Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Drama
  • Krimi

Recenze (438)

plakát

Predátor: Kořist (2022) 

Tento pátý Predátor, nebo sedmý, pokud se počítají i dva díly s Vetřelcem, se odehrává v roce 1719, což je nejstarší časové období ze všech Predátorů. Místo prequelu jde o jinou verzi prvního dílu, kde vojáky se samopalem v džungli, vystřídali indiáni s luky a šípy v lese. Scénář má jasně daný plán, koho chce dostat do finále a tak se tomu události přizpůsobí. Míra štěstí u vybrané postavy převyšuje reálný předpoklad přežít, ale příběh to dokáže podat tak, že to nevadí a ve výsledku zjistíte, že jde o jeden z těch nejlepších Predátorů s omezeným rozpočtem, který s napětím umí dobře pracovat. Film si už nehraje na to, jaká tajemná postava se asi objeví a její vzhled i vybavení se upravilo podle doby, ve které se odehrává. Po špatném Predátorovi Evoluce, kde postupně zmizel pocit, že někomu jde o život a celé se to začalo posouvat směrem ke komedii, Trachtenberg šlápnul na brzdu a vrátil se na začátek.

plakát

BoJack Horseman (2014) (seriál) 

Velmi mnoho dobře napsaných a asi i chytrých dialogů často odsouvá humor na druhou kolej, protože seriál staví především na příběhu, kde jednotlivé díly a série na sebe navazují, řeší různé životní trable, které se točí kolem alkoholu, drog, vztahů, nebo práce. Obsah téměř každé epizody je poměrně velký a s ním zároveň i tempo. Není to tedy moc odpočinkové a spíše je potřeba se soustředit. Výjimečně se experimentuje a v celé epizodě prakticky nepadne ani slovo, nebo naopak jedna postava má proslov na celých 25 minut. Zásadní problém je, že to není příliš zábava, i když má seriál především co se týče postav hodně co nabídnout. Výjimkou je nejvtipnější 4. série. Vysoké hodnocení je relevantní spíše pro náročného diváka, který se u toho nepotřebuje nějak výrazně smát a stačí mu zkoumat jednotlivé myšlenkové pochody, charaktery postav, nebo narážky na různé celebrity.

plakát

BONDING (2019) (seriál) 

Bonding je jeden z dalších progresivních seriálů na Netflixu, který si sice vybral jak název napovídá konkrétní téma, ale postupem času začne odbočovat mezi komunitu gayů a splní tak představy LGBT+ diváků. Skrytá sklepení odkrývají neobvyklé sexuální úchylky, pro které v jiných seriálech asi nebylo už místo a tak si zde další jedinci, kteří preferují určitý fetiš, můžou najít svého zástupce. Je to taková jiná kratší verze napodobující seriál Sexuální výchova s horším příběhem, která rozšiřuje vysněné představy nejen o liberálním neheterosexualních světě.  Zároveň je vidět snaha, aby seriál nebyl brán jen jako podivný úkaz erotických bizarností a tak občas přechází do vážných zamyšlených úvah o lidských vztazích a životě. Určité situace už můžou působit absurdně, ale všechny seriály podobného typu mají společný cíl, aby ve jménu tolerance už nic nebylo tabu. Starší bigotní diváky se snaží nabourat, ty mladší připravit na budoucnost a vnímání toho co je "normální" se zase posunulo o něco dál. Celkově toho ale příliš nenabízí, děj není především ve 2. sérii nějak extra zábavný a přirovnáním k počítačové hře, jde o průměrný datadisk.

plakát

Ulice (2005) (seriál) odpad!

Nikdy nekončící seriál, který prakticky od začátku přežívá ve vegetativním stavu. Nikam se neposouvá a stále si drží takovou jednu nudnou polohu obyčejného života. Cokoliv co se dá započítat do dějové linky, je na tak nízké úrovni, že jakýkoliv pokus o zesílení emocí je kolikrát na rozbití obrazovky. Počet dílů je aktuálně více než 4200 a další ze setrvačnosti stále přibývají. Kvantita naprosto převálcovala kvalitu. Jako nenáročná "zábava" pro vyplnění ticha k nějaké vedlejší činnosti může některým jedincům posloužit dobře, ale jinak je to nekonečné utrpení.

plakát

Love, Death & Robots (2019) (seriál) 

Trochu to připomíná seriál Černé zrcadlo, ale použité nápady jsou většinou o něco jednodušší a více akční. Jednotlivé díly na sebe nenavazují, jsou různě dlouhé i dost rozdílně animované. Jde o takové hodně zkrácené filmy, které kombinují snad všechny žánry od hororu až po komedii. Převládají ale znepokojivé, poměrně drsné příběhy, kde často někdo umírá. Pro diváky, kteří nemají moc čas ideální, protože stopáž se pohybuje od 6 do cca 20 minut. Hodnocení epizod je sice docela proměnlivé, ale rozhodně stojí za pozornost všechny.

plakát

Survivor Česko & Slovensko - Série 1 (2022) (série) 

Nejznámější Americký Survivor se natáčí od roku 1999 na různých místech světa. Má aktuálně 41 sérií, každá série má do 17 dílů, každý díl trvá cca 45 minut a celkově soutěž trvá 39 dní. Tato Československá verze Survivoru v Dominikánské republice, kde zároveň natáčejí i jiné státy, se vzhledově té americké +- podobá, ale absolutně se rozchází v délce trvání, pravidlech vyřazování a v přístupu přežití na ostrově. Z nekonečných 67 dní se natočilo 32 dílů a každý díl má 2 hodiny. Aby se vše zaplatilo, musí být prostor pro reklamu a to je důvod, proč je to tak protahované. To co Americká verze nezná je duel, což je pravidlo, díky kterému se i soutěžící, který neustále dostává nejvíc hlasů na vyřazení, může udržet prakticky až do finále. V americké verzi by šel okamžitě domu. Ve vybavení na ostrově, je Československá verze k soutěžícím o dost přívětivější. Mají příbor, hrnečky, plošinu na spaní, pravidelný i když dost omezený příděl rýže a rovnou i pitnou vodu. Rozdíl je ale v tom, že vše je brané hodně sportovně. Na ostrově je trochu kokosu, který později soutěžící dostávají, protože už nebylo kde brát + část moře téměř bez ryb. Těžko by někdo v takových podmínkách zvládal každodenní souboje. Většinu času se vyřazuje každý druhý díl a v těch ostatních uvidíte častokrát i dva souboje o odměnu. Vše se tedy maximálně protahuje až do finále, kde jsou pravidla už zase úplně jiná. Mnohem složitější než v Americké verzi. Porovnávání jednotlivých verzí je právě ten důvod, obrovského rozdílu hodnocení. Ve výsledku ale postavit celebrity proti neznámím lidem není špatný nápad. Pak už jen záleží, jak moc dokážete přijímat odlišné věci a kolik jste ochotní tomu věnovat času, protože tohle bude na hodně dlouho.

plakát

Temný případ (2014) (seriál) 

Výrazně nejlepší 1. série je důvod, proč má seriál tak vysoké hodnocení. Nesourodý zmatek na začátku 2. série, který pokračuje i v dalších dílech a nenavazuje na tu první, se nakonec ukáže jako solidní nuda. Seriál by si hrozně přál opět prezentovat podobně atmosférickou kriminálku, ale vůbec se mu to nedaří. Zamotané konverzace plné různých jmen po nějaké době přestanou bavit, stejně jako nezajímavý příběh a tak jediné co to vylepšuje jsou akční scény a herecké výkony. Trefná zmínka v seriálu Bojack Horseman, že život je občas jako 2. série Temného případu, musíš se tím prokousat a doufat, že to pak bude lepší, to vystihuje nejlépe. Bohužel pak přichází taky trochu zklamání. 3. série se vrací k podobnému zpracování jako byla 1. série. Opět kombinuje přítomnost s minulostí, ale všechno to dělá hůř. Pro Temný případ by bylo mnohem lepší, kdyby zůstal jako minisérie, protože obrovský rozdíl kvality jednotlivých sérií mu nesvědčí. Otázka zní, kdo z těch lidí co dává maximální hodnocení viděl všechny 3 série, které mají společné, že se postavy trápí, jsou neustále smutný, nebo na něco naštvaný pod vlivem alkoholu. Natahovaným rozhovorům chybí tah na branku a představa, že by měla sezóna víc jak 8 dílů, by žádnou radost nevyvolalo. Neplatí to pro 1. sérii, která je úplně jiný level a měl by ji vidět každý. Ten zbytek je pouze z povinnosti, pokud si chcete odškrtnout, že jste viděli všechno.

plakát

Fargo (2014) (seriál) 

Fargo v každé sérii vypráví jiný příběh podle skutečných událostí, které na sebe nenavazují a odehrávají se v různém časovém období. Ten nejnovější je z roku 2010 a ten nejstarší z roku 1950. Na začátku každého dílu je upozornění, že z úcty k mrtvým, bylo vše vylíčeno přesně tak, jak se to stalo. Na tohle tvrzení se slovem přesně, bych si ale nevsadil. Události jsou zajímavé a rozhodně stálo za to, z nich udělat seriál. Hlavně z té první, která je nejlepší. Pak jde laťka lehce dolu až k zatím poslední nejslabší 4. sérii. Každopádně určitě stojí za to vidět všechny.

plakát

Otázky Václava Moravce (2004) (pořad) 

Prohlášení Václava Moravce v úvodu, že se nacházíme v jedinečném prostoru pro diskuzi a o jakých tématech se po dnešních otázkách začne mluvit, vzbuzuje dojem, že přijde něco úžasného, co nikde jinde neuvidíte a všichni to začnou řešit. Výsledek ale nic takového nevyvolává. Jde o normální rozhovor, s takovým ráznějším přístupem a občasným skákáním do řeči. Výběr hostů a komunikace s nimi, je v určitých případech na veřejnoprávní Českou televizi, která musí dodržovat kodex vyváženosti trochu aktivistická. Nic to ale nemění na tom, že Moravec je poměrně dobrý moderátor s velkým přehledem. Jen se prostě ocitl v takovém uzavřeném světě začerněných smluv a editoriálních panelů, kde si může dělat co chce.

plakát

168 hodin (2006) (pořad) 

Problém není v tom, o čem se reportáže natáčejí, ale v tom, o čem se nenatáčejí. Spekulace o tom, jestli je, nebo není pořad manipulativní, může každý vnímat trochu jinak, ale realita je taková, že politické přesvědčení redakce ho ovlivňuje. Je dobře, že existuje někdo, kdo nahání nejen politiky po ulicích, klade nepříjemné dotazy a rozebírá více dopodrobna různé kauzy. Nora Fridrichová, která se nebojí kontroverzního vystupování na sociálních sítích a občas ho i chodí vysvětlovat do různých rozhovorů, je už v tomto oboru zběhlá. Často se ale výběr komentátorů tlačí směrem správných názorů, které autorům pořadu vyhovují. Má své "oblíbené" osoby, které nenávidí a zároveň oblíbená témata, která obhajuje. Všechno je to taková jednosměrná trasa určitého přesvědčení, která ignoruje to co se jí zrovna hodí. I přes to všechno jde ale někdy o poměrně dobrý publicistický pořad, který se nebojí ukázat drastické, nebo nepovedené záběry a spíše než by objevoval něco nového, rekapituluje a věnuje se tématům do hloubky.