriál o tom, jak mají dospělí (mylný) pocit, že problémy jejich dětí nejsou opravdové problémy, a že děti jejich světu nemají šanci porozumět. A tak jim nic nevysvětlují, rádoby je chrání a raději řeknou, že to je složité a "jednou pochopíš", ale přitom zapomínají, že je do toho svého světa zatahují, ovlivňují je svým chováním a svými rozhodnutími a hlavně... Hlavně zapomínají, že jsou za ně zodpovědní. A svojí nezodpovědností a sobeckostí je tak často už v dětství staví před velmi těžké situace a nelehká rozhodnutí. Markéta Zinnerová dokázala tyhle dětské těžkosti přetavit do příběhu s takovou lehkostí, že je Proutěný košík vlastně nakonec něžné počtení, resp.podívaná pro celou rodinu.

Na filmy o zvířatech se moc nemůžu koukat. Buď jsou příšerně kýčovité, trapné a přeslazené, anebo mě bezvýhradně dojmou a vyhrocené scény ve mně dokážou vyvolat pocit absolutního zoufalství (a chodit po zbytek dne s opuchlýma očima není nic moc). Volání divočiny je překrásný film, který zasáhnul moje srdce. Neukazuje jen jednu stranu mince - buď roztomilou lvici, kterou by každý uňuňal, nebo naopak jen divokou přírodu - ale předkládá to celé tak, jak tomu ve skutečnosti je, s respektem k divoké přírodě i k lidem, kteří tuhle přírodu tolik milovali. Svět se zase na chvilku zastavil.

Určitě bych Tarzana nepovažovala za úplně nejlepší animák z dílny Disneyho, ale je velmi dobrý. Hodně dojemná podívaná podkreslená výbornou animací a hlavně fantastickou hudbou, která to celé zvedá ještě o level výš - a můžu říct, že Phila Collinse mám fakt ráda, ale Petr Muk ho v českých verzích písní hravě strčil do kapsy. To, že z knižní předlohy zůstala jen kostra, mi vůbec nevadí, naopak, neumím si představit, jak by měla vypadat pohádka pro děti, která by se jí striktně držela. Celkově spokojenost, i když k dokonalosti Lvího krále a jemu podobných pro mě tentokrát přece jen malý kousek chyběl.

Absolutně debilní seriál s nesympatickou "geniální" dr. Huntovou, která kopíruje zčásti House a zčásti Islesovou (Mauro, doufám, že tohle nevidíš!), ani jedno nedělá dobře a myslí si, bůhvíjak není vtipná a ostrá. Přitom je to tak, že zřejmě jen nechápe, jaká je náplň její práce (takhle fakt soudní lékař nepracuje, prosimvás!), vytváří teorie z ničeho (stejně geniální jako je ona sama), vůbec žádný kriminalisty kolem sebe nepotřebuje, protože to celý vyřeší sama (jenomže tuhle zápletku by vyřešil i pakůň s jednim kopytem v ...), a do toho ještě zvládá trapčit v "super-skvělých-na-úrovni-šmoulů" konverzacích se svojí dcerou. Vlastně ani nevim, za co tu hvězdičku dávám, asi za pěkný vlasy, co Delany má. Dva díly stačily.